Mithraismus

Dobová římská freska zachycující tzv. „tauroktonii“, čili Mithru kterak svou dýkou zabíjí býka. Mithra je zde zpodobněn v červeném perském oděvu a s typickou frýžskou čapkou. Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života.

Mithraismus (neboli kult boha Mithry) byl náboženský synkretický směr pozdně starověkého Říma, svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil v období pozdní antiky 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou kultu byl bůh zvaný Mithras (božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného Mithra či Mitra - toto jméno má v avestštině význam zhruba: ten, který svazuje, původ má také v sanskrtu), toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například Mithras Tauroktonos), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství zoroastrismu neboli pársismu (na které zřejmě z části navazoval), starověkého náboženství založeného prorokem Zarathuštrou. Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše (proto je kult označován jako mystéria).

Hlavním cílem mithraismu byla spása duše, které lze dosáhnout postupným zasvěcením do mysterijních obřadů, plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako gnosticismu, s astrologií). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božský patron).

Charakteristika a původ kultu

Božstvo času Aión (Kronos) s klíčem a holí boha Januse

Mithras vystupuje ze skály.

Není známo nakolik je helénský a římský mithraismus pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou kultu, byl zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu Ahurou Mazdou, čímž se natrvalo stal druhořadým bohem. Z toho důvodu se pozdější helénský mithraismus nemohl uchytit v Persii, ale našel si stoupence v nábožensky tolerantní Římské říši, kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie nedaleko Londýna).

Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla kupodivu nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž se postupně vyvíjela až v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím obchodu či výbojů. Mithra byl také velice oblíbený v Pontském království (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno Mithradatés, což doslova znamená „daný Mithrou“). Mithrův kult se rozvíjel na území Malé Asie (zejména Pontské království), po dobytí Pontu Pompeiem se Mithrův kult začal patrně objevovat u kilikijských pirátů. Prvním římským šiřitelem kultu byla patrně arménská legie, která se účastnila války proti pirátům a dříve proti Pontu. Také někteří piráti byli původně tvořeni z bývalé armády Mithridata., aby pak postupně byl ovlivňován řecko-římskou kulturou, orientálním prostředím Malé Asie, řecko-římskými náboženskými představami, antickou astrologií a možná dokonce i křesťanstvím.

Mithrovské mýty se do dnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů přenosných oltárů je možno vyčíst kultický příběh. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni. Sbíral plody či sklízel obilí nebo zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit. Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho největším skutkem je však býkova smrt. Ústředním motivem příběhu je výjev zvaný tauroktonie - na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu velkého býka. Tento akt představoval oběť během kterého je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy - různá zvířata (had, škorpion, havran...), sluneční bůh Sol (či Hélios), bůh či démon zvaný Aión, personifikace času (pravděpodobně podoba římksého boha Saturna - řeckého Krona), Mithras bývá někdy doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně jako Mithras, ti se jmenují Cautes a Cautopates. Mimo soch Aíona se v některých svatyních sochy a busty egyptsko-helénského synkretického boha Serapida (například londýnském mithraeu).

Votivní oltář v Rumunsku věnovaný božstvu „Invicto Mythra“.

Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla, jako mladý bojovník, „kosmokrátor“ (vládce universa) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a obnovuje veškerý život. Byl zobrazován jako mladík v červeném orientálním (zřejmě perském) oděvu a s červenou frýžskou (neboli frygickou) čapkou na hlavě (podobný vzhledově s postavou řeckého hrdiny Persea). Na výjevu tauroktonie proto bývá někdy zobrazena rána, ze které kromě pryštící krve vyvstávají plodiny. Proto byl Mithras chápán jako zachránce a spasitel. Na rozdíl od křesťanského spasitele není Mithras zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro spásu lidstva zabíjí. Jeho kult kvůli vojenskému charakteru byl velice oblíbený zejména v římských legiích, ale také rozšířen v řadách městských úředníků a podporován některými římskými císaři.

Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila jeskyně či uměle zbudovaná podzemní svatyně (zvaná mithraeum) s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byl oltář s již zmíněnou tauroktonií - výjevu Mithry, kterak zabíjí býka. Shromáždění věřících uvnitř chrámu byl pro antický svět novinkou (u tradičních antických chrámů se věřící shromažďují před vchodem a přístup dovnitř měli pouze kněží). Mimo to Mithrův kult disponoval také mobilní oltáři s reliéfy, které bylo možno libovolně přesouvat, díky tomu se kult šířil prostřednictvím římských legií neobvyklou rychlostí a zakládání nových náboženských obcí bylo mnohem jednoduší.

Zasvěcenci během obřadů nosili pestrobarevná orientální roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Pro zájemce byl vstup do kultu zajišťován prostřednictvím speciálního obřadu - křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo, značka měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo byla ve tvaru písmene X (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno. Liturgie a náboženské svátky byly odvozeny z příběhů Mithrova života, kult oslavoval zabití býka Mithrou slavností či hostinou, během kterého byl obětován býk, jehož maso se později na hostině snědlo. V pobožnostech hráli také významnou úlohu voda a víno (původně haoma neboli sóma, ta však na Západě neroste a proto byla nahrazena vínem). Každý stupeň měl svůj iniciační rituál, během kterého kandidát musel ukázat odvahu nebo znalosti, které byly tajné a pro běžného smrtelníka nedostupné. Například během zasvěcovací ceremonie ke vstupu do kultu byl zájemce přiveden do temné jeskyně s ovázanýma očima. Tam mu byla látka z očí sejmuta a poté mu byla nabídnuta koruna. Aby zájemce mohl v obřadu uspět, musel nabízenou korunu odmítnout a prohlásit, že jeho korunou je sám bůh Mithras.

Sedm stupňů zasvěcení

Oboustranný reliéf, přelom 2. a 3. stol. n. l. (Muzeum Louvre)

Zmíněných sedm stupňů bylo následujících:

Číslo	Vyobrazení	Název	Překlad	Spřízněná planeta	Spřízněné božstvo (patron)	Symboly a atributy
1.		Corax, Corux či Corvex	havran či vrána	Merkur	Hermés/Mercurius	havran, had, kalich a Hermova berla caduceus
2.		Nymphus či Nymphobus	ženich	Venuše	Venuše	lampa, diadém, zvonek a závoj
3.		Miles	voják	Mars	Mars	měšec, přilba, kopí, buben, opasek a hrudní krunýř
4.		Leo	lev	Jupiter	Jupiter	batillum, sistrum, vavřínový věnec a symbol blesku (atribut řeckého Dia a římského Jupitera)
5.		Perses	Peršan	Luna (Měsíc)	Luna	krátký meč akinakes, srp, prak, frýžská čapka, měsíc a hvězdy
6.		Heliodromus	sluneční běžec	Slunce	Sol/Hélios	pochodeň, bič, plášť a podobizny boha Hélia
7.		Pater	otec	Saturn	Saturn/Kronos/Aión	mitra (pokrývka hlavy otců), pastýřská hůl, roucho, kápě a prsten s drahokamem

Sedmý nejvyšší stupeň je spřízněný s planetou Saturnem a bohem Saturnem/Kronem, který je zde vyobrazen jako bytost zvaná Aión (samostatný bůh interpretovaný jako vládce času, popřípadě jako podoba Saturna či Krona - všichni tři bohové se svou úlohou i charakteristikou shodují), ten je zobrazován se lví hlavou kterak drží v rukou hůl boha Januse (římského boha dveří, bran, vchodů, začátků a konců) a klíče či dvou klíčů (patrně od nebeské brány). Nejvyšší hodností sedmého stupně (i kultu) byl otec s titulem Otec otců.

Existuje také hypotéza, že pátý stupeň Perses by mohl souviset také s řeckým hrdinou Perseem.

Kult Sol Invictus

Dochovaná Mithrova podzemní svatyně v Ostii nedaleko Říma

Rekonstrukce Mithrovy podzemní svatyně z období starověkého Říma

Mozaika z 1. stol. n. l. zachycuje Mithru, kterak vychází z jeskyně za doprovodu dvou svých společníků - Cautes a Cautopates.

Raná křesťanská církev kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako Kristus v křesťanství. Narození Mithry se v Římě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu Solovi (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému Héliovi, na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (dexiósis), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.

Zeitgeist The Movie

Zmínky o Mithrově kultu se objevily také ve známém dokumentárním filmu zvaném Zeitgeist. V první části pořadu zvaném „Největší příběh všech dob“ se film zaobírá náboženstvím, konkrétně kultem slunce a vlivem astrologie na náboženské kulty. Film interpretuje starověké kulty včetně toho Mithrova interpretuje jako přímé předchůdce křesťanství. Křesťanství mělo být pouze plagiátem mithraismu a dalších kultů starověku. Film se zaobírá otázkou, proč byly ve většině mytologiích starověku obsaženy zrovna tyto vlastnosti: (Narození z panny, 25. prosinec, počet následovníků, smrt po tři dny a vzkříšení z mrtvých). Faktem je, že údaje uváděné filmem o Mithrovi (Persie, asi 1200 př. n. l., zrozen 25. prosince z panny Mehr v jeskyni, měl 12 učedníků, konal zázraky a tři dny po smrti vstal z mrtvých) nejsou pravdivé ani ničím podložené. Dochované příběhy na Mithrových stélách, obrazech a reliéfech nikde nenaznačují, že by se bůh narodil z panny, měl 12 účedníků a vstal z mrtvých, je tedy nutno tyto informace uváděné filmem chápat jako mylné či lživé. Četná Mithrova zobrazení a sochy zachycují Mithru, kterak se svévolně rodí ze skály.

Závěr

Mithrův kult se objevuje v Římské říši v době, kdy upadá význam tradičních římských kultů a věřící lidé se zaobírají novými náboženskými myšlenkami (například spásou lidské duše a životem po smrti), roste tak oblíbenost antických mysterijních kultů, které tuto spásu (či osvícení) zajišťují (Déméteřina eleusínská mystéria, dále Dionýsova, [[Usir|Osiridova], Kybelina a mystéria Kabeirů na Samothráké). V této době se na scéně objevuje také nové náboženství - křesťanství.

Přestože se Mithra těšil v Římské říši značné úctě, nemohl zaujmout vedoucí postavení státního božstva. Za vlády císaře Aureliána byl Mithras alespoň ztotožněn se státním aureliánským božstvem Solem (dostal tak přízvisko Sol Invictus Mithras) a jeho narození bylo slaveno 25. prosince v souvislosti s narozením Sola, jenže elitářská vyhraněnost znemožňovala mithraismu stát se masovým náboženstvím. Mithrova společenství navzdory rozříšení po celém impériu zůstávala málo početná. Původ božstva v Orientu, celkový cizokrajný nádech a kulturní spřízněnost s Perskou říší (se kterou Řím často vedl vleklé války) mohla navíc vyvolávat v řadách římské veřejnosti jistou nedůvěru. Navíc vojenský charakter obřadů tolik oblíbený u vojáků znemožňoval přístup ženám, kult a jeho zasvěcení bylo přístupné pouze mužům. Ženy se musely alespoň spokojit s kulty jiných božstev, často se v okolí Mithrových svatyních nachází chrámy zasvěcené některé bohyni (převážně se jedná o bohyni Kybelé, jejíž kult má také původ v Malé Asii). Mithras a jeho kult tak zřejmě nevystupovali zcela samostatně, ale byli zřejmě plně integrováni jako synkretická součást římského náboženství. Otcem Mithry neměl být nikdo jiný než bůh zvaný „Zeus Oromazd“ (synkretické spojení nejvyššího olympského boha Dia a Ahury Mazdy, nejvyššího íránského božstva zoroastrismu), jindy byl Mithra (kromě Sola) stotožňován také s maloasijským bohem Attisem (partnerem bohyně Kybelé) jako „Mithra-Attis“. Jakou roli hrál v kultu nejvyšší synkretický bůh Ptolemaiovského Egypta Serapis není známo, buď sem byl umístěn náhodně a nebo zde zastupoval podobu nejvyššího boha, Mithrova otcem. Je možné, že Mithrův kult se snažil formálně sjednotit náboženskou nejednotnost, kulturní a náboženskou rozmanitost Římského impéria, jehož kuturní a náboženská nejednota byla postupem doby „vyřešena“ zákazem původních kultů a nastolením kosmopolitního křesťanství.

Zánik

Po zákazu pohanských krvavých obětí v Římské říši začíná rychlý úpadek mnoha pohanských kultů včetně toho Mithrova, který byl závislý na obětech býka, jehož maso zasvěcenci jedli na sakrálních hostinách a během kultovních slavností ve svatyních. Po ustanovení křesťanství hlavním státním náboženstvím Římské říše se mithraistické památky stávaly terčem útoků křesťanských věřících. Ti se snažili zahladit veškeré stopy po dříve oblíbeném bohu a spasiteli Římské říše, který dříve pro křesťanství představoval vážného konkurenta. Navíc křesťané byli také toho názoru, že Mithrův kult se na křesťanských obřadech dopouštěl plagiátorství, měl je údajně vykrádat, kopírovat a zároveň tak křesťanství i zesměšňovat.

Související články

• Starověký Řím
• Perská říše
• Sasánovská Persie
• Zoroastrismus
• Pontus
• Římská legie
• Hélios
• Sol
• Serapis
• Kybelé
• Perseus

Odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mithraismus na Wikimedia Commons

Literatura

• TURCAN, Robert. Mithra a mithraismus. Překlad Veronika Sysalová. Praha: Vyšehrad, 2004. 175 s. ISBN 80-7021-708-1. 

Portály: Starověký Řím