Ekologie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
rvv |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Ecologia.jpg|thumb|200px|Jeden se symbolů |
[[Soubor:Ecologia.jpg|thumb|200px|Jeden se symbolů |
||
'''Ekologie''' se užívá v několika významech. V původním významu je ekologie [[Biologie|biologická]] věda, která se zabývá vztahem [[Organismus|organismů]] a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Jako první tak nazval a definoval tento vědní obor [[Ernst Haeckel]] v roce [[1866]]. |
|||
Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ''ochrana [[životní prostředí|životního prostředí]]'' nebo dokonce místo ''přírodní prostředí'' (např. ''ekologicky šetrný výrobek'' znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí). Toto užití - viz [[ochrana přírody]]. |
Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ''ochrana [[životní prostředí|životního prostředí]]'' nebo dokonce místo ''přírodní prostředí'' (např. ''ekologicky šetrný výrobek'' znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí). Toto užití - viz [[ochrana přírody]]. |
||
Verze z 25. 4. 2012, 13:06
[[Soubor:Ecologia.jpg|thumb|200px|Jeden se symbolů Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodní prostředí (např. ekologicky šetrný výrobek znamená výrobek šetrný k životnímu prostředí). Toto užití - viz ochrana přírody.
Ekologie může být také označení pro určitou ideologii (např. v tvrzení hlubinná ekologie je základním přesvědčením radikálního ekologického hnutí [1]). Toto užití - viz ekologismus.
Tento článek se dále zabývá vědou ekologií.
Ekologie vychází z: biologie, meteorologie, klimatologie, geologie, geografie, fyziky, chemie, antropologie, lékařských věd (hygiena), ekonomiky, práva, historie, psychologie, technických věd.
Systém ekologických věd
- obecná ekologie: zabývá se obecně platnými ekologickými principy.
- ekologie mikroorganismů, ekologie rostlin, ekologie živočichů, ekologie člověka: zabývají se vztahy mezi příslušnými organismy a prostředím.
- ekologie moře: vztahy mezi organismy a prostředím v mořích.
- ekologie lesa: vztahy mezi organismy a prostředím v lese.
- ekologie krajiny: souvislosti mezi částmi krajiny, změny v krajině (včetně důsledků činností člověka).
- ekologie globální: souvislosti a změny na celé planetě Zemi a jejich vliv na život.
- aplikovaná ekologie: zabývá se praktickou aplikací ekologických poznatků
- produkční ekologie: zabývá se produkční analýzou trofických úrovní a koloběhem hmoty a energie v ekosystému
Pojetí ekologie dle šíře zkoumaných objektů
- ekologie jedince (autekologie): nejužší pojem, týká se pouze vztahu jednoho konkrétního jedince k ostatním jedincům, nebo k okolnímu prostředí. Příklad: ekologie zajíce
- ekologie populací (demekologie): zabývá se vztahy mezi soubory jedinců stejného druhu (populace) a prostředím. Příklad: ekologie zaječí populace, osídlující podhorské louky v Pošumaví.
- ekologie společenstev (synekologie): se zabývá vztahy mezi souborem jedinců různých druhů pobývajících na jednom stanovišti (společenstvo). Příklad: ekologie bukového lesa.
- ekologie biomů: zabývá se nejvyšší úrovní přírodních objektů (biom), je blízce příbuzná biogeografii, tedy nauce o rozmístění organismů na Zemi. Příklad: ekologie středoevropských opadavých lesů.
Nové hraniční obory
- ekofyziologie: zabývá se studiem změn a adaptací fyziologických funkcí souvisejících se změnami prostředí
- ekoimunologie: sleduje vliv prostředí a jeho změn na práci a efektivitu imunitního systému
- environmentalistika: zabývá se vztahem člověka a životního prostředí. Tvoří tak doplněk ekologie.
- geonika: sleduje dopady činností člověka a jím vyvolaných aktivit na přírodní prostředí a interakci přírodního a antropogenního prostředí.
- gradologie: zabývá se gradacemi, jejich příčinami a důsledky; je zaměřena na problematiku přemnožování škodlivých druhů v zemědělství a lesnictví.
- historická ekologie: zabývá se historickým vlivem člověka na ekosystémy a naopak v období holocénu.
- krajinná ekologie: zabývá se studiem komplexní struktury vztahů mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny.
Související články
Literatura
- HORÁK JOSEF, LINHART IGOR, KLUSOŇ PETR. Úvod do toxikologie a ekologie pro chemiky, 1. vydání [online]. VŠCHT v Praze, 2004 (2007 dotisk). Dostupné online. ISBN 978-80-7080-548-0.