Neoklasicismus (literatura): Porovnání verzí
m Stránka Novoklasicismus přemístěna na stránku Neoklasicismus s výměnou přesměrování: Sjednocení s názvem kategorie |
úpravy po přesunu |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Přesunout|Neoklasicismus}} |
|||
{{Upravit}} |
{{Upravit}} |
||
''' |
'''Neoklasicismus''' (též '''novoklasicismus''') je [[umělecký směr]] z období [[romantismus|romantismu]] (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla. Podporoval jej přední kritik [[František Xaver Šalda|F. X. Šalda]], který v té době směřoval od [[individualismus|individualismu]] k řádu, k nadosobnímu poslání umění. |
||
Autoři v [[literatura|literatuře]] se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění. |
Autoři v [[literatura|literatuře]] se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění. |
||
| Řádek 15: | Řádek 14: | ||
* neosobní vypravěčský styl |
* neosobní vypravěčský styl |
||
Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela. |
Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela. |
||
== Autoři těsně či volně spjati s novoklacisismem == |
== Autoři těsně či volně spjati s novoklacisismem == |
||
Verze z 29. 8. 2011, 10:51
Neoklasicismus (též novoklasicismus) je umělecký směr z období romantismu (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla. Podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění.
Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem o zachycení dobového koloritu, šlo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza; jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.
Typické rysy: tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; nevyzdvihují cit, ale intelekt, nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby:
- klade důraz na intelekt
- důraz na svébytný tvar uměleckého díla
- důraz na přísně vyváženou tvorbu
- soustředění k souvislé epické linii
- spád děje
- neosobní vypravěčský styl
Žánry typické pro novoklasicismus byly povídka a novela.
Autoři těsně či volně spjati s novoklacisismem
České země
Vliv novoklasicismu přišel do českého prostředí z Francie a zejména z Německa.
- František Langer - Zlatá Venuše – 1910, Snílci a Vrahové – 1921
- Josef Čapek - Živý plamen
- Karel Čapek - Mezi dvěma polibky
- bratří Čapkové - Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny – 1916 a jiné prózy
- Antonín Sova - Pankrác Budecius, Kantor – 1916
- Viktor Dyk - Krysař – 1915
- Božena Benešová - V soumraku – 1900, Kruté mládí, Nedobytné vítězství
- Růžena Svobodová - Černí myslivci – 1908, Hrdinné a bezpomocné dětství - 1920
- František Xaver Šalda - Dřevoryty staré i nové – 1935
- Jaroslav Hilbert - Rytíř Kura – 1906
- František Khol - Iluzionisté (1911), Rozmary lásky (1915), Zrcadlo v baru (1916)
Novoklasicismus za okupace
- František Kubka - Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie
- F. Heřmánek - U bratra celého světa
- J. Mařánek - Živé návraty