Severní mořská cesta: Porovnání verzí
m r2.7.1) (robot přidal: ar:طريق بحر الشمال |
m Portálové šablony dle doporučení (s pomocí dat od Dannyho B.) |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
*[http://www.irucz.ru/cz/zpravy/1-/114000000000-ruska-federace/114006000000-severozapadni-fo/114006005000-murmanska-oblast/301-doprava/18972-rusko-pomysli-na-znovuvzkriseni-severni-morske-cesty/ Rusko pomýšlí na znovuvzkříšení severní mořské cesty] |
*[http://www.irucz.ru/cz/zpravy/1-/114000000000-ruska-federace/114006000000-severozapadni-fo/114006005000-murmanska-oblast/301-doprava/18972-rusko-pomysli-na-znovuvzkriseni-severni-morske-cesty/ Rusko pomýšlí na znovuvzkříšení severní mořské cesty] |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
[[Kategorie:Severní ledový oceán]] |
[[Kategorie:Severní ledový oceán]] |
||
[[Kategorie:Vodstvo Ruska]] |
[[Kategorie:Vodstvo Ruska]] |
Verze z 17. 1. 2011, 04:16
Severní mořská cesta je označení námořní cesty podél celého severního a východního pobřeží Ruska. Obvykle se začíná podél severního pobřeží Norska přes město Murmansk a dále podél celého severního pobřeží Ruska k Beringovu průlivu a po té do Vladivostoku.
Historie
Ve středověku se v Evropě rozrůstaly obchodní styky s dálným východem, hlavně s Čínou. Námořní cesty byly nejvýhodnější, protože lodě dokázaly dopravit mnohonásobně více zboží než obchodní karavany cestující po souši. Nejvýhodnější cesta kolem Afriky byla obsazena Portugalci a tak ostatní mocnosti se snažili najít jiné cesty do Číny. Někteří pluli kolem světa, kolem Ameriky a Tichý oceán, jiní se pokoušeli najít cestu severními moři. Prvním kdo se pokusil proplout severovýchodní cestou byl anglický mořeplavec Hugh Willoughby v roce 1533. Doplul k pobřeží Kolského poloostrova, ale tam jeho lodi ztroskotaly a on sám zahynul. O proplutí na východ se pokoušeli od 16. století další mořeplavci. Mezi nejvýznamnějšími byl Sebastiano Caboto, Willem Barents, Henry Hudson, Pjotr Alexandrovič Čirikov a Julius von Payer. To se nakonec podařilo až v 19. století švédskému polárnímu badateli Adolfu Nordenskjöldovi, který 18. července 1879 proplul Beringovým průlivem a doplul do Tichého oceánu.
V dobách studené války a komunismu v Sovětském svazu byl v letní sezóně na této námořní cestě hustý provoz, hlavní myšlenkou bylo propojit ústí velkých sibiřských řek navzájem a se zbytkem země, vozily se především suroviny ze sibiřských nalezišť. Dnes je zhruba polovinu roku její severní část kvůli arktickému ledu neprůjezdná, v létě vyžaduje údržbu průjezdnosti pomocí ledoborců, což se po pádu komunismu ukázalo být neekonomické.
Reference
- V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northern Sea Route na anglické Wikipedii (číslo revize „Dealerofsalvation“ není číslo).
Externí odkazy