Právní obyčej: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Literatura: typografie za použití AWB
zs
Řádek 17: Řádek 17:


== Odkazy ==
== Odkazy ==
⚫
=== Související články ===
⚫
* [[Zvykové právo]]


=== Literatura ===
=== Literatura ===
Řádek 86: Řádek 84:
|strany = 55
|strany = 55
}}
}}

⚫
=== Související články ===
⚫
* [[Zvykové právo]]


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{Otto|heslo=Obyčejové právo}}
* {{Otto|heslo=Obyčejové právo}}

{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}


Verze z 30. 9. 2021, 17:44

Tento článek je o pramenu práva. Další významy jsou uvedeny na stránce Obyčej (rozcestník).

Právní obyčej je nejstarší pramen práva, v současnosti však mají právní obyčeje jen malý význam, když hlavní roli hrají právní předpisy. Právní obyčeje vznikají spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem (resp. společenstvím států), netvoří se tedy cílevědomě, ale dlouhodobě.

Charakteristika právních obyčejů

Právní obyčeje se vyznačují dvěma typickými rysy:

  1. usus longaevus – jde o zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný;
  2. opinio necessitatis – skutečnost, že jde o zvyk obecně uznávaný, který je i uznán a sankcionován státem (respektive společenstvím států).

Opakováním činnosti se vytvoří tradice, zvyk a tento je obecně uznáván za správné řešení případu. Nezbytným požadavkem je dostatečná míra určitosti takto oficiálně uznaného zvykového pravidla, protože se však jedná o tzv. „nepsané právo“, je často naplnění tohoto požadavku sporné. Přestože jde svou podstatou o právo nepsané, vznikaly v průběhu doby nejrůznější soupisy a sbírky právních obyčejů, ať už oficiální či zpravidla spíše soukromé povahy, čímž docházelo k vyšší jistotě a určité rigiditě. Tím se však oslabila hlavní přednost obyčejů – totiž jejich pružnost při výkladu a používání, na druhou stranu se tak zvyšovala míra právní jistoty, jinak typická pro psané právo.

Od obyčeje je nutno odlišovat zvyklosti (zejména obchodní), jež nejsou pramenem práva (schází u nich opinio necessitatis), avšak mohou být důležitým interpretačním vodítkem výkladu vůle jednajících stran.

Využívání právních obyčejů

Obyčejové právo začíná v Evropě ustupovat psanému právu na počátku 19. století, ale v některých částech Evropy až ve 20. století. V soudobém právu se právní obyčeje stále používají ve Velké Británii, v právu islámském a v dalších tradičních právních systémech Asie a Afriky. Právní obyčeje si také podržují velký význam jako prameny práva mezinárodního. V kontinentálním právu ale právní obyčej není pramenem práva (na českém území od roku 1811, na slovenském až od roku 1950).

Odkazy

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Právní_obyčej&oldid=20512697“