Kontinentální filozofie: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 30. 6. 2021, 15:55

Kontinentální filosofie je pojem vymezující moderní filosofické proudy, metody a nauky, které se liší od analytické filosofie (převládající v anglo-americkém světě) a jejichž přední představitelé pochází z kontinentální Evropy a píší především německy a francouzsky. Mezi těmito filosofy je obecně méně jednoty než mezi analytickými filosofy, kteří je původně takto označili, aby je od sebe odlišili. Přesto je ve vývoji kontinentální tradice velká míra návaznosti a tím pádem i některé spojující rysy, například důraz na základní význam subjektivní zkušenosti a/nebo historického kontextu, který problematizuje možnost objektivního poznání světa a člověka. Oproti analytické filosofii je tedy silněji propojena se společenskými a humanitními vědami než s přírodními vědami, matematikou a logikou: mnoho kontinentálních filosofů bylo také historiky, sociology, psychology, estetiky, teology, jazykovědci, ekonomy nebo literárními vědci. Je tím pádem také silněji propojena s uměním, náboženstvím, a radikální politikou, a úzce souvisí s kulturní kritikou.

Proudy kontinentální filosofie

Jako kontinentální bývají označovány tyto proudy:

Německý idealismus (zakladatel: Immanuel Kant)
Dialektika (zakladatel: Georg Wilhelm Friedrich Hegel)
- Dialektický materialismus (zakladatel: Karl Marx)
  - Kritická teorie (zakladatelé: Frankfurtská škola)
Voluntarismus (zakladatelé: Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche)
Existencialismus (zakladatelé: Søren Kierkegaard, Nietzsche)
Fenomenologie (zakladatel: Edmund Husserl)
Hermeneutika (zakladatelé: Friedrich Schleiermacher, Wilhelm Dilthey)
Filosofie života (zakladatel: Henri Bergson)
Psychoanalytická teorie (zakladatel: Sigmund Freud)
- Analytická psychologie (zakladatel: Carl Gustav Jung)
Postmodernismus
- Poststrukturalismus (zakladatelé: Michel Foucault, Jacques Derrida)
- Feministická teorie (zakladatelka: Simone de Beauvoir)
- Postkolonialismus (zakladatel: Frantz Fanon)

Analytickou filosofii paralelně vymezili jako vlastní tradici Gottlob Frege, Bertrand Russell a Ludwig Wittgenstein na přelomu 19. a 20. století. Frege a Wittgenstein (a další ústřední představitelé analytické filosofie, včetně Vídeňského kroužku novopozitivistů) ale ironicky také pocházeli z německy mluvících kontinentálních zemí.

Společným kořenem kontinentální i analytické filosofie je Kantův transcendentální idealismus. Kant ovlivnil veškerou moderní západní filosofii po osvícenství, včetně její "třetí" hlavní tradice, amerického pragmatismu (zakladatelé: Charles Sanders Peirce, William James). Další autoři, kteří významně ovlivnili všechny tři tradice, jsou: Hegel, zakladatel pozitivismu Auguste Comte, a zakladatel evoluční teorie Charles Darwin.

Význam

Někteří kontinentální myslitelé měli obrovský vliv na kulturu, přesahující oblast filosofie i humanitních věd, a to především Marx (na politiku a ekonomiku), Nietzsche (na umění a náboženství), a Freud (na terapii a popkulturu). Za nejvýznamnějšího kontinentálního filosofa 20. století je někdy považován ontolog Martin Heidegger, který ve své práci sjednotil fenomenologii, existencialismus a hermeneutiku, a do nějaké míry ovlivnil celou pozdější kontinentální tradici. Jeho žákem byl i významný český filosof Jan Patočka, a současná filosofie v Česku je většinově kontinentální. Z kritické teorie a postmodernismu se také v druhé polovině 20. století především v anglo-americkém světě vyvinuly kulturální studia a další teoretické proudy (například genderová studia a kritickou rasovou teorii), vlivné v současných společenských vědách a levicové politice.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kontinentální filozofie na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Neověřeno}}
-'''Kontinentální filosofie''' je pojem vymezující moderní filosofické tradice, metody a nauky, které se liší od [[Analytická filosofie|analytické filosofie]] (převládající v anglo-americkém světě) a jejichž přední představitelé pochází z kontinentální Evropy a píší především německy a francouzsky. Mezi těmito filosofy je obecně méně jednoty než mezi analytickými filosofy, kteří je původně takto označili, aby je od sebe odlišili. Přesto je ve vývoji kontinentální tradice velká míra návaznosti a tím pádem i některé spojující rysy, například důraz na základní význam subjektivní zkušenosti a/nebo historického kontextu, který problematizuje možnost objektivního poznání světa a člověka. Oproti analytické filosofii je tedy silněji propojena se společenskými a humanitními vědami než s přírodními vědami, matematikou a logikou: mnoho kontinentálních filosofů bylo také historiky, sociology, psychology, estetiky, teology, filology, ekonomy, lingvisty, nebo literárními vědci. Je tím pádem také silněji propojena s uměním, náboženstvím, a radikální politikou, a úzce souvisí s [[Sociální kritika|kulturní kritikou]].
+'''Kontinentální filosofie''' je pojem vymezující moderní filosofické proudy, metody a nauky, které se liší od [[Analytická filosofie|analytické filosofie]] (převládající v anglo-americkém světě) a jejichž přední představitelé pochází z kontinentální Evropy a píší především německy a francouzsky. Mezi těmito filosofy je obecně méně jednoty než mezi analytickými filosofy, kteří je původně takto označili, aby je od sebe odlišili. Přesto je ve vývoji kontinentální tradice velká míra návaznosti a tím pádem i některé spojující rysy, například důraz na základní význam subjektivní zkušenosti a/nebo historického kontextu, který problematizuje možnost objektivního poznání světa a člověka. Oproti analytické filosofii je tedy silněji propojena se společenskými a humanitními vědami než s přírodními vědami, matematikou a logikou: mnoho kontinentálních filosofů bylo také historiky, sociology, psychology, estetiky, teology, jazykovědci, ekonomy nebo literárními vědci. Je tím pádem také silněji propojena s uměním, náboženstvím, a radikální politikou, a úzce souvisí s [[Sociální kritika|kulturní kritikou]].
+[[soubor:Nietzsche LIFE.jpg|náhled|Friedrich Nietzsche – německý filosof, filolog, a básník druhé poloviny 19. století – významně ovlivnil všechny hlavní proudy kontinentální filosofie 20. století, a mimo filosofii také umění, náboženství a moderní kulturu obecně. Jeho kritika ideálů pravdy a dobra byla v západní tradici bezprecedentní. Pro analytickou tradici filosofie ale narozdíl od svých německých předchůdců Kanta a Hegela významný nebyl.]]
 == Proudy kontinentální filosofie ==
@@ Řádek 20: / Řádek 21: @@
 **[[Feminismus|Feministická teorie]] (zakladatelka: [[Simone de Beauvoir]])
 **[[Postkolonialismus]] (zakladatel: [[Frantz Fanon]])
 Analytickou filosofii paralelně vymezili jako vlastní tradici [[Gottlob Frege]], [[Bertrand Russell]] a [[Ludwig Wittgenstein]] na přelomu 19. a 20. století. Frege a Wittgenstein (a další ústřední představitelé analytické filosofie, včetně [[Vídeňský kroužek|Vídeňského kroužku]] [[novopozitivismus|novopozitivistů]]) ale ironicky také pocházeli z německy mluvících kontinentálních zemí.
 Společným kořenem kontinentální i analytické filosofie je Kantův [[transcendentální filosofie|transcendentální idealismus]]. Kant ovlivnil veškerou moderní západní filosofii po [[osvícenství]], včetně její "třetí" hlavní tradice, amerického [[pragmatismus|pragmatismu]] (zakladatelé: [[Charles Sanders Peirce]], [[William James]]). Další autoři, kteří významně ovlivnili všechny tři tradice, jsou: Hegel, zakladatel [[pozitivismus|pozitivismu]] [[Auguste Comte]], a zakladatel [[evoluce|evoluční teorie]] [[Charles Darwin]].
-== Přesahy ==
+== Význam ==
 Někteří kontinentální myslitelé měli obrovský vliv na kulturu, přesahující oblast filosofie i humanitních věd, a to především Marx (na politiku a ekonomiku), Nietzsche (na umění a náboženství), a Freud (na terapii a popkulturu). Za nejvýznamnějšího kontinentálního filosofa 20. století je někdy považován ontolog [[Martin Heidegger]], který ve své práci sjednotil fenomenologii, existencialismus a hermeneutiku, a do nějaké míry ovlivnil celou pozdější kontinentální tradici. Jeho žákem byl i významný český filosof [[Jan Patočka]], a [[současná filosofie v Česku]] je většinově kontinentální. Z kritické teorie a postmodernismu se také v druhé polovině 20. století především v anglo-americkém světě vyvinuly [[kulturální studia]] a další teoretické proudy (například [[genderová studia]] a [[kritická rasová teorie|kritickou rasovou teorii]]), vlivné v současných společenských vědách a levicové politice.