Lorenzo Ghiberti: Porovnání verzí

Lorenzo Ghiberti
Rodné jméno	Lorenzo Ghiberti
Narození	1378 ; Florencie
Úmrtí	1. prosince 1455 (ve věku 76–77 let) ; Florencie
Místo pohřbení	Santa Croce
Povolání	sochař, architekt, malíř, spisovatel a historik umění
Děti	Vittorio Ghiberti
Příbuzní	Bonaccorso Ghiberti (synovec)
Významná díla	Porta del Paradiso; Arca dei Tre Martiri
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 20. 2. 2021, 10:27

Lorenzo Ghiberti (1378 Florencie - 1. prosince 1455 Florencie) se narodil jako Lorenzo di Bartolo. Původně se vyučil zlatníkem a tato jeho dovednost, zručnost a technika velmi ovlivnila jeho budoucí sochařskou tvorbu italského renesančního sochaře. Ghiberti zpočátku pracoval pod vlivem gotických vzorů, ale postupně se stal významným renesančním sochařem. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním antiky a lineární perspektivou.

Jeho nejznámějším dílem jsou bronzové monumentální dveře do Křtitelnice Svatého Jana Křtitele ve Florencii, na kterých začal pracovat v roce 1403 a dokončil je v roce 1424. Jsou složené z osmadvaceti panelů, na kterých je vyobrazen Kristův životní příběh z Nového zákona. Výzdoba těchto dveří je považována za počátek renesance.

Lorenzo Ghiberti byl jedním z prvních sběratelů antického umění a jedním z prvních teoretiků rané renesance. Jako první autor popsal dějiny umění od antiky až po svůj životopis ve třech knihách nazvaných Záznamy.

Dílo

Ghiberti přivedl lineární gotické vzory do nového rozměru renesance. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním antiky, kterou dokázal napodobit a provést se zručností a technickou dovedností. Ve svých reliéfech dosáhl hloubky využitím principů lineární perspektivy.

Babtisterium ve Florenci

Ghiberti se v roce 1401 zúčastnil prestižní soutěže na výzdobu druhých dveří baptisteria ve Florencii. Soutěž vyhlásil florentský cech soukeníků (Arte di Calimala), který byl správcem baptisteria. To vzniklo již během 11. století a bylo zasvěcené svatému Janu Křtitelovi. V dějinách Florencie bylo vždy váženou stavbou, neboť téměř každý Florenťan byl pokřtěn právě zde.

Soutěže se zúčastnilo celkem sedm sochařů. Byli to Lorenzo Ghiberti, Filippo Brunelleschi, Simone da Colle, Niccoló d´Arezzo, Jacopo della Quercia, původem ze Sieny, Francesco di Valdambrino a posledním gotický sochař Niccolo Lamberti. Soutěž společně vyhráli Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi. Cech uvažoval o tom, že by mohli na zakázce pracovat společně. Filippo Brunelleschi to odmítl a zakázku tak dostal Lorenzo Ghiberti.

Severní bronzové dveře

Podle zadání soutěže mělo být námětem reliéfů Obětování Izáka ze Starého zákona. Toto téma nakonec bylo zamítnuto a reliéfy na dveřích znázorňují Kristův životní příběh z Nového zákona. Ghiberti provedl základní členění a tvar reliéfů tak, že se podobají prvním dveřím. Ty vyzdobil Pisano ve 14. století v gotickém stylu výjevy ze života svatého Jana Křtitele, kterému je baptisterium zasvěceno. Ghiberti pracoval na zakázce od roku 1403 do roku 1424. Reliéfy zpracoval v renesančním realismu, usiloval o plný objem a zdůraznil krásu pohybu. Objednatel zakázky byl s dílem spokojen a objednal u Ghibertiho výzdobu i posledních třetích dveřích baptisteria.

Východní Rajské dveře

V letech 1425 - 1452 pracoval Ghiberti na posledních třetích východních dveřích baptisteria, jež se staly pýchou města a které Michelangelo Buonarroti nazval Rajskou bránou (v 19. století francouzského sochaře Auguste Rodina inspirovaly k Bráně pekel).

Podle návrhu humanisty Leonarda Bruniho na nich Ghiberti zpracoval výjevy ze Starého zákona a seřadil je z hlediska lidského pokroku. Zredukoval reliéfy na deset polí a scény pojal jako perspektivně konstruované plastické obrazy. Využil hry světla a stínu, tím reliéfy překročily hranici sochařského umění až k malířským efektům. V živých scénách s početným komparsem se Ghibertimu podařilo vyjádřit italský smysl pro graciézní pohyb a slavnost chvíle. V posledním Šalamounově setkání s královnou ze Saby vytvořil prostorově i časově jednotnou scénu.

Rám dveří ozdobil postavičkami v drobných nikách a bustami v medailonech (v jednom umístil autoportrét se signaturou), vnější kamenné orámování zdobí motivy toskánské flóry a fauny.

Oratorium Or San Michele

Výklenky florentského oratoria Or San Michele vyplnil Ghiberti monumentálními bronzovými sochami světců. Postava sv. Matouše (1419 - 1422) byla inspirovaná antickou sochou Sofokla a sama se stala svou dramatičností inspirací pro Donatella a Michelangela. V měkkém zřasení vlněné látky sv. Štěpána (1426), patrona nejbohatšího florentského cechu soukeníků (Arte di Calimala), dosáhl mistrovské dokonalosti.

Záznamy a vlastní životopis

V roce 1447 podnikl studijní cestu do Říma a začal pracovat na textech Comentarii (Záznamy), které rozdělil do tří knih.

V první knize jako první člověk popsal dějiny antického umění.
Ve druhé knize zpracoval životopisy významných umělců gotického období, včetně svého životopisu, který je nejstarším zachovaným životopisem umělce vůbec. Z druhé knihy vycházel Giorgio Vasari při psaní své knihy Životy.
Třetí knihu věnoval opět jako první člověk teorii umění a jejímu vědeckému základu, založenému na optice, anatomii a nauce o proporcích. Tato témata byla charakteristická pro raně renesanční umělce.

Odkazy

Reference

↑ Dizionario Biografico degli Italiani. 1960. Dostupné online. [cit. 2019-10-08].

Literatura

Gorgio Vasari, Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. (I), Praha: Mladá fronta, 1998.
Jane Turner (ed.), The dictionary of art. 11, Ferrara to Gainsborough, London: Macmillan, 1996.
Umberto Baldini, Filippo Lippi, I maestri del colore. La piu grande collana d'arte del mondo; (vol. 61), Milano: Fratelli Fabbri, 1964.
NESEJT, František, Italská renesance, Hradec Králové: Gaudeamus, 1995
ANTAL, Frederick. Florentské malířství a jeho společenské pozadí: měšťanská republika, než převzal moc Cosimo de'Medici - 14. století a počátek století 15., Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954
HIBBERT, Christopher, Florencie: životopis města, Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997
TOMAN, Rolf, Umění italské renesance: architektura, sochařství, malířství, kresba, Praha: Slovart, 2000

Externí odkazy

http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=429

https://www.britannica.com/biography/Fra-Filippo-Lippi

[1e638c82b6d77a4c8b3223914b0116f3cb6fdc1d-1] Dizionario Biografico degli Italiani. 1960. Dostupné online. [cit. 2019-10-08].

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - umělec}}
-'''Lorenzo Ghiberti''' ([[1378]] Florencie - [[1. prosinec|1. prosince]] [[1455]] Florencie) se narodil jako Lorenzo di Bartolo. Původně se vyučil zlatníkem a tato jeho dovednost, zručnost a technika velmi ovlivnila jeho budoucí sochařskou tvorbu [[Itálie|italského]] [[Renesance|renesanční]]<nowiki/>ho [[sochař]]<nowiki/>e. Ghiberti zpočátku pracoval pod vlivem gotických vzorů, ale postupně se stal významným renesančním sochařem. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním antiky a lineární perspektivou.
+'''Lorenzo Ghiberti''' ([[1378]] [[Florencie]] - [[1. prosinec|1. prosince]] [[1455]] Florencie) se narodil jako Lorenzo di Bartolo. Původně se vyučil [[Zlatník|zlatníkem]] a tato jeho dovednost, zručnost a technika velmi ovlivnila jeho budoucí sochařskou tvorbu [[Itálie|italského]] [[Renesance|renesanční]]<nowiki/>ho [[sochař]]<nowiki/>e. Ghiberti zpočátku pracoval pod vlivem [[Gotická architektura|gotických]] vzorů, ale postupně se stal významným [[Renesance|renesančním]] [[Sochař|sochařem]]. Ve svých reliéfech a sochách byl inspirován uměním antiky a lineární perspektivou.
-Jeho nejznámějším dílem jsou bronzové monumentální dveře do Křtitelnice Svatého Jana ve Florencii, na kterých začal pracovat v roce 1403 a dokončil je v roce 1424. Jsou složené z osmadvaceti panelů, na kterých je vyobrazen Kristův životní příběh z Nového zákona. Výzdoba těchto dveří je považována za počátek renesance.
+Jeho nejznámějším dílem jsou bronzové monumentální dveře do [[Křtitelnice]] [[Jan Křtitel|Svatého Jana Křtitele]] ve Florencii, na kterých začal pracovat v roce 1403 a dokončil je v roce 1424. Jsou složené z osmadvaceti panelů, na kterých je vyobrazen [[Kristus|Kristův]] životní příběh z [[Nový zákon|Nového zákona]]. Výzdoba těchto dveří je považována za počátek renesance.
-Lorenzo Ghiberti byl jedním z prvních sběratelů antického umění a jedním z prvních teoretiků rané renesance. Jako první autor popsal dějiny umění od antiky až po svůj životopis ve třech knihách nazvaných Záznamy.
+Lorenzo Ghiberti byl jedním z prvních sběratelů [[Antika|antického umění]] a jedním z prvních teoretiků rané renesance. Jako první autor popsal dějiny umění od antiky až po svůj [[Biografie|životopis]] ve třech knihách nazvaných Záznamy.
 == Dílo ==
@@ Řádek 11: / Řádek 11: @@
 === Babtisterium ve Florenci ===
 [[Soubor:Florença - Portões do Paraíso (146).jpg|náhled|Rajské dveře]]
-Ghiberti se v roce 1401 zúčastnil prestižní soutěže na výzdobu druhých dveří baptisteria ve Florencii. Soutěž vyhlásil florentský cech soukeníků (Arte di Calimala), který byl správcem baptisteria. To vzniklo již během 11. století a bylo zasvěcené svatému Janu Křtitelovi. V dějinách Florencie bylo vždy váženou stavbou, neboť téměř každý Florenťan byl pokřtěn právě zde.
+Ghiberti se v roce 1401 zúčastnil prestižní soutěže na výzdobu druhých dveří [[Baptisterium|baptisteria]] ve Florencii. Soutěž vyhlásil florentský cech [[Soukeník|soukeníků]] (Arte di Calimala), který byl správcem baptisteria. To vzniklo již během 11. století a bylo zasvěcené svatému Janu Křtitelovi. V dějinách Florencie bylo vždy váženou stavbou, neboť téměř každý Florenťan byl pokřtěn právě zde.
-Soutěže se zúčastnilo celkem sedm sochařů. Byli to Lorenzo Ghiberti, Filippo Brunelleschi, Simone da Colle, Niccoló d´Arezzo, Jacopo della Quercia, původem ze Sieny, Francesco di Valdambrino a posledním gotický sochař Niccolo Lamberti. Soutěž společně vyhráli Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi. Cech uvažoval o tom, že by mohli na zakázce pracovat společně. Filippo Brunelleschi to odmítl a zakázku tak dostal Lorenzo Ghiberti.
+Soutěže se zúčastnilo celkem sedm sochařů. Byli to Lorenzo Ghiberti, [[Filippo Brunelleschi]], [[Simone da Colle]], [[Niccoló d´Arezzo]], [[Jacopo della Quercia|Jacopo della Querci]]<nowiki/>a, původem ze Sieny, [[Francesco di Valdambrino]] a posledním gotický sochař [[Niccolo Lamberti]]. Soutěž společně vyhráli Lorenzo Ghiberti a Filippo Brunelleschi. Cech uvažoval o tom, že by mohli na zakázce pracovat společně. Filippo Brunelleschi to odmítl a zakázku tak dostal Lorenzo Ghiberti.
 ==== Severní bronzové dveře ====
-Podle zadání soutěže mělo být námětem reliéfů Obětování Izáka ze Starého zákona. Toto téma nakonec bylo zamítnuto a reliéfy na dveřích znázorňují Kristův životní příběh z Nového zákona. Ghiberti provedl základní členění a tvar reliéfů tak, že se podobají prvním dveřím. Ty vyzdobil Pisano ve 14. století v gotickém stylu výjevy ze života svatého Jana Křtitele, kterému je baptisterium zasvěceno. Ghiberti pracoval na zakázce od roku [[1403]] do roku [[1424]]. Reliéfy zpracoval v renesančním realismu, usiloval o plný objem a zdůraznil krásu pohybu. Objednatel zakázky byl s dílem spokojen a objednal u Ghibertiho výzdobu i posledních třetích dveřích baptisteria.
+Podle zadání soutěže mělo být námětem reliéfů Obětování [[Izák|Izáka]] ze [[Starý zákon|Starého zákon]]<nowiki/>a. Toto téma nakonec bylo zamítnuto a [[Reliéf (sochařství)|reliéfy]] na dveřích znázorňují Kristův životní příběh z Nového zákona. Ghiberti provedl základní členění a tvar reliéfů tak, že se podobají prvním dveřím. Ty vyzdobil Pisano ve 14. století v gotickém stylu výjevy ze života svatého Jana Křtitele, kterému je baptisterium zasvěceno. Ghiberti pracoval na zakázce od roku [[1403]] do roku [[1424]]. Reliéfy zpracoval v renesančním realismu, usiloval o plný objem a zdůraznil krásu pohybu. Objednatel zakázky byl s dílem spokojen a objednal u Ghibertiho výzdobu i posledních třetích dveřích baptisteria.
 [[Soubor:Tribunal of the two women.jpg|náhled|Rajské dveře, Tribunál dvou žen (třetí panel vpravo)]]
 ==== Východní Rajské dveře ====
-V letech [[1425]] - [[1452]] pracoval Ghiberti na posledních třetích východních dveřích baptistéria, jež se staly pýchou města a které [[Michelangelo Buonarroti]] nazval ''Rajskou bránou'' (v [[19. století]] francouzského sochaře Auguste [[Auguste Rodin|Rodina]] inspirovaly k ''Bráně pekel)''.
+V letech [[1425]] - [[1452]] pracoval Ghiberti na posledních třetích východních dveřích baptisteria, jež se staly pýchou města a které [[Michelangelo Buonarroti]] nazval ''Rajskou bránou'' (v [[19. století]] francouzského sochaře [[Auguste Rodin|Auguste Rodina]] inspirovaly k ''Bráně pekel)''.
-Podle návrhu humanisty [[Leonardo Bruni|Leonarda Bruniho]] na nich Ghiberti zpracoval výjevy ze Starého zákona a seřadil je z hlediska lidského pokroku. Zredukoval reliéfy na deset polí a scény pojal jako perspektivně konstruované plastické obrazy. Využil hry světla a stínu, tím reliéfy překročily hranici sochařského umění až k malířským efektům. V živých scénách s početným komparsem se Ghibertimu podařilo vyjádřit [[Itálie|italský]] smysl pro graciézní pohyb a slavnost chvíle. V posledním Šalamounově setkání s královnou ze Saby vytvořil prostorově i časově jednotnou scénu.
+Podle návrhu humanisty [[Leonardo Bruni|Leonarda Bruniho]] na nich Ghiberti zpracoval výjevy ze Starého zákona a seřadil je z hlediska lidského pokroku. Zredukoval reliéfy na deset polí a scény pojal jako perspektivně konstruované plastické obrazy. Využil hry světla a stínu, tím reliéfy překročily hranici sochařského umění až k malířským efektům. V živých scénách s početným komparsem se Ghibertimu podařilo vyjádřit [[Itálie|italský]] smysl pro graciézní pohyb a slavnost chvíle. V posledním [[Šalamoun|Šalamounově]] setkání s [[Královna ze Sáby|královnou ze Saby]] vytvořil prostorově i časově jednotnou scénu.
-Rám dveří ozdobil postavičkami v drobných nikách a bustami v medailonech (v jednom umístil autoportrét se signaturou), vnější kamenné orámování zdobí motivy [[Toskánsko|toskánské]] flóry a fauny.
+Rám dveří ozdobil postavičkami v drobných nikách a [[Busta|bustami]] v medailonech (v jednom umístil autoportrét se signaturou), vnější kamenné orámování zdobí motivy [[Toskánsko|toskánské]] [[Květena|flóry]] a [[Fauna|fauny]].
 [[Soubor:St Stephen Ghiberti Orsanmichele.jpg|náhled|Svatý Štěpán ve výklenku oratoria]]
@@ Řádek 34: / Řádek 34: @@
 * V první knize jako první člověk popsal dějiny antického umění.
-* Ve druhé knize zpracoval životopisy významných umělců gotického období, včetně svého životopisu, který je nejstarším zachovaným životopisem umělce vůbec. Z druhé knihy vycházel Vasari při psaní své knihy Životy.
+* Ve druhé knize zpracoval životopisy významných umělců gotického období, včetně svého životopisu, který je nejstarším zachovaným životopisem umělce vůbec. Z druhé knihy vycházel [[Giorgio Vasari]] při psaní své knihy Životy.
-* Třetí knihu věnoval opět jako první člověk teorii umění a jejímu vědeckému základu, založenému na optice, anatomii a nauce o proporcích. Tato témata byla charakteristická pro raně renesanční umělce.
+* Třetí knihu věnoval opět jako první člověk teorii umění a jejímu vědeckému základu, založenému na [[Optika|optice]], [[Anatomie|anatomii]] a nauce o proporcích. Tato témata byla charakteristická pro raně renesanční umělce.
 == Odkazy ==