Přeskočit na obsah

Jacopo della Quercia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jacopo della Quercia
Rodné jménoJacopo della Quercia
Narození1374
Quercegrossa
Úmrtí20. října 1438 (ve věku 63–64 let)
Siena
Povolánísochař
PříbuzníPriamo della Quercia[1] (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacopo della Quercia (1364/74 – 20. října 1438), vlastním jménem Jacopo di Pietro d'Angelo di Guarnieri, někdy také nazývaný Jacopo della Fonte, byl italský renesanční sochař pocházející z okolí Sieny. Byl současníkem Brunelleschiho, Lorenza Ghibertiho a Donatella. Bývá považován za předchůdce Michelangela.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Jacopo di Pietro d'Angelo se narodil někdy v roce 1364 nebo 1374 (některé zdroje uvádějí i 1371) v městečku Quercia Grossa do rodiny zlatníka Piera d'Angela di Guarnieri. Podle rodného města dostal přízvisko della Quercia. Jeho otec mu poskytl vzdělání ve svém řemesle a naučil ho základům sochařské kompozice. Bratr Priamo (1438–1467) byl malířem.

V roce 1401 pobýval della Quercia ve Florencii, kde se v témže roce zúčastnil soutěže na sochařskou výzdobu dveří florentského baptisteria San Giovanni. Této soutěže se účastnilo dalších šest významných sochařů, vítězem se nakonec stal Lorenzo Ghiberti. Querciův soutěžní projekt se však nedochoval.

Kolem roku 1408 pobýval della Quercia nějakou dobu ve Ferraře, dále ale také v Miláně, Veroně či Benátkách a ke konci života střídavě žil v Sieně a Bologni. Ve správě Sieny zastával řadu významných funkcí. Roku 1420 byl zvolen jedním z priorů, kterým byl až do roku 1435. V únoru 1435 byl pak vybrán do čela stavební hutě dómu a povýšen do rytířského stavu.

Jacopo della Quercia zemřel 20. října 1438 v Sieně a je zde pochován v křížové chodbě kostela Sant´ Agostino. Jacopo della Quercia byl jedním z umělců, které zařadil Giorgio Vasari do svého díla Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Panna Marie Pokorná, asi 1401
Kopie náhrobku Ilarie z Carretta
Jacopo della Quercia, Madona s granátovým jablkem 1403–1406

Svou první sochařskou zakázku získal Jacopo della Quercia již v šestnácti letech, a to jezdeckou sochu pro pomník Giovanniho d'Azza d'Ubaldiniho do Sienského dómu. Vyřezal ji ze dřeva, ale nedochovala se.

Brzy po dokončení této zakázky ze Sieny odešel. Roku 1401 je doložen ve Florencii, kde vytesal sochu sedící Panny Marie, označované také jako alegorie Pokory (nyní ve sbírkách Národní galerie ve Washingtonu). Roku 1403 ve Ferraře, kde vytvořil mramorovou sochu Madony pro kapli Silvestri ve Ferrarské katedrále. Od kaple bylo odvozeno i madonino přízvisko – Madona Silvestri- Jacopo poté působil v Lucce, kde kolem roku 1406 vytesal z bílého mramoru náhrobek (sarkofág) šlechtičny Ilarie z Carretta, která zemřela roku 1405 ve věku 26 let. Ilarie z Carretta byla ženou městského radního Paola Guigniho. Náhrobek byl osazen v katedrále Svatého Martina, a později přemístěn do její sakristie, kde stojí dosud. Na podstavci jsou ve vysokém reliéfu vytesány figurky puttů, nesoucích ovocné festony, a na víku ležící postava Ilarie z Carretta se psem u nohou. Druhý náhrobek vytvořil Jacopo pro Luccu v roce 1412 pro bohatého obchodníka Lorenza Trentu do jeho kaple v bazilice San Frediano. Ležící Trentova postava v řasnatém plášti je vytesána do mramorové desky bez soklu.

V lednu 1409 Quercia uzavřel první smlouvu na fontánu Gaia, pro sienské náměstí Piazza del Campo. Podle této smlouvy se měla výzdoba tří stěn čtyřboké kašny skládat z reliéfních postav křesťanských námětů na panelech a měla být provedena do dvou let za odměnu 2000 zlatých florénů. Znění smlouvy však bylo několikrát pozměněno. Kvůli dalším zakázkám na ní Jacopo začal pracovat až v roce 1414 a dokončil ji roku 1419. Jacopo s pomocníky ji osadil na místě mytologické římské sochy Venuše, která byla stržena a zničena jako domnělý symbol moru. Fontána byla vytesána z bílého mramoru. Na její čelné stěně je uprostřed sedící Panna Mrie s Ježíškem, mezi dvěma anděly, a alegoriemi křesťanských ctností. Po stranách ji doprovázely další náměty, rámované chrliči se zvířecími maskami. Původní fontána byla nahrazena kopií z let 1856–1866 a dochované originály jsou vystaveny v Palazzo Publico v Sieně.

Roku 1421 Jacopo della Quercia vyřezal ze dřeva dvojici soch Zvěstování, Panny a archanděla Gabriela, pro kolegiátní kostel v San Gimignanu. Jejich polychromii však dokončil Martino di Bartolomeo). Propracovanost detailů Zvěstování je stejně kvalitní jako u mramorových plastik. Řadu badatelů tato skutečnost vedla k autorskému připsání dalších děl Jacopovi, většinou se jednalo o díla jeho dílny.

V roce 1425 přijal zásadní nabídku na reliéfy s náměty ze Stvoření světa pro hlavní portál (Porta Magna) kostela San Petronio v Bologni. Na portálu pracoval až do své smrti roku 1438. Michelangelo při návštěvě Boloni roku 1494 přiznal, že jeho malby v Sixtinské kapli vycházely právě z těchto reliéfů.

V letech 1427–1430 se Jacopo podílel na výzdobě křtitelnice pro sienské baptisterium. Toto dílo představuje jedno z komplexních děl rané renesance, vytvořené řadou umělců. Původně měl Quercia dodat dva reliéfy, z nichž dokončil pouze jeden – Zvěstování o narození Jana Křtitele Zachariášovi. Po vzoru Donatella zde činí okolostojící lid bezprostředním účastníkem výjevu.

Práce

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Union List of Artist Names. 14. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jacopo_della_Quercia&oldid=25549856“