Stavovský stát: Porovnání verzí
→Pojetí stavovského státu podle strany Národní demokracie: přesun po DSSS značka: editor wikitextu 2017 |
značka: editor wikitextu 2017 |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Plán stavovského státu v období Druhé Československé republiky == |
== Plán stavovského státu v období Druhé Československé republiky == |
||
{{Podrobně|Rakouský stát|Benito Mussolini|Italská sociální republika}} |
|||
Návrh programu, který byl schválen 16. února 1939 programovou komisí [[Strana národní jednoty|Strany národní jednoty]] nebyl přijat.<ref>{{Citace elektronického periodika |
Návrh programu, který byl schválen 16. února 1939 programovou komisí [[Strana národní jednoty|Strany národní jednoty]] nebyl přijat.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Nový program Strany národní jednoty 16. 2. 1939 {{!}} Fronta.cz |
| titul = Nový program Strany národní jednoty 16. 2. 1939 {{!}} Fronta.cz |
||
Verze z 21. 8. 2019, 05:30
Stavovský stát je forma monarchie, v níž je státní moc rozdělena mezi panovníka a sněm, v němž zasedají zástupci jednotlivých stavů, tj. zpravidla vyšší (panstvo) a nižší (rytířstvo) šlechty, královských měst (měšťané) a duchovenstva (klérus, kněží). Panovník je vnímán především jako reprezentant státu a vrchní velitel vojsk. Zemský sněm má zákonodárnou moc, právo na svolání zemské hotovosti (armády) a volí panovníka.
Země Koruny české
Silný vliv v zemích Koruny české získaly stavy v 2. polovině 15. století za vlády Vladislava Jagellonského, který měl jako český král jen omezenou suverenitu. Jednotlivé země vlastní autonomní zemské sněmy. Zasedali v nich zástupci šlechty a královských měst, nikoliv však církve. Rozhodnutí sněmů se stávala zákonem a byla zapisována do zemských desek.
Habsburkové po roce 1526 postavení panovníka posílili, a to hlavně díky nejednotnosti a vzájemné svárlivosti českých a moravských stavů. Poražením stavovského povstání v roce 1620 byly Ferdinandem II. provedeny kroky k omezení moci stavů a zavedení absolutismu. To bylo v roce 1627 v Čechách zakotveno zákonem (Obnovené zřízení zemské) a o rok později i na Moravě.
Plán stavovského státu v období Druhé Československé republiky
Návrh programu, který byl schválen 16. února 1939 programovou komisí Strany národní jednoty nebyl přijat.[1] Ustavující sjezd nově vzniklého uskupení plánovaný na květen 1939 se už vzhledem ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava nestihl konat, ale jeho návrh programu označoval hned ve svém úvodu tuto stranu jako „výhradní nositelku mocenské vůle národa“. Návrh programu k uskutečnění stavovského státu měl velmi blízko k modelu italského fašismu nebo modelu autoritativního Rakouského státu. Hned v úvodu uváděl, že „Stav je veřejnoprávní sdružení všech osob, jež plní v národní pospolitosti společný hospodářský a sociální úkol. Sdružuje tedy zaměstnavatele i zaměstnance u jednoho společného stolu.“, dále počítal se zřízením šesti stavy: zemědělstvím, průmyslem, živnostmi, peněžnictvím, obchodem a dopravou, svobodnými povoláními a veřejnými zaměstnanci. Každý stav měl pak zřídit vlastní komoru a z ní zvolení delegáti vytvářet „Nejvyšší hospodářskou radu republiky”. Stávky měly být zakázány a nad jmenováním představitelů stavů měla mít hlavní slovo vláda.[2] Na konci února přistoupila Národní jednota ke zřizování jednotných odborných a odborových organizací.[3]
Reference
- ↑ Nový program Strany národní jednoty 16. 2. 1939 | Fronta.cz. www.fronta.cz [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Palata: Autoritativní režim druhé republiky a české katolické elity, Katolická teologická fakulta UK, dipl. práce, Praha 2018.
- ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 14.03.1939, s. 4: Karel Štěpánek, Myslivecká Národní jednota.
