Dagmar Hochová: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
ibox umělec
úpr.
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - umělec}}
{{Infobox - umělec
| místo narození = [[Praha ]] <br />{{Vlajka a název|Československo}}
| místo úmrtí = [[Praha ]] <br /> {{Vlajka a název|Česko}}
| příbuzní = [[Jan Kameníček]] synovec
| ocenění = [[Medaile Za zásluhy]] [[Soubor:CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg |50px|mzz]] I. stupeň (2001)
}}
'''Dagmar Hochová''' ([[10. březen|10.&nbsp;března]] [[1926]] [[Praha]] – [[16. duben|16. dubna]] [[2012]] [[Praha]]<ref>[http://www.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrela-slavna-ceska-fotografka-dagmar-hochova_231618.html Zemřela slavná česká fotografka Dagmar Hochová | Týden.cz]</ref>) byla [[Česko|česká]] [[dokumentární fotografie|dokumentární]], [[portrétní fotografie|portrétní]] a [[novinářská fotografie|reportážní]] [[fotograf]]ka.<ref>[http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332 Fotografie Dagmar Hochové v Brně - DIGIarena.cz]</ref>
'''Dagmar Hochová''' ([[10. březen|10.&nbsp;března]] [[1926]] [[Praha]] – [[16. duben|16. dubna]] [[2012]] [[Praha]]<ref>[http://www.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrela-slavna-ceska-fotografka-dagmar-hochova_231618.html Zemřela slavná česká fotografka Dagmar Hochová | Týden.cz]</ref>) byla [[Česko|česká]] [[dokumentární fotografie|dokumentární]], [[portrétní fotografie|portrétní]] a [[novinářská fotografie|reportážní]] [[fotograf]]ka.<ref>[http://digiarena.zive.cz/default.aspx?article=3332 Fotografie Dagmar Hochové v Brně - DIGIarena.cz]</ref>


Řádek 29: Řádek 34:


V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou ''Konec chleba, počátek kamení''.
V Nakladatelství [[Torst]] publikovala v roce [[2001]] zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou ''Konec chleba, počátek kamení''.
V letech [[1990]]–[[1992]] byla poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2000]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]].
V letech [[1990]]–[[1992]] byla poslankyní [[Česká národní rada|České národní rady]]. V roce [[2001]] jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena [[medaile]] [[Medaile Za zásluhy|Za zásluhy]].


Za svou zásadní práci považovala snímek ''Proti zdi'' z roku [[1960]], portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.<ref>http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/</ref>
Za svou zásadní práci považovala snímek ''Proti zdi'' z roku [[1960]], portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.<ref>http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/</ref>

Verze z 19. 5. 2019, 15:11

Dagmar Hochová
Narození10. března 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. dubna 2012 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánífotografka a politička
PříbuzníJan Kameníček synovec
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2001)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Hochová (10. března 1926 Praha16. dubna 2012 Praha[1]) byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.[2]

Život a dílo

Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 19421943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění.

Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo.

PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.[3]

Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.

Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[4]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbus (Identická dvojčata[5]), August Sander,[6] Mary Ellen Mark,[7][8] Wendy McMurdo[9][10] nebo Chantal Michel[11].[12][13]

V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.

V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 19901992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2001 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.

Za svou zásadní práci považovala snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[14]

Výstavy

  • Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[15]
  • Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001[3]
  • Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3.–31. května 2008

Cykly

  • Globus smrti
  • Osobnosti
  • 1968
  • Dvojice
  • Matějská pouť
  • Vietnam
  • Vltava
  • Porta Portese
  • Síla věku
  • Deset, dvacet, třicet, už jdu!

Galerie

Odkazy

  • Lidé, místa, vzpomínky Dagmar Hochové, Dokument České televize, 2010,[16]

Reference

Externí odkazy