Voroplavba: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎top: zkrácení Růz význ
m Robot: oprava odkazu v odkazu; kosmetické úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy|redirect=Vorař|druhý=opeře Stanisława Moniuszka|stránka=Vorař (opera)}}
{{Různé významy|redirect=Vorař|druhý=opeře Stanisława Moniuszka|stránka=Vorař (opera)}}
[[Soubor:Log driving in Vancouver.jpg|thumb|Vory směřující do kanadského Vancouveru]]
[[Soubor:Log driving in Vancouver.jpg|náhled|Vory směřující do kanadského Vancouveru]]
'''Voroplavba''' respektive '''plavení dříví''' je způsob [[doprava|dopravování]] [[dřevo|dřeva]] [[plavba|plavením]] po [[vodní tok|vodním toku]]. V [[Česko|českých zemích]] ji v průběhu dvacátého století vytlačila [[železnice]] a výstavba [[Vltavská kaskáda|Vltavské kaskády]], v některých [[rozvojová země|rozvojových zemích]] nebo v oblastech nepřístupných jiné dopravě se však provozuje dodnes.
'''Voroplavba''' respektive '''plavení dříví''' je způsob [[doprava|dopravování]] [[dřevo|dřeva]] [[plavba|plavením]] po [[vodní tok|vodním toku]]. V [[Česko|českých zemích]] ji v průběhu dvacátého století vytlačila [[železnice]] a výstavba [[Vltavská kaskáda|Vltavské kaskády]], v některých [[rozvojová země|rozvojových zemích]] nebo v oblastech nepřístupných jiné dopravě se však provozuje dodnes.


Pro voroplavbu musí být vodní tok (zpravidla [[řeka]]) přiměřeně [[splavnost|splavný]]. Proto se v době voroplavby místy stavěly umělé [[plavební kanál]]y, upravovaly vodní toky stavbou [[jez]]ů a na jezech se pro vory stavěly [[propust]]i. V dnešní době se některé používají pro [[kanoistika|kanoistiku]] a [[raft]]ování, jiné jsou přehrazené a účel už nemají.
Pro voroplavbu musí být vodní tok (zpravidla [[řeka]]) přiměřeně [[splavnost|splavný]]. Proto se v době voroplavby místy stavěly umělé [[plavební kanál]]y, upravovaly vodní toky stavbou [[jez]]ů a na jezech se pro vory stavěly [[propust]]i. V dnešní době se některé používají pro [[kanoistika|kanoistiku]] a [[raft]]ování, jiné jsou přehrazené a účel už nemají.


Protože čeští plavci plavili dříví i do [[Německo|Německa]], pronikly do českého názvosloví [[němčina|německé]] výrazy. Vory nebo celé jejich sestavy se nazývaly ''prameny'' (zřejmě z německého ''Prahmenflösserei'' – voroplavba), propusti se říkalo ''šlajsna'' (z německého ''Schleuse'').
Protože čeští plavci plavili dříví i do [[Německo|Německa]], pronikly do českého názvosloví [[němčina|německé]] výrazy. Vory nebo celé jejich sestavy se nazývaly ''prameny'' (zřejmě z německého ''Prahmenflösserei'' – voroplavba), propusti se říkalo ''šlajsna'' (z německého ''Schleuse'').


Na horním toku potoků sloužících plavení dříví se zřizovaly vodní nádrže zvané [[klausa|klausy]] (v jednotném čísle „klausa“). Jejich vypouštěním byl krátkodobě uměle zvyšován průtok potoků tak, aby umožnil plavbu.
Na horním toku potoků sloužících plavení dříví se zřizovaly vodní nádrže zvané [[klausa|klausy]] (v jednotném čísle „klausa“). Jejich vypouštěním byl krátkodobě uměle zvyšován průtok potoků tak, aby umožnil plavbu.


V potocích, horních tocích řek a v umělých kanálech se [[klády]] posílaly po vodě jednotlivě. Pak se svazovaly do menších [[vor]]ů a níže na řece po jejím soutoku s jinými toky se převazovaly do větších. [[Vaziště]] je místo na břehu vodního toku, kde se kmeny sestavují nebo převazují. K vazišti se kmeny dopravují také jiným způsobem, například za [[kůň|koněm]], [[traktor]]em nebo na [[žebřinový vůz|voze]]. Někde sami plavci [[strom]]y i káceli – byli tedy zároveň [[dřevař]]i. Výtoň nebo výteň byla [[naturální daň]], [[mýtné]], vytnutím příslušného podílu přepravovaného dřeva. Některým místům bývalých vazišť zůstalo toto pojmenování, přestože plavba vorů již v nich byla skončena (například [[Přední Výtoň]] na Šumavě, [[Výtoň (Praha)|Výtoň]] v Praze atd.)
V potocích, horních tocích řek a v umělých kanálech se [[klády]] posílaly po vodě jednotlivě. Pak se svazovaly do menších [[vor]]ů a níže na řece po jejím soutoku s jinými toky se převazovaly do větších. [[Vaziště]] je místo na břehu vodního toku, kde se kmeny sestavují nebo převazují. K vazišti se kmeny dopravují také jiným způsobem, například za [[kůň|koněm]], [[traktor]]em nebo na [[žebřinový vůz|voze]]. Někde sami plavci [[strom]]y i káceli – byli tedy zároveň [[dřevař]]i. Výtoň nebo výteň byla [[naturální daň]], [[mýtné]], vytnutím příslušného podílu přepravovaného dřeva. Některým místům bývalých vazišť zůstalo toto pojmenování, přestože plavba vorů již v nich byla skončena (například [[Přední Výtoň]] na Šumavě, [[Výtoň (Praha)|Výtoň]] v Praze atd.)


Voroplavba je velmi náročná na schopnosti vorařů (jimž se již ve 14. století říkalo plavci). Vorař je umělé slovo vzniklé údajně až v 50. letech 20. století při dokumentaci zanikající voroplavby. Povolání dědilo z generace na generaci, plavecké osady existovaly už od středověku. Plavci skládali mnoho stupňů náročných zkoušek. Vltavské vory musely bez úhony proplout i velmi náročnými úseky, jakými bývaly například [[Svatojánské proudy]] u [[Slapy|Slap]]. Plavbu vedl vrátný, při plavbě musel mít u sebe vrátenský patent, který dostal po složení zkoušek v Praze. Plavecké party na Vltavě měly čtyři až osm členů. Plavba trvala dny i týdny, zpět chodili plavci pěšky, popřípadě na jízdních kolech, která si s sebou přivezli na vorech. Parta mohla během sezóny od zámrazu do zámrazu udělat desítky tzv. rázů, tedy celých cyklů.
Voroplavba je velmi náročná na schopnosti vorařů (jimž se již ve 14. století říkalo plavci). Vorař je umělé slovo vzniklé údajně až v 50. letech 20. století při dokumentaci zanikající voroplavby. Povolání dědilo z generace na generaci, plavecké osady existovaly už od středověku. Plavci skládali mnoho stupňů náročných zkoušek. Vltavské vory musely bez úhony proplout i velmi náročnými úseky, jakými bývaly například [[Svatojánské proudy]] u [[Slapy|Slap]]. Plavbu vedl vrátný, při plavbě musel mít u sebe vrátenský patent, který dostal po složení zkoušek v Praze. Plavecké party na Vltavě měly čtyři až osm členů. Plavba trvala dny i týdny, zpět chodili plavci pěšky, popřípadě na jízdních kolech, která si s sebou přivezli na vorech. Parta mohla během sezóny od zámrazu do zámrazu udělat desítky tzv. rázů, tedy celých cyklů.


Každý vor byl vpředu svázán pevně a natěsno a vzadu volněji nebo vůbec – proto se odpředu rozšiřoval. První vor se nazýval předák, předáková tabule nebo vrátenskej vor – na levé (vrátenské) straně veslo obsluhoval vrátný – kapitán plavby – a na pravé (pacholčí) straně další člen posádky. Druhý byl slabák, pacholčí vor. Na něm bývala kuchyně s ohništěm a protisměrné veslo „opačina“. Na slabáku bylo také firma – označení majitele a vrátného. Třetí vor byl „šrekovej“ – na něm byla jedna z brzd, 3–7 metrů dlouhá kláda zapouštěná kolmo do dna řeky. Poslední vor se jmenoval zadák a byl opatřen jedním veslem nebo kormidlem.
Každý vor byl vpředu svázán pevně a natěsno a vzadu volněji nebo vůbec – proto se odpředu rozšiřoval. První vor se nazýval předák, předáková tabule nebo vrátenskej vor – na levé (vrátenské) straně veslo obsluhoval vrátný – kapitán plavby – a na pravé (pacholčí) straně další člen posádky. Druhý byl slabák, pacholčí vor. Na něm bývala kuchyně s ohništěm a protisměrné veslo „opačina“. Na slabáku bylo také firma – označení majitele a vrátného. Třetí vor byl „šrekovej“ – na něm byla jedna z brzd, 3–7 metrů dlouhá kláda zapouštěná kolmo do dna řeky. Poslední vor se jmenoval zadák a byl opatřen jedním veslem nebo kormidlem.


Voroplavbou je známá také například řeka [[Dunajec]] v Polsku a na Slovensku. Také řeka [[Tara (řeka)|Tara]] v [[Černá Hora|Černé Hoře]], ale i tam je plánována výstavba přehrad.
Voroplavbou je známá také například řeka [[Dunajec]] v Polsku a na Slovensku. Také řeka [[Tara (řeka)|Tara]] v [[Černá Hora|Černé Hoře]], ale i tam je plánována výstavba přehrad.


== Literatura ==
== Literatura ==
* {{Citace monografie | jméno=Čeněk| příjmení=Zíbrt |odkaz na autora= Čeněk Zíbrt| titul = Praha se loučí s Podskalím| vydavatel = Ústřední matice školská| místo = Praha | rok = 1910 | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/62232|kapitola=Pořádek plavců a právo poříčné v Podskalí|typ kapitoly=- kapitola|url kapitoly=http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=71457&mcp=2006&idpi=128518&author=|stránky=5-24}}
* {{Citace monografie | jméno=Čeněk| příjmení=Zíbrt |odkaz na autora= Čeněk Zíbrt| titul = Praha se loučí s Podskalím| vydavatel = Ústřední matice školská| místo = Praha | rok = 1910 | url = http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/62232|kapitola=Pořádek plavců a právo poříčné v Podskalí|typ kapitoly=- kapitola|url kapitoly=http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=71457&mcp=2006&idpi=128518&author=|stránky=5-24}}
* ''Zmizelá Vltava'', Jan Čáka, 1996
* ''Zmizelá Vltava'', Jan Čáka, 1996
* ''Moje květinová dobrá jitra'', [[Václav Větvička]], 2003
* ''Moje květinová dobrá jitra'', [[Václav Větvička]], 2003
Řádek 24: Řádek 24:
== Související články ==
== Související články ==
* [[Voroplavba v Česku]]
* [[Voroplavba v Česku]]
* [[Vor]]
* [[Vor]]
* [[Vaziště]]
* [[Vaziště]]
* [[Vodní doprava]]
* [[Vodní doprava]]
* [[Vchynicko-tetovský plavební kanál]]
* [[Vchynicko-tetovský plavební kanál]]
Řádek 34: Řádek 34:
* [http://www.plavba.cz/vor2000/ O voroplavbě na www.plavba.cz]
* [http://www.plavba.cz/vor2000/ O voroplavbě na www.plavba.cz]
* [http://vltava.logout.cz/ Vltava - galerie historických i současných fotografií]
* [http://vltava.logout.cz/ Vltava - galerie historických i současných fotografií]
* [http://susicenet.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=1563 Voraři na Šumavě, PhDr. Vladimír Horpeniak, [[Muzeum Šumavy]]]
* [http://susicenet.cz/susice/fr.asp?tab=snet&id=1563 Voraři na Šumavě, PhDr. Vladimír Horpeniak,] [[Muzeum Šumavy]]
* [http://revprirody.cz/data/0104/vchtet_kanal.htm Vchynicko-Tetovský kanál], [http://www.ikoktejl.cz/win/magaziny/koktejl/MKtema/temb020115.html originál Radka Vojáčková 2002]
* [http://revprirody.cz/data/0104/vchtet_kanal.htm Vchynicko-Tetovský kanál], [http://www.ikoktejl.cz/win/magaziny/koktejl/MKtema/temb020115.html originál Radka Vojáčková 2002]
* [http://www.volny.cz/klimpl/vorynalabi.htm Vory na Labi, Miroslav Klimpl 2004]
* [http://www.volny.cz/klimpl/vorynalabi.htm Vory na Labi, Miroslav Klimpl 2004]

Verze z 6. 5. 2019, 16:51

Na tento článek je přesměrováno heslo Vorař. O opeře Stanisława Moniuszka pojednává článek Vorař (opera).
Vory směřující do kanadského Vancouveru

Voroplavba respektive plavení dříví je způsob dopravování dřeva plavením po vodním toku. V českých zemích ji v průběhu dvacátého století vytlačila železnice a výstavba Vltavské kaskády, v některých rozvojových zemích nebo v oblastech nepřístupných jiné dopravě se však provozuje dodnes.

Pro voroplavbu musí být vodní tok (zpravidla řeka) přiměřeně splavný. Proto se v době voroplavby místy stavěly umělé plavební kanály, upravovaly vodní toky stavbou jezů a na jezech se pro vory stavěly propusti. V dnešní době se některé používají pro kanoistiku a raftování, jiné jsou přehrazené a účel už nemají.

Protože čeští plavci plavili dříví i do Německa, pronikly do českého názvosloví německé výrazy. Vory nebo celé jejich sestavy se nazývaly prameny (zřejmě z německého Prahmenflösserei – voroplavba), propusti se říkalo šlajsna (z německého Schleuse).

Na horním toku potoků sloužících plavení dříví se zřizovaly vodní nádrže zvané klausy (v jednotném čísle „klausa“). Jejich vypouštěním byl krátkodobě uměle zvyšován průtok potoků tak, aby umožnil plavbu.

V potocích, horních tocích řek a v umělých kanálech se klády posílaly po vodě jednotlivě. Pak se svazovaly do menších vorů a níže na řece po jejím soutoku s jinými toky se převazovaly do větších. Vaziště je místo na břehu vodního toku, kde se kmeny sestavují nebo převazují. K vazišti se kmeny dopravují také jiným způsobem, například za koněm, traktorem nebo na voze. Někde sami plavci stromy i káceli – byli tedy zároveň dřevaři. Výtoň nebo výteň byla naturální daň, mýtné, vytnutím příslušného podílu přepravovaného dřeva. Některým místům bývalých vazišť zůstalo toto pojmenování, přestože plavba vorů již v nich byla skončena (například Přední Výtoň na Šumavě, Výtoň v Praze atd.)

Voroplavba je velmi náročná na schopnosti vorařů (jimž se již ve 14. století říkalo plavci). Vorař je umělé slovo vzniklé údajně až v 50. letech 20. století při dokumentaci zanikající voroplavby. Povolání dědilo z generace na generaci, plavecké osady existovaly už od středověku. Plavci skládali mnoho stupňů náročných zkoušek. Vltavské vory musely bez úhony proplout i velmi náročnými úseky, jakými bývaly například Svatojánské proudy u Slap. Plavbu vedl vrátný, při plavbě musel mít u sebe vrátenský patent, který dostal po složení zkoušek v Praze. Plavecké party na Vltavě měly čtyři až osm členů. Plavba trvala dny i týdny, zpět chodili plavci pěšky, popřípadě na jízdních kolech, která si s sebou přivezli na vorech. Parta mohla během sezóny od zámrazu do zámrazu udělat desítky tzv. rázů, tedy celých cyklů.

Každý vor byl vpředu svázán pevně a natěsno a vzadu volněji nebo vůbec – proto se odpředu rozšiřoval. První vor se nazýval předák, předáková tabule nebo vrátenskej vor – na levé (vrátenské) straně veslo obsluhoval vrátný – kapitán plavby – a na pravé (pacholčí) straně další člen posádky. Druhý byl slabák, pacholčí vor. Na něm bývala kuchyně s ohništěm a protisměrné veslo „opačina“. Na slabáku bylo také firma – označení majitele a vrátného. Třetí vor byl „šrekovej“ – na něm byla jedna z brzd, 3–7 metrů dlouhá kláda zapouštěná kolmo do dna řeky. Poslední vor se jmenoval zadák a byl opatřen jedním veslem nebo kormidlem.

Voroplavbou je známá také například řeka Dunajec v Polsku a na Slovensku. Také řeka Tara v Černé Hoře, ale i tam je plánována výstavba přehrad.

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Voroplavba&oldid=17215558“