Sídliště Bohnice: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odebrána Kategorie:Bohnice; přidána Kategorie:Místa v Bohnicích za použití HotCat
Bez shrnutí editace
Řádek 13: Řádek 13:
}}</ref>. Je součástí pásu sídlišť na severním okraji Prahy někdy označovaného jako [[Severní Město]].
}}</ref>. Je součástí pásu sídlišť na severním okraji Prahy někdy označovaného jako [[Severní Město]].


Sídliště Bohnice bylo stavěno jako stavba česko-[[Polsko|polského]] přátelství, a proto je velká část ulic pojmenována po polských městech (např. Lodžská, Zhořelecká, Hnězdenská). Jen výjimečně bylo užito pojmenování po polských politicích ([[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovského]]), takže se po roce [[1989]] názvy většinou neměnily.
Nejvyšší budova sídliště je [[bytový dům SOL]] (původně hotel SOL) s 82 metry výšky.


Kulturním centrem sídliště je [[Krakov (sídliště Bohnice)|Kulturní dům Krakov]], kde se nachází pobočka [[Městská knihovna v Praze|městské knihovny]] a několik koncertních sálů, kde se pořádají koncerty především [[Folk|folkové hudby]]. Druhým přirozeným kulturním centrem je [[Psychiatrická nemocnice Bohnice|Psychiatrická nemocnice]], která k sídlišti těsně přiléhá. Vedle nemocnice a nedaleko nákupního areálu Odra leží [[Gymnázium Ústavní]], jehož část je specializována na výuku [[Italština|italštiny]]. Na Krakově je i třípatrové obchodní centrum.
== Zajímavost ==

Sídliště bylo v tehdejším komunistickém [[Československo|Československu]] stavěno jako prestižní stavba česko-polského přátelství, a proto je velká část zdejších ulic pojmenována po [[Polsko|polských]] městech (např. Lodžská, Zhořelecká, Hnězdenská, Pomořanská, Mazurská). Obdobně je pojmenováno i několik dalších objektů: nákupní středisko Odra (dříve existovala i Visla, Nisa), kulturní dům [[Krakov (sídliště Bohnice)|Krakov]], poliklinika Mazurská.
Na sídlišti se nachází nejdelší panelový dům v České republice – dům v ulici Zelenohorská.<ref>http://www.radio.cz/cz/rubrika/ceskenej/ceske-nej-2004-07-17</ref> Měří 300 metrů a má 18 vchodů. Série mnohavchodových a vysokých panelových domů (ulice Poznaňská, Krynická, Feřtekova ad.) vizuálně vytvořila z pohledu z pražského centra iluzi jakýchsi novodobých „hradeb“ na okraji Prahy, což podnítilo v 70. a 80. letech vznik [[Městská legenda|městské legendy]] o tom, že pás sídlišť typu Bohnice vznikl jako bariéra pro případný [[Atomový konflikt|atomový útok]] na hlavní město.<ref>Janeček, Petr. Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Praha: Plot, 2006.</ref>

Na bohnickém sídlišti byla natáčena řada filmů a seriálů, často sloužilo jako symbol určité historické, společenské a [[Architektura|architektonické]] etapy.<ref>http://www.youtube.com/watch?v=_T5fTuPNyq4&feature=relmfu</ref> Bohnice se tak objevily například v seriálu [[Arabela (seriál)|Arabela]] (scény, kdy se pohádková říše pod vedením princezny Xenie mění v moderní [[Industrializace|industriální]] zónu), ve filmu [[Milan Šteindler|Milana Šteindlera]] [[Vrať se do hrobu]] (interiéry experimentálního domu hotelového typu v Hlivické ulici, pohled na Gymnázium Ústavní z něj), v dětském filmu [[Karel Kachyňa|Karla Kachyni]] [[Čekání na déšť]] (natáčeno v ulici Poznaňská a v areálu střediska Odra), pohledy na Odru se objevují i ve filmu [[Smích se lepí na paty]], kde sídliště tvoří kontrast k idylickému prostředí horské [[Příroda|přírody]], v níž žije hlavní hrdina ([[Vlastimil Brodský]]).

Nejvyšší budovou sídliště je [[bytový dům SOL]] (původně hotel SOL) s 82 metry výšky.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 29. 1. 2019, 11:27

Sídliště Bohnice a jeho kulturní dům Krakov (vlevo), vpravo bytový dům SOL

Sídliště Bohnice je velké pražské sídliště nacházející se v městské části Praha 8 ve čtvrtích Bohnice a Troja.

Sídliště vzniklo v letech 19721980 podle návrhů architekta Václava Havránka a je určeno pro 33 000 obyvatel. Bylo zde postaveno 9567 bytů.[1]. Je součástí pásu sídlišť na severním okraji Prahy někdy označovaného jako Severní Město.

Sídliště Bohnice bylo stavěno jako stavba česko-polského přátelství, a proto je velká část ulic pojmenována po polských městech (např. Lodžská, Zhořelecká, Hnězdenská). Jen výjimečně bylo užito pojmenování po polských politicích (Rokossovského), takže se po roce 1989 názvy většinou neměnily.

Kulturním centrem sídliště je Kulturní dům Krakov, kde se nachází pobočka městské knihovny a několik koncertních sálů, kde se pořádají koncerty především folkové hudby. Druhým přirozeným kulturním centrem je Psychiatrická nemocnice, která k sídlišti těsně přiléhá. Vedle nemocnice a nedaleko nákupního areálu Odra leží Gymnázium Ústavní, jehož část je specializována na výuku italštiny. Na Krakově je i třípatrové obchodní centrum.

Na sídlišti se nachází nejdelší panelový dům v České republice – dům v ulici Zelenohorská.[2] Měří 300 metrů a má 18 vchodů. Série mnohavchodových a vysokých panelových domů (ulice Poznaňská, Krynická, Feřtekova ad.) vizuálně vytvořila z pohledu z pražského centra iluzi jakýchsi novodobých „hradeb“ na okraji Prahy, což podnítilo v 70. a 80. letech vznik městské legendy o tom, že pás sídlišť typu Bohnice vznikl jako bariéra pro případný atomový útok na hlavní město.[3]

Na bohnickém sídlišti byla natáčena řada filmů a seriálů, často sloužilo jako symbol určité historické, společenské a architektonické etapy.[4] Bohnice se tak objevily například v seriálu Arabela (scény, kdy se pohádková říše pod vedením princezny Xenie mění v moderní industriální zónu), ve filmu Milana Šteindlera Vrať se do hrobu (interiéry experimentálního domu hotelového typu v Hlivické ulici, pohled na Gymnázium Ústavní z něj), v dětském filmu Karla Kachyni Čekání na déšť (natáčeno v ulici Poznaňská a v areálu střediska Odra), pohledy na Odru se objevují i ve filmu Smích se lepí na paty, kde sídliště tvoří kontrast k idylickému prostředí horské přírody, v níž žije hlavní hrdina (Vlastimil Brodský).

Nejvyšší budovou sídliště je bytový dům SOL (původně hotel SOL) s 82 metry výšky.

Odkazy

Reference

  1. Atlas Česka [online]. atlasceska.cz, 2007-2008 [cit. 2009-05-18]. Kapitola Sídliště Bohnice. Dostupné online. 
  2. http://www.radio.cz/cz/rubrika/ceskenej/ceske-nej-2004-07-17
  3. Janeček, Petr. Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Praha: Plot, 2006.
  4. http://www.youtube.com/watch?v=_T5fTuPNyq4&feature=relmfu

Související články