La Scala: Porovnání verzí
+ infobox, celkové úpravy hesla, fix předložek, přidány fotografie |
rozšíření a doplnění hesla, foto |
||
Řádek 20: | Řádek 20: | ||
| commons = Category:Teatro Argentina |
| commons = Category:Teatro Argentina |
||
}} |
}} |
||
⚫ | |||
'''Teatro alla Scala''', většinou '''La Scala''' /[[Mezinárodní fonetická abeceda|{{IPA|la'skala}}]]/ v [[Milán]]ě, [[Itálie]], je jeden ze světově nejproslulejších [[Operní scéna|operních domů]]. Divadlo bylo slavnostně otevřeno [[3. srpen|3. srpna]] [[1778]] pod názvem ''Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala'' [[Antonio Salieri|Salieriho]] operou ''L'Europa riconosciuta''. |
'''Teatro alla Scala''', většinou '''La Scala''' /[[Mezinárodní fonetická abeceda|{{IPA|la'skala}}]]/ v [[Milán]]ě, [[Itálie]], je jeden ze světově nejproslulejších [[Operní scéna|operních domů]]. Divadlo bylo slavnostně otevřeno [[3. srpen|3. srpna]] [[1778]] pod názvem ''Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala'' [[Antonio Salieri|Salieriho]] operou ''L'Europa riconosciuta''. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
[[Soubor:XIX century print, Piazza della Scala, Milano.jpg|náhled|vlevo|Teatro alla Scala, 19. století]] |
|||
⚫ | Původ názvu divadla je komplikovaný. |
||
⚫ | |||
⚫ | Původ názvu divadla je poněkdu komplikovaný. V [[Italština|italštině]] výraz ''„scala“'' představuje ''schodiště'', ''žebřík'', ''stupnici'' apod. (srov. ''škála''), zdejší místní název je ovšem odvozen od jména náměstí, na kterém bylo postaveno (''Piazza della Scala''). Samotné náměstí je pak pojmenováno podle kostela ''[[Santa Maria della Scala (Milán)|Santa Maria della Scala]]'', který stával na místě dnešního divadla. Tento kostel nechala v roce [[1381]] postavit šlechtična [[Regina Beatrice della Scala|Regina Beatrix]] [[Scaligerové|della Scala]], manželka [[Seznam milánských vládců|milánského vladaře]] [[Bernabo Visconti|Bernabò Viscontiho]]. Kostel byl nahrazen divadlem ''Regio Ducale'', které však roku [[1776]] vyhořelo. Roku [[1838]] byla provedena [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] divadla. Roku [[1943]] byla budova těžce poškozena při leteckém útoku. Provoz byl opětovně zahájen [[11. květen|11. května]] [[1946]]. |
||
== Technické údaje == |
== Technické údaje == |
Verze z 24. 11. 2016, 12:08
Teatro alla Scala | |
---|---|
Divadlo alla Scala | |
Základní informace | |
Stát | Itálie |
Místo | Milán |
Typ divadla | profesionální divadlo |
Zaměření | Opera, činohra, koncerty |
Vznik | 3. srpna 1778 |
Budova | |
Styl | Klasicismus |
Architekt | Giuseppe Piermarini, Mario Botta |
Otevření | 1776 |
Přestavby | 1838 |
Pojmenováno po | Santa Maria alla Scala |
Další informace | |
Souřadnice | 45°28′3″ s. š., 9°11′21″ v. d. |
Adresa | Teatro alla Scala Via Filodrammatici 2 20121 Milano |
Ulice | Piazza della Scala |
Oficiální web | http://www.teatrodiroma.net |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Teatro alla Scala, většinou La Scala /la'skala/ v Miláně, Itálie, je jeden ze světově nejproslulejších operních domů. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 3. srpna 1778 pod názvem Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala Salieriho operou L'Europa riconosciuta.
Historie
Původ názvu divadla je poněkdu komplikovaný. V italštině výraz „scala“ představuje schodiště, žebřík, stupnici apod. (srov. škála), zdejší místní název je ovšem odvozen od jména náměstí, na kterém bylo postaveno (Piazza della Scala). Samotné náměstí je pak pojmenováno podle kostela Santa Maria della Scala, který stával na místě dnešního divadla. Tento kostel nechala v roce 1381 postavit šlechtična Regina Beatrix della Scala, manželka milánského vladaře Bernabò Viscontiho. Kostel byl nahrazen divadlem Regio Ducale, které však roku 1776 vyhořelo. Roku 1838 byla provedena rekonstrukce divadla. Roku 1943 byla budova těžce poškozena při leteckém útoku. Provoz byl opětovně zahájen 11. května 1946.
Technické údaje
Kapacita hlesiště je 2 800 diváků.
Ze zákulisí
Operní dům La Scala dnes, co do uznání soupeří o prvenství s několika divadly, mj. s Metropolitní operou v New Yorku (MET) a Vídeňskou státní operou. Zatímco MET do značné míry předurčuje výši honorářů operních pěvců a pěvkyň (průměrně 300 tis. Kč pro sólistu za večer již v roce 2004 - výjimky potvrzují pravidlo[1]), La Scala proslula svým emotivním publikem. Dlouho se říkalo, že do La Scaly chodí vdovci po Marii Callas. Své angažmá v La Scale komentovala česká sopranistka Eva Urbanová takto:[2]
„ | ...Navíc dodneška fungují klaky. Podplatíte padesát studentů, koupíte jim lístky na bidýlko a přikážete jim, aby bučeli, a oni bučí, mají dokonce předepsáno, v kterém okamžiku mají bučet. Takže v parteru řvou „bravo“ a nahoře pár lidí dělá „bú“. Představení šlo nahoru, rostlo, kulminovalo a v tom začali bučet... Bučelo se a nikdo nevěděl proč... Pak nám vedení divadla říkalo: To je dobré, to jste ještě dopadli dobře, tady vypadá každá premiéra takhle - i mnohem hůř. Počkejte na první reprízu, všichni budou křičet bravo. A taky že ano, bylo to tak... | “ |
Reference
- ↑ Johannes Jansen: Opera, Computer Press, Brno 2004, ISBN 80-251-0282-3
- ↑ Petr Žantovský, Jiří Kováč: Eva Urbanová - Soprano, Votobia, Praha 1997, ISBN 80-7220-065-8
Externí odkazy
- Galerie La Scala na Wikimedia Commons