Alfons II. Neapolský: Porovnání verzí
úprava kategorii |
m Robot: nahrazení kategorie Nositelé Podvazkového řádu za Rytíři Podvazkového řádu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
'''Alfons II. Neapolský''' také '''Alfons Aragonský''' ([[4. listopad]]u [[1448]] [[Neapol]] – [[18. prosinec]] [[1495]] [[Messina]]) byl od 25. ledna 1494 do 22. února 1495 neapolským králem s titulem [[Seznam neapolských králů|král Neapole]] a [[Seznam jeruzalémských králů|Jeruzaléma]]. Jako vévoda z [[Kalábrie]] byl patronem renesančních básníků a stavitelů. |
'''Alfons II. Neapolský''' také '''Alfons Aragonský''' ([[4. listopad]]u [[1448]] [[Neapol]] – [[18. prosinec]] [[1495]] [[Messina]]) byl od 25. ledna 1494 do 22. února 1495 neapolským králem s titulem [[Seznam neapolských králů|král Neapole]] a [[Seznam jeruzalémských králů|Jeruzaléma]]. Jako vévoda z [[Kalábrie]] byl patronem renesančních básníků a stavitelů. |
||
==Život == |
== Život == |
||
Narodil se v Neapoli, jako nejstarší potomek [[Ferdinand I. Neapolský|Ferdinanda I. Neapolského]] a jeho první manželky, [[Isabella z Chiaromonte|Isabelly z Chiaromonte]]. Matka byla dcerou Tristana, hraběte z Copertina a Kateřiny z Taranta. Alfonsovým bratrancem byl [[Ferdinand II. Aragonský]], král [[Aragonie]] a první vládce sjednoceného [[Španělsko|Španělska]]. Byl žákem humanisty Giovanniho Pontani, jehož ''De splendore'' popisuje ctnosti a správný způsob života prince. |
Narodil se v Neapoli, jako nejstarší potomek [[Ferdinand I. Neapolský|Ferdinanda I. Neapolského]] a jeho první manželky, [[Isabella z Chiaromonte|Isabelly z Chiaromonte]]. Matka byla dcerou Tristana, hraběte z Copertina a Kateřiny z Taranta. Alfonsovým bratrancem byl [[Ferdinand II. Aragonský]], král [[Aragonie]] a první vládce sjednoceného [[Španělsko|Španělska]]. Byl žákem humanisty Giovanniho Pontani, jehož ''De splendore'' popisuje ctnosti a správný způsob života prince. |
||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
{{Portály|Lidé|Itálie}} |
{{Portály|Lidé|Itálie}} |
||
[[Kategorie:Trastámarové]] |
[[Kategorie:Trastámarové]] |
||
[[Kategorie:Neapolští králové]] |
[[Kategorie:Neapolští králové]] |
||
[[Kategorie:Sicilští králové]] |
[[Kategorie:Sicilští králové]] |
||
[[Kategorie:Vévodové z Kalábrie]] |
[[Kategorie:Vévodové z Kalábrie]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Rytíři Podvazkového řádu]] |
||
[[Kategorie:Mecenáši]] |
[[Kategorie:Mecenáši]] |
||
[[Kategorie:Katoličtí panovníci]] |
[[Kategorie:Katoličtí panovníci]] |
Verze z 20. 10. 2016, 11:21
Alfons II. Neapolský | |
---|---|
Narození | 4. listopadu 1448 nebo 1448 Neapol |
Úmrtí | 18. prosince 1495 nebo 1495 (ve věku 46–47 let) Messina |
Místo pohřbení | Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Messině |
Povolání | panovník |
Ocenění | Podvazkový řád |
Choť | Ippolita Maria Sforzová[1] |
Děti | Ferdinand II. Neapolský[2] Isabela Aragonská Sancha Aragonská Alfons Aragonský |
Rodiče | Ferdinand I. Neapolský a Isabella z Chiaromonte |
Rod | Trastámarové |
Příbuzní | Beatrix Neapolská, Johana Aragonská, Eleonora Aragonská, František Aragonský, Jan Aragonský, Fridrich IV. Neapolský, Ferdinand Aragonský z Montalta a Alfons Aragonský (1460-1510) (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alfons II. Neapolský také Alfons Aragonský (4. listopadu 1448 Neapol – 18. prosinec 1495 Messina) byl od 25. ledna 1494 do 22. února 1495 neapolským králem s titulem král Neapole a Jeruzaléma. Jako vévoda z Kalábrie byl patronem renesančních básníků a stavitelů.
Život
Narodil se v Neapoli, jako nejstarší potomek Ferdinanda I. Neapolského a jeho první manželky, Isabelly z Chiaromonte. Matka byla dcerou Tristana, hraběte z Copertina a Kateřiny z Taranta. Alfonsovým bratrancem byl Ferdinand II. Aragonský, král Aragonie a první vládce sjednoceného Španělska. Byl žákem humanisty Giovanniho Pontani, jehož De splendore popisuje ctnosti a správný způsob života prince.
Když jeho matka Isabela zemřela, stal se následníkem jejích feudálních nároků, včetně nároků na Jeruzalémský trůn. V roce 1463, když bylo Alfonsovi patnáct let, zemřel jeho prastrýc Giovanni Antonio Del Balzo Orsini, princ z Taranta, a Alfons zdědil některé jeho majetky. Alfons se ukázal jako zkušený a odhodlaný voják, při pomoci jeho otci potlačit Conjure baronů a při obraně království proti papežovým nárokům. Jako kondotiér bojoval v nejdůležitější válkách doby.
Jeho vláda byla krátká. Když jeho otec zemřel, královská pokladnice byla prázdná a invaze Karla VIII. Francouzského byla na spadnutí, Karel se opět rozhodl uplatnit svůj nárok na neapolské a jeruzalémské království. Když král Karel v září 1494 napadl Itálii, podařilo se mu získat podporu papeže Alexandra VI., který Karla vyzval, aby obrátil své vojenské úsilí proti Turkům. Král Karel nepolevil a na začátku roku 1495 se přiblížil k Neapoli, poté co porazil Florencii a neapolskou flotilu Alfonsova bratra Fridricha u Portovenere. Alfonse vyděsila série zlých znamení, stejně jako neobvyklé sny a tak abdikoval ve prospěch svého syna Ferdinanda a uprchl tím, že vstoupil do sicilského kláštera. Zemřel v Messině později téhož roku a byl pohřben ve zdejší katedrále.
Manželství a potomci
Dne 10. října 1465 se v Milánu oženil s Hippolitou Marií Sforza.
Měl s ní několik dětí:
S milenkou Trogií Gazzelas měl také několik dětí:
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfonso II of Naples na anglické Wikipedii.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.