Turkestánský hřbet: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m +kat
wikistylizace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - reliéf
{{neověřeno}}
| název = Turkestánský hřbet<br />Туркестанский хребет
[[Soubor:Ayni zarafshon river.jpg|thumb|Řeka Zeravšan]]
| obrázek = Ayni_zarafshon_river.jpg
⚫
'''Turkestánský hřbet''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Туркестанский хребет''}}) je horský hřeben v Centrální Asii náležící do horské soustavy [[Pamíro-Alaj|Pamiro-Alaje]]. Na východě začíná v Matčinském horském uzlu, probíhá po hranici [[Kyrgyzstán|Kyrgyzstánu]] a [[Tádžikistán|Tádžikistánu]], na západě pak zaniká v uzbeckých pouštích nad městem [[Samarkand]]. Jeho délka je přibližně 350 km, nejvyšším vrcholem je Pik Skalistyj (5621 m n. m).
| popisek = Řeka Zeravšan tvořící jižní hranici hřbetu
| alt = Řeka [[Zeravšan]] tvořící jižní hranici hřbetu
| nejvyšší bod = [[Pik Skalistyj]] (Скалистый)
| maximální výška = 5621
| délka = 350
| rozloha =
| poznámka k rozloze =
| střední výška =
| nadřazená jednotka = [[Pamíro-Alaj]]
| sousední jednotky = [[Ferganská kotlina]], [[Alajský hřbet]], [[Zeravšanský hřbet]]
| podřazené jednotky =
| světadíl = [[Asie]]
| stát = {{Flagicon|Kyrgyzstán}} [[Kyrgyzstán]]<br />{{Flagicon|Tadžikistán}} [[Tádžikistán]]<br />{{Flagicon|Uzbekistán}} [[Uzbekistán]]
| mapa =
| popisek mapy =
| loc-map =
| hornina = [[žula]], [[vápenec]], [[břidlice]]
| povodí = [[Syrdarja]], [[Zeravšan]]
| poznámka =
}}
⚫
'''Turkestánský hřbet''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Туркестанский хребет''}}) je horský hřeben ve [[Střední Asie|střední Asii]] náležící do horské soustavy [[Pamíro-Alaj|Pamiro-Alaje]]. Na východě začíná v Matčinském horském uzlu, probíhá po hranici [[Kyrgyzstán|Kyrgyzstánu]] a [[Tádžikistán|Tádžikistánu]], na západě pak zaniká v uzbeckých pouštích nad městem [[Samarkand]]. Jeho délka je přibližně 350 km, nejvyšším vrcholem je [[Pik Skalistyj]] (5621 m n. m).<ref name=":1" />


== Geografie ==
== Geografie ==
Turkestánský hřbet je ze severu výrazně ohraničen [[Ferganská kotlina|Ferghanskou kotlinou]] (přibližně spojnicí měst [[Batken]], Istravšan, Samarkand), neméně znatelná je i jeho jižní hranice - tvoří ji řeka [[Zeravšan]], která jej odděluje od jižního souseda [[Zeravšanský hřbet|Zeravšanského hřbetu]]. Na východě počíná svou existenci v monumentálním Matčinském horském uzlu, jehož středobodem je pik Igla (4730 m.), odtud pak sleduje striktně východo-západní směr a po jeho vrcholcích probíhá kyrgyzsko-tádžická státní hranice. Na západ pokračuje značně zaledněnou oblastí - nejvýznamnější je mohutný Zeravšanský ledovec (cca 25km, zdrojnice řeky Zeravšan), dále pak ledovce Šurovskogo, Kšemiš a Rajgorodskyj. Právě nad ledovcem Kšemiš se nachází i nejvyšší hora celého horstva - pik Skalistyj (5621 m) - a další vrcholy překonávanící nadmořskou výšku 5000 metrů (pik Boec 5398 m, Kšemiš-Baši 5290 m). Dále na západ pak zalednění ustupuje, vzrůstá ovšem počet mohutných granitových věží. Jejich koncentrace je nejvyšší v oblasti doliny Karavšin (pik Pyramidalnyj 5510 m, pik 4810, pik Slesova, pik 1000 let ruského křesťanství, pik Asan atd..), a v okolí piků Ak-su (5355 m) a Sabach (5282 m). Ve směru od východu je posledním vrcholem převyšujícím 5000 metrů pik Aknukur (5101 m), za ním se hřeben postupně snižuje, opouští kyrgyzsko-tádžickou hranici a zcela vstupuje na území Tádžikistánu. V sedle Šachristan (3378 m) ho protíná silnice spojující dvě největší tádžická města - Dušanbe a Chodžent. To už se k hřebenu přimyká další státní hranice, tentokrát uzbecko-tádžická. A na této hranici také Turkestánský hřbet zaniká, a to nedaleko výtoku řeky Zeravšan z Tádžikistánu do Uzbekistánu na dohled od historického města Samarkandu.
Turkestánský hřbet je ze severu výrazně ohraničen [[Ferganská kotlina|Ferganskou kotlinou]], neméně znatelná je i jeho jižní hranice - tvoří ji řeka [[Zeravšan]], která jej odděluje od jižního souseda [[Zeravšanský hřbet|Zeravšanského hřbetu]]. Na východě počíná svou existenci v monumentálním Matčinském horském uzlu, jehož středobodem je pik Igla (4730 m n. m.),<ref name=":1">{{Citace sborníku
| příjmení = černý
| jméno = Michal
| titul = Pamíro-Alaj
| příjmení_sestavitele = Šlégl
| jméno_sestavitele = Jiří
| sborník = Světová pohoří: Asie
| vydavatel = Euromedia Group
| místo = Praha
| rok_vydání = 2001
| isbn = 80-242-0291-3
| strany = 94 - 101
}}</ref> odtud pak sleduje striktně východo-západní směr a po jeho vrcholcích probíhá [[Kyrgyzstán|kyrgyzsko]]-[[Tádžikistán|tádžická]] [[státní hranice]]. Na západ pokračuje značně [[Ledovec|zaledněnou]] oblastí. Největší je mohutný Zeravšanský ledovec o délce 25 km<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Votýpka
| jméno = Jan
| titul = Fyzická geografie SSSR
| vydavatel = SPN
| místo = Praha
| rok = 1982
| strany = 300 - 302
}}</ref> a ploše 126 km<sup>2</sup>,<ref name=":1" /> zdrojnice řeky Zeravšan. Dalšími velkými ledovci jsou ledovce Ščurovského nebo Kšemiš. Nad ledovcem Kšemiš se nachází i nejvyšší hora celého horstva - [[Pik Skalistyj]] (5621 m n. m.) - a další vrcholy překonávanící nadmořskou výšku 5000 metrů (pik Boec 5398 m n. m., Kšemiš-Baši 5290 m n. m.). Dále na západ pak zalednění ustupuje, vzrůstá ovšem počet mohutných [[Žula|granitových]] [[Skalní věž|věží]]. Jejich koncentrace je nejvyšší v oblasti doliny Karavšin (pik Pyramidalnyj 5510 m, pik 4810, pik Slesova, pik 1000 let ruského křesťanství, pik Asan atd.), a v okolí piků Ak-su (5355 m) a Sabach (5282 m).<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Ущелье Каравшин и ущелье Ляйляк. Памиро-Алай
| vydavatel = ClimberCA.com
| url = http://www.kyrgyzstan.climberca.com/Kyr_Pamiro-Alay.php
| jazyk = rusky
| korporace = ClimberCA.com
}}</ref> Ve směru od východu je posledním vrcholem převyšujícím 5000 metrů pik Aknukur (5101 m), za ním se hřeben postupně snižuje, opouští kyrgyzsko-tádžickou hranici a zcela vstupuje na území Tádžikistánu. V sedle [[Šachristan]] (3378 m) ho protíná silnice spojující dvě největší tádžická města - [[Dušanbe]] a [[Chudžand]]. Za ním tvoří hřeben hranici mezi [[Uzbekistán]]em a Tadžikistánem. A na této hranici také Turkestánský hřbet zaniká, a to nedaleko výtoku řeky Zeravšan z Tádžikistánu do Uzbekistánu na východ od historického města [[Samarkand]].


== Reference ==
<references />

== Literatura ==
Generální štáb. ''Topografická mapa 1&nbsp;:&nbsp;500&nbsp;000 J-42-B Ordžonikidzeabad''. Moskva: Generální štáb, 1989, 1 mapový list. [http://download.maps.vlasenko.net/smtm500/j-42-2.jpg Dostupné online.]<br />

Generální štáb. ''Topografická mapa 1&nbsp;:&nbsp;500&nbsp;000 J-42-A Dušanbe''. Moskva: Generální štáb, 1963, 1 mapový list. [http://download.maps.vlasenko.net/smtm500/j-42-1.jpg Dostupné online.]

{{Pamíro-Alaj}}

{{Portály|Geografie}}
[[Kategorie:Pohoří v Tádžikistánu]] [[Kategorie:Pohoří v Kyrgyzstánu]] [[Kategorie:Pohoří v Uzbekistánu]]
[[Kategorie:Pohoří v Tádžikistánu]] [[Kategorie:Pohoří v Kyrgyzstánu]] [[Kategorie:Pohoří v Uzbekistánu]]

Verze z 16. 10. 2015, 00:01

Turkestánský hřbet
Туркестанский хребет
Řeka Zeravšan tvořící jižní hranici hřbetu
Řeka Zeravšan tvořící jižní hranici hřbetu
Nejvyšší bod5621 m n. m. (Pik Skalistyj (Скалистый))
Délka350 km
Nadřazená jednotkaPamíro-Alaj
Sousední
jednotky		Ferganská kotlina, Alajský hřbet, Zeravšanský hřbet
SvětadílAsie
StátKyrgyzstán Kyrgyzstán
Tadžikistán Tádžikistán
Uzbekistán Uzbekistán
Horninyžula, vápenec, břidlice
PovodíSyrdarja, Zeravšan
Souřadnice39°34′59″ s. š., 69°45′ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turkestánský hřbet (rusky Туркестанский хребет) je horský hřeben ve střední Asii náležící do horské soustavy Pamiro-Alaje. Na východě začíná v Matčinském horském uzlu, probíhá po hranici Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, na západě pak zaniká v uzbeckých pouštích nad městem Samarkand. Jeho délka je přibližně 350 km, nejvyšším vrcholem je Pik Skalistyj (5621 m n. m).[1]

Geografie

Turkestánský hřbet je ze severu výrazně ohraničen Ferganskou kotlinou, neméně znatelná je i jeho jižní hranice - tvoří ji řeka Zeravšan, která jej odděluje od jižního souseda Zeravšanského hřbetu. Na východě počíná svou existenci v monumentálním Matčinském horském uzlu, jehož středobodem je pik Igla (4730 m n. m.),[1] odtud pak sleduje striktně východo-západní směr a po jeho vrcholcích probíhá kyrgyzsko-tádžická státní hranice. Na západ pokračuje značně zaledněnou oblastí. Největší je mohutný Zeravšanský ledovec o délce 25 km[2] a ploše 126 km2,[1] zdrojnice řeky Zeravšan. Dalšími velkými ledovci jsou ledovce Ščurovského nebo Kšemiš. Nad ledovcem Kšemiš se nachází i nejvyšší hora celého horstva - Pik Skalistyj (5621 m n. m.) - a další vrcholy překonávanící nadmořskou výšku 5000 metrů (pik Boec 5398 m n. m., Kšemiš-Baši 5290 m n. m.). Dále na západ pak zalednění ustupuje, vzrůstá ovšem počet mohutných granitových věží. Jejich koncentrace je nejvyšší v oblasti doliny Karavšin (pik Pyramidalnyj 5510 m, pik 4810, pik Slesova, pik 1000 let ruského křesťanství, pik Asan atd.), a v okolí piků Ak-su (5355 m) a Sabach (5282 m).[3] Ve směru od východu je posledním vrcholem převyšujícím 5000 metrů pik Aknukur (5101 m), za ním se hřeben postupně snižuje, opouští kyrgyzsko-tádžickou hranici a zcela vstupuje na území Tádžikistánu. V sedle Šachristan (3378 m) ho protíná silnice spojující dvě největší tádžická města - Dušanbe a Chudžand. Za ním tvoří hřeben hranici mezi Uzbekistánem a Tadžikistánem. A na této hranici také Turkestánský hřbet zaniká, a to nedaleko výtoku řeky Zeravšan z Tádžikistánu do Uzbekistánu na východ od historického města Samarkand.

Reference

  1. ↑ a b c ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In: ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94 - 101.
  2. ↑ VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie SSSR. Praha: SPN, 1982. S. 300 - 302. 
  3. ↑ ClimberCA.com. Ущелье Каравшин и ущелье Ляйляк. Памиро-Алай [online]. ClimberCA.com. Dostupné online. (rusky) 

Literatura

Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-B Ordžonikidzeabad. Moskva: Generální štáb, 1989, 1 mapový list. Dostupné online.

Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva: Generální štáb, 1963, 1 mapový list. Dostupné online.

Pamíro-Alaj
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Turkestánský_hřbet&oldid=12968185“