Denisované: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎top: korekce kategorií
Kohelet (diskuse | příspěvky)
křížení
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Spread and evolution of Denisovans.jpg|náhled|Evoluce a šíření Denisovanů v porovnání s ostatními skupinami člověka]]
'''Denisované''' (někdy uváděni jako '''děnisované''') jsou vyhynulí příslušníci [[rod (biologie)|rodu]] ''[[člověk|Homo]]'' (nebo [[druh (biologie)|druhu]] ''Homo sapiens''), blízcí [[Neandertálec|neandertálcům]]. Bylo nalezeno pouze několik zlomků jejich [[kost]]í, první z nich v roce 2008 v Děnisově jeskyni na [[Altaj (pohoří)|Altaji]] v [[Rusko|Rusku]]. Stáří bylo určeno na 41 000 let. Přesto bylo možno provést molekulární analýzu mitochondriální [[DNA]], která denisovany identifikovala jako odlišnou vývojovou větev.
'''Denisované''' (někdy uváděni jako '''děnisované''') jsou vyhynulí příslušníci [[rod (biologie)|rodu]] ''[[člověk|Homo]]'' (nebo [[druh (biologie)|druhu]] ''Homo sapiens''), blízcí [[Neandertálec|neandertálcům]]. Bylo nalezeno pouze několik zlomků jejich [[kost]]í, první z nich v roce 2008 v Děnisově jeskyni na [[Altaj (pohoří)|Altaji]] v [[Rusko|Rusku]]. Stáří bylo určeno na 41 000 let. Přesto bylo možno provést molekulární analýzu mitochondriální [[DNA]], která denisovany identifikovala jako odlišnou vývojovou větev.


Z molekulárních analýz vyplývá, že se před asi 500 000 lety od vývojové linie vedoucí k modernímu člověku nejprve oddělila větev, zahrnující denisovany a neandertálce, ze které se později denisované oddělili. Ukazuje se, že podíl [[genom]]u denisovanů je obsažen i v genomu některých moderních lidí, konkrétně [[Melanésané|Melanésanů]] (3 až 5 %).<ref name="Reich-2010">{{Citace periodika | příjmení = Reich | jméno = D. | příjmení2 = Green | jméno2 = RE. | příjmení3 = Kircher | jméno3 = M. | spoluautoři = et al. | titul = Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. | periodikum = Nature | ročník = 468 | číslo = 7327 | strany = 1053-60 | měsíc = Dec | rok = 2010 | doi = 10.1038/nature09710 | pmid = 21179161 }}</ref> Svědčí to o částečném křížení mezi oběma liniemi.
Z molekulárních analýz vyplývá, že se před asi 500 000 lety od vývojové linie vedoucí k modernímu člověku nejprve oddělila větev, zahrnující denisovany a neandertálce, ze které se později denisované oddělili. Ukazuje se, že podíl [[genom]]u denisovanů je obsažen i v genomu některých moderních lidí, například [[Melanésané|Melanésanů]] (3 až 5 %).<ref name="Reich-2010">{{Citace periodika | příjmení = Reich | jméno = D. | příjmení2 = Green | jméno2 = RE. | příjmení3 = Kircher | jméno3 = M. | spoluautoři = et al. | titul = Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. | periodikum = Nature | ročník = 468 | číslo = 7327 | strany = 1053-60 | měsíc = Dec | rok = 2010 | doi = 10.1038/nature09710 | pmid = 21179161 }}</ref> Svědčí to o částečném křížení mezi oběma liniemi.


Denisované dosud nebyli uznáni jako samostatný [[druh (biologie)|druh]] (případně [[poddruh]] druhu ''Homo sapiens''), přesto již pro něj bylo navrženo několik jmen: ''Homo denisoviensis'' (člověk denisovský), ''Homo altaiensis'' (člověk altajský), ''Homo siberiensis'' (člověk sibiřský).
Denisované dosud nebyli uznáni jako samostatný [[druh (biologie)|druh]] (případně [[poddruh]] druhu ''Homo sapiens''), přesto již pro něj bylo navrženo několik jmen: ''Homo denisoviensis'' (člověk denisovský), ''Homo altaiensis'' (člověk altajský), ''Homo siberiensis'' (člověk sibiřský).

== Křížení s moderními lidmi ==
Genetické testy prokázaly, že Denisované se křížili s předky [[Australoidní rasa|australoidní rasy]]; denisovanské geny byly detekovány u [[Melanésané|Melanésanů]], [[Austrálci|Austrálců]] a také u filipínských [[Negritové|Negritů]], například kmene Mamanwa. Podíl genů na genomu činí 4-6%. Denisovanské geny však nebyly nalezeny u všech Negritů, nemají je [[Andamanci]] kmene Onge z [[Andamany|Andamanských ostrovů]] ani Negritové kmene Jehai z [[Malajsie]]. Z toho se usuzuje, že k mísení došlo východně od [[Wallaceova linie|Wallaceovy linie]], která odděluje jihovýchodní Asii od [[Wallacea|Wallacey]], respektive od [[Austrálie (kontinent)|australského kontinentu]].<ref name="Cooper">{{Citation|author=Cooper A. and Stringer C.B.|journal=
Science|volume=342 |issue=6156|pages=321–3|year=2013| title=Did the Denisovans Cross the Wallace Line|url=http://www.sciencemag.org/content/342/6156/321.summary | doi=10.1126/science.1244869 }}</ref><ref>http://www.abc.net.au/science/articles/2013/10/18/3869503.htm</ref>

Podle studie z roku 2013 mají kontinentální Asiaté a američtí [[Indiáni]] také podíl denisovanských genů na genomu, ale pouze 0,2%, což je 25x méně než u Australoidů.<ref name="NAT-2013">{{cite journal |author=Prüfer, Kay et al. |title=The complete genome sequence of a Neanderthal from the Altai Mountains |url=http://www.nature.com/nature/journal/v505/n7481/full/nature12886.html |journal=[[Nature (journal)]] |volume=505 |pages=43–49 |year=2013 |accessdate=1 March 2014 |doi=10.1038/nature12886}}</ref>


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 15. 10. 2014, 03:42

Evoluce a šíření Denisovanů v porovnání s ostatními skupinami člověka

Denisované (někdy uváděni jako děnisované) jsou vyhynulí příslušníci rodu Homo (nebo druhu Homo sapiens), blízcí neandertálcům. Bylo nalezeno pouze několik zlomků jejich kostí, první z nich v roce 2008 v Děnisově jeskyni na Altaji v Rusku. Stáří bylo určeno na 41 000 let. Přesto bylo možno provést molekulární analýzu mitochondriální DNA, která denisovany identifikovala jako odlišnou vývojovou větev.

Z molekulárních analýz vyplývá, že se před asi 500 000 lety od vývojové linie vedoucí k modernímu člověku nejprve oddělila větev, zahrnující denisovany a neandertálce, ze které se později denisované oddělili. Ukazuje se, že podíl genomu denisovanů je obsažen i v genomu některých moderních lidí, například Melanésanů (3 až 5 %).[1] Svědčí to o částečném křížení mezi oběma liniemi.

Denisované dosud nebyli uznáni jako samostatný druh (případně poddruh druhu Homo sapiens), přesto již pro něj bylo navrženo několik jmen: Homo denisoviensis (člověk denisovský), Homo altaiensis (člověk altajský), Homo siberiensis (člověk sibiřský).

Křížení s moderními lidmi

Genetické testy prokázaly, že Denisované se křížili s předky australoidní rasy; denisovanské geny byly detekovány u Melanésanů, Austrálců a také u filipínských Negritů, například kmene Mamanwa. Podíl genů na genomu činí 4-6%. Denisovanské geny však nebyly nalezeny u všech Negritů, nemají je Andamanci kmene Onge z Andamanských ostrovů ani Negritové kmene Jehai z Malajsie. Z toho se usuzuje, že k mísení došlo východně od Wallaceovy linie, která odděluje jihovýchodní Asii od Wallacey, respektive od australského kontinentu.[2][3]

Podle studie z roku 2013 mají kontinentální Asiaté a američtí Indiáni také podíl denisovanských genů na genomu, ale pouze 0,2%, což je 25x méně než u Australoidů.[4]

Odkazy

Reference

  1. REICH, D.; GREEN, RE.; KIRCHER, M., et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia.. Nature. Dec 2010, roč. 468, čís. 7327, s. 1053-60. DOI 10.1038/nature09710. PMID 21179161. 
  2. Cooper A. and Stringer C.B. Did the Denisovans Cross the Wallace Line. Science. 2013, s. 321–3. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1244869. 
  3. http://www.abc.net.au/science/articles/2013/10/18/3869503.htm
  4. Prüfer, Kay et al. The complete genome sequence of a Neanderthal from the Altai Mountains. Nature (journal). 2013, s. 43–49. Dostupné online [cit. 1 March 2014]. DOI 10.1038/nature12886. 

Literatura

  • MEYER, Matthias; KIRCHER, Martin; GANSAUGE, Marie-Theres; LI, Heng; RACIMO, Fernando; MALLICK, Swapan; SCHRAIBER, Joshua G.; JAY, Flora; PRÜFER, Kay; de FILIPPO, Cesare; SUDMANT, Peter H.; ALKAN, Can; FU, Qiaomei; DO, Ron; ROHLAND, Nadin; TANDON, Arti; SIEBAUER, Michael; GREEN, Richard E.; BRYC, Katarzyna; BRIGGS, Adrian W.; STENZEL, Udo; DABNEY, Jesse; SHENDURE, Jay; KITZMAN, Jacob; HAMMER, Michael F.; SHUNKOV, Michael V.; DEREVIANKO, Anatoli P.; PATTERSON, Nick; ANDRÉS, Aida M.; EICHLER, Evan E.; SLATKIN, REICH, David; Montgomery; KELSO, Janet; PÄÄBO, Svante. A High-Coverage Genome Sequence from an Archaic Denisovan Individual. Science [online]. 30. srpen 2012. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.1224344. (anglicky) 
  • DNA scan sheds new light on mankind's mysterious cousins (popularizační článek k předchozí referenci). PhysOrg, 30. srpen 2012 (anglicky)
  • Human evolution has become multi-colored(popularizační rozhovor k předchozím 2 referencím). PhysOrg, 3. září 2012 (anglicky)
  • KRAUSE, Johannes, et al. The complete mitochondrial DNA genome of an unknown hominin from southern Siberia. S. 894–897. Nature [online]. 24. březen 2010. Svazek 464, čís. 7290, s. 894–897. Dostupné online. PDF [1]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature08976. PMID 20336068. (anglicky) 
  • REICH, David, et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. S. 1053-1060. Nature [online]. 22. prosinec 2010. Svazek 468, čís. 7327, s. 1053-1060. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature09710. PMID 21179161. (anglicky) 
  • SKOGLUND, Pontus; JAKOBSSON, Mattias. Archaic human ancestry in East Asia. S. 18301–18306. PNAS [online]. 31. říjen 2011. Svazek 108, čís. 45, s. 18301–18306. Dostupné online. PDF [3]. DOI 10.1073/pnas.1108181108. (anglicky) 
  • LALUEZA-FOX, Carles; GILBERT, M. Thomas P. Paleogenomics of Archaic Hominins. S. R1002–R1009. Current Biology [online]. 20. prosinec 2011. Svazek 21, čís. 24, s. R1002–R1009. Dostupné online. PDF [4]. DOI 10.1016/j.cub.2011.11.021. (anglicky) 
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 1. S. 432-434. Vesmír [online]. 14. červenec 2011. Roč. 90, čís. 7-8, s. 432-434. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 2. S. 520-522. Vesmír [online]. 8. září 2011. Roč. 90, čís. 9, s. 520-522. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  • DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. S. 208-212. Vesmír [online]. 10. duben 2014. Roč. 93, čís. 4, s. 208-212. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 

Externí odkazy

Šablona:Link FA