Severní mořská cesta: Porovnání verzí
m Bot: Odstranění 33 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q203117) |
|||
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
{{Link GA|ja}} |
{{Link GA|ja}} |
||
[[af:Noordelike Seeroete]] |
|||
[[ar:طريق بحر الشمال]] |
|||
[[bg:Северен морски път]] |
|||
[[bn:উত্তর সমুদ্রপথ]] |
|||
[[ca:Pas del Nord-est]] |
|||
[[da:Nordøstpassagen]] |
|||
[[de:Nordostpassage]] |
|||
[[en:Northern Sea Route]] |
|||
[[eo:Norda mara vojo]] |
|||
[[es:Ruta marítima del Norte]] |
|||
[[et:Kirdeväil]] |
|||
[[fa:راه دریای شمال]] |
|||
[[fi:Koillisväylä]] |
|||
[[fr:Passage du Nord-Est]] |
|||
[[he:המעבר הצפון-מזרחי]] |
|||
[[hi:उत्तरी सागर मार्ग]] |
|||
[[hr:Sjeverni morski put]] |
|||
[[hu:Északkeleti átjáró]] |
|||
[[is:Norðausturleiðin]] |
|||
[[it:Passaggio a nord-est]] |
|||
[[ja:北極海航路]] |
|||
[[ko:북극해 항로]] |
|||
[[lt:Šiaurės jūrų kelias]] |
|||
[[nl:Noordoostelijke Doorvaart]] |
|||
[[nn:Nordaustpassasjen]] |
|||
[[no:Nordøstpassasjen]] |
|||
[[pl:Przejście Północno-Wschodnie]] |
|||
[[pt:Passagem do Nordeste]] |
|||
[[ru:Северный морской путь]] |
|||
[[sr:Северни морски пут]] |
|||
[[sv:Nordostpassagen]] |
|||
[[uk:Північний морський шлях]] |
|||
[[zh:北方海路]] |
Verze z 4. 4. 2013, 20:56
Severní mořská cesta (rusky Северный морской путь), dříve také Severovýchodní průjezd (rusky Северо-Восточный проход), je označení námořní cesty podél celého severního a východního pobřeží Ruska. Obvykle se začíná podél severního pobřeží Norska přes město Murmansk a dále podél celého severního pobřeží Ruska k Beringovu průlivu a poté do Vladivostoku.
Historie
Ve středověku se v Evropě rozrůstaly obchodní styky s dálným východem, hlavně s Čínou. Námořní cesty byly nejvýhodnější, protože lodě dokázaly dopravit mnohonásobně více zboží než obchodní karavany cestující po souši. Nejvýhodnější cesta kolem Afriky byla obsazena Portugalci a tak ostatní mocnosti se snažili najít jiné cesty do Číny. Někteří pluli kolem světa, kolem Ameriky a Tichý oceán, jiní se pokoušeli najít cestu severními moři. Prvním kdo se pokusil proplout severovýchodní cestou byl anglický mořeplavec Hugh Willoughby v roce 1533. Doplul k pobřeží Kolského poloostrova, ale tam jeho lodi ztroskotaly a on sám zahynul. O proplutí na východ se pokoušeli od 16. století další mořeplavci. Mezi nejvýznamnějšími byl Sebastiano Caboto, Willem Barents, Henry Hudson, Pjotr Alexandrovič Čirikov a Julius von Payer. To se nakonec podařilo až v 19. století švédskému polárnímu badateli Adolfu Nordenskjöldovi, který 18. července 1879 proplul Beringovým průlivem a doplul do Tichého oceánu.
V dobách studené války a komunismu v Sovětském svazu byl v letní sezóně na této námořní cestě hustý provoz, hlavní myšlenkou bylo propojit ústí velkých sibiřských řek navzájem a se zbytkem země, vozily se především suroviny ze sibiřských nalezišť. Dnes je zhruba polovinu roku její severní část kvůli arktickému ledu neprůjezdná, v létě vyžaduje údržbu průjezdnosti pomocí ledoborců, což se po pádu komunismu ukázalo být neekonomické.
Přesto ale provoz na Severní mořské cestě v posledních letech opět roste - v roce 2010 byla přeprava jenom 110 000 tun a 4 lodě, v roce 2011 to bylo 820 000 tun a 34 lodí, pro rok 2012 je (optimistický) odhad 2 500 000 tun. Oproti 80. létům je však málo - tehdy dosahovala přeprava 6-8 milionů tun. Severní mořská cesta má několik výhod: typická délka plavby Londýn - Jokohama je výrazně kratší, což přináší úspory na čase plavby a tím na palivu, na platech posádek atd., odpadají časové prostoje běžné před Suezem (čekání na vjezd), a taky odpadá v dnešní době aktuální problémy s piráty. Odpadají taky poplatky za průjezd Suezským kanálem, ale platí se zase za doprovod ledoborců, což se může finančně srovnat.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northern Sea Route na anglické Wikipedii (číslo revize „Dealerofsalvation“ není číslo).