Wolffův vývod: Porovnání verzí
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů; kosmetické úpravy |
m Bot: Odstranění 9 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q583232) |
||
Řádek 16: | Řádek 16: | ||
[[Kategorie:Rozmnožovací soustava]] |
[[Kategorie:Rozmnožovací soustava]] |
||
[[Kategorie:Embryologie]] |
[[Kategorie:Embryologie]] |
||
[[bn:উলফিয়ান বাহিকা]] |
|||
[[de:Urnierengang]] |
|||
[[en:Mesonephric duct]] |
|||
[[fr:Canal de Wolff]] |
|||
[[it:Dotto di Wolff]] |
|||
[[ja:中腎管]] |
|||
[[pl:Przewody Wolffa]] |
|||
[[ru:Вольфов канал]] |
|||
[[uk:Вольфів канал]] |
Verze z 2. 4. 2013, 20:53
Wolffův vývod či také Wolffův kanál (lat. ductus Wolffi) je párový trubicovitý orgán, který hraje významnou roli v embryonálním vývoji vylučovací a pohlavní soustavy obratlovců. Je pojmenován po C. F. Wolffovi, který v roce 1759 ve své dizertaci popsal ledviny typu mezonefros a přilehlé vývody.[1]
Evoluce
Dá se předpokládat, že původně byla vylučovací soustava tvořena sérií nefronů ústících na povrch těla, ale s rozvojem postranní svaloviny bylo tento způsob vylučování nutno změnit. Proto vznikl párový Wolffův kanál, do něhož ústily všechny tubuly nefronů a následně jím moč odtékala do kloaky (tento typ se označuje holonefros a mají ho některá vývojová stadia kruhoústých a červorů). U ostatních anamniotních obratlovců se Wollfův kanál zachovává, u dvojdyšných ryb a primitivních paprskoploutvých dokonce slouží pro odvod jak moči, tak i pohlavních buněk. U amniot (plazi, ptáci, savci) vzniká vychlípením z Wolffova vývodu nová trubice, močovod (ureter), která přebírá funkci Wollfova vývodu. Ani ten však např. u člověka nezaniká – u mužů se mění na chámovod, trubici, která spojuje nadvarle a močovou trubici, u žen zřejmě z Wolffova kanálku nezbyde nic než Gartnerův váček.[2][3]
Reference
- ↑ Wolffian duct (Caspar Friedrich Wolff) (www.whonamedit.com) [online]. Dostupné online.
- ↑ ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců : evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. 512 s. ISBN 80-200-0858-6.
- ↑ Velký lékařský slovník On-Line [online]. Dostupné online.