Součinové pravidlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Součinové pravidlo v diferenciálním počtu je vzorec používaný pro derivaci součinu dvou nebo více funkcí. Může být zapsáno takto:

.

nebo v Leibnizově notaci takto:

.

V notaci diferenciálů je lze zapsat takto:

.

Derivace součinu tří funkcí je:

.

Objev[editovat | editovat zdroj]

Objev tohoto pravidla je připisován Gottfriedu Leibnizovi, který jej dokázal pomocí diferenciálů[1]. Ale Child (2008) dokazuje, že autorem je Isaac Barrow. Zde je Leibnizův důkaz: Nechť u(x) a v(x) jsou dvě derivovatelné funkce proměnné x. Pak derivace uv je

Protože term du·dv je „zanedbatelný“ (v porovnání s du a dv), Leibniz odvodil, že

a toto je vskutku diferenciální tvar součinového pravidla. Jeho vydělením diferenciálem dx získáme

což lze také zapsat v Lagrangeově notaci jako

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • Předpokládejme, že chceme derivovat ƒ(x) = x2 sin(x). Použitím součinového pravidla, dostaneme derivaci ƒ '(x) = 2x sin(x) + x2cos(x) (protože derivace funkce x2 je 2x a derivace funkce sin(x) je cos(x)).
  • Speciálním případem součinového pravidla je pravidlo násobení konstantou, které říká:, jestliže c je reálné číslo a ƒ(x) je derivovatelná funkce, pak (x) je také derivovatelná a jeho derivace je (c × ƒ)'(x) = c × ƒ '(x). Je to důsledek součinového pravidla, protože derivace libovolné konstanty je nula. Z tohoto pravidla a součtového pravidla pro derivaci plyne, že derivace je lineární.
  • Pravidlo pro integraci per partes je odvozeno ze součinového pravidla, stejně jako (slabá verze) podílového pravidla. („slabá“ verze nedokazuje, že je podíl derivovatelný, ale pouze říká, jaká je jeho derivace, pokud derivovatelný je.)

Řetízkové pravidlo[editovat | editovat zdroj]

Součinové pravidlo můžeme považovat za speciální případ řetízkového pravidla pro více proměnných.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Product rule na anglické Wikipedii.

  1. Michelle Cirillo. Humanizing Calculus. Mathematics Teacher. August 2007. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  • Child, J. M. (2008) "The early mathematical manuscripts of Leibniz", Gottfried Wilhelm Leibniz, překlad J. M. Child; strana 29, poznámka 58.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]