Isaac Barrow

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Isaac Barrow
Isaac Barrow.jpg
Narození říjen 1630
Londýn
Úmrtí 4. května 1677 (ve věku 46 let)
Londýn
Místo pohřbení Westminsterské opatství
Alma mater Univerzita v Cambridgi
Felsted School
Trinity College
Charterhouse School
Zaměstnavatel Gresham College
Funkce vice-chancellor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isaac Barrow [berou] (říjen 1630 Londýn4. května 1677 tamtéž) byl anglický teolog a matematik, známý hlavně jako učitel a inspirátor Isaaca Newtona.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Barrow se narodil v rodině tkalce, roku 1634 zemřela jeho matka Anna a otec ho poslal k dědovi na venkov. Studoval na různých školách, od roku 1643 na Trinity college v Cambridge, kde získal titul bakaláře 1648 a magistra 1652. Vynikal v matematice a v řečtině a měl se stát profesorem řečtiny, byl však 1655 obviněn z náklonnosti ke králi a z hereze. Čtyři roky pak cestoval po Francii, Itálii a Blízkém Východě až do Istanbulu a přes Benátky, Německo a Holandsko se 1659 vrátil do Anglie.[1]

Roku 1660 byl ordinován jako duchovní a ustanoven profesorem řečtiny, roku 1662 matematiky a roku 1663 se stal prvním držitelem slavné Lucasovy stolice (Lucasian chair). 1669 se této profesury vzdal ve prospěch svého žáka Isaaca Newtona a sám se věnoval pouze teologii. Napsal výklad Kreda, Otčenáše, Desatera a svátostí a řadu slavných kázání. Roku 1670 byl jmenován doktorem teologie a 1672 magistrem Trinity college. Současníci líčí Barrowa jako drobného člověka s velkou silou, nezlomným charakterem a s jistým sklonem k výstřednosti, který se mimo jiné nikdy neoženil.

Matematické dílo[editovat | editovat zdroj]

Roku 1655 publikoval Eukleidovy "Základy" latinsky, roku 1660 anglicky a roku 1657 Eukleidova Data, obojí s komentářem. Jeho přednášky z let 1654–1656, později vydané jako Lectiones Mathematicae, se věnují hlavně metafysickému založení matematických pravd. 1669 vyšlo jeho nejdůležitější matematické dílo, Lectiones Opticae et Geometricae, na nichž se podílel i Newton. 1675 vydal díla Apollónia z Pergy ("O kuželosečkách"), celé zachované dílo Archimédovo a další.

Barrow navázal na francouzského matematika Pierre Fermata a všiml si, že nad malým úsekem tečny k jakékoli křivce lze sestrojit pravoúhlý trojúhelník, jehož přeponou je tento úsek a odvěsnami rovnoběžky k osám souřadnic. Nazval jej „diferenciální trojúhelník“, protože délky obou odvěsen jsou rozdíly mezi souřadnicemi x a y koncových bodů původního úseku. Když se nyní vypočte jejich poměr a zanedbají vyšší mocniny těchto „velmi malých“ veličin, lze v každém bodě křivky vypočítat „úhlový koeficient“ tečny v tomto bodě. Tato myšlenka pak přímo vede k pojmu derivace.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Burtt, E. A., The metaphysical foundations of modern science. New York 1954
  • Ottův slovník naučný, heslo Barrow, Isaac. Sv. 3, str. 367.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Barrow, Isaac.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]