Leibnizovo pravidlo
Vzhled
Leibnizovo pravidlo je v matematice předpis, který udává, jak se určitá třída operátorů (typicky derivace) chová vůči součinu dvou funkcí.[1]
Označíme-li obecný operátor, pak splňuje-li Leibnizovo pravidlo, platí:
Derivace součinu
[editovat | editovat zdroj]Toto pravidlo splňuje operace derivování. Pro první derivaci součinu funkcí a platí:
Zobecněné Leibnizovo pravidlo
[editovat | editovat zdroj]Pokud mají funkce a v daném bodě (nebo na určitém intervalu) derivace až do řádu , lze pro -tou derivaci součinu použít vzorec:
V tomto vzorci je binomický koeficient (kombinační číslo), definovaný vztahem , označuje -tou derivaci funkce a pro značí samotnou funkci .
Vzorec je strukturně shodný s binomickou větou pro umocňování dvojčlenu , kde jsou mocniny nahrazeny řády derivací.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ OLVER, Peter J. Applications of Lie Groups to Differential Equations. [s.l.]: Springer, 2000. Dostupné online. ISBN 9780387950006. S. 318–319.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JARNÍK, Vojtěch. Diferenciální počet I. Praha: Academia, 1984.
- KOPÁČEK, Jiří. Matematická analýza pro fyziky I. [s.l.]: Matfyzpress, 2002.
- REKTORYS, Karel. Přehled užité matematiky I. Praha: Prometheus, 2000.