Sifokampylus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSifokampylus
alternativní popis obrázku chybí
Siphocampylus lucidus
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď zvonkovité (Campanulaceae)
Rod sifokampylus (Siphocampylus)
Pohl, 1831
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace Siphocampylus microstoma z roku 1853

Sifokampylus (Siphocampylus) je rod rostlin z čeledi zvonkovité. Jsou to polodřevnaté byliny, keře a liány s jednoduchými, většinou střídavými listy a poměrně velkými, trubkovitými nebo dvoupyskými květy, které jsou opylovány kolibříky nebo netopýry. Plodem je bobule. Rod zahrnuje asi 238 druhů a je rozšířen v tropické Americe od Kostariky po severní Argentinu. Největší počet druhů roste v horských mlžných lesích jihoamerických And.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sifokampylusy jsou polokeřovité byliny a keře, řidčeji liány. Listy jsou jednoduché, střídavé nebo výjimečně vstřícné či přeslenité, obyčejně na okraji zoubkaté nebo drobně pilovité, u některých druhů i hluboce laločnaté nebo dřípené, řapíkaté. Květy jsou středně velké až velké, jednotlivé a úžlabní nebo výjimečně skládající vrcholové hrozny či chocholíky. Koruna je červená, oranžová, růžová, purpurová, žlutá, zelená nebo bílá, dvoupyská nebo trubkovitá, zakončená nestejnými laloky, z nichž horní je delší. Tyčinky jsou srostlé do trubičky. Semeník je spodní nebo zcela výjimečně polospodní. Plodem je pouzdrosečná tobolka, pukající na vrcholu 2 chlopněmi.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod sifokampylus zahrnuje asi 238 druhů. Je rozšířen v tropické Americe od Kostariky po severní Argentinu a na Karibských ostrovech.[3] Největší druhová diverzita je v jihoamerických Andách. Sifokampylusy rostou na poměrně široké škále různých stanovišť, zahrnujících horské mlžné lesy, sezónně suché subtropické lesy i vysokohorskou travinnou vegetaci.[4]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Většina druhů má jasně zbarvené (červené, purpurové, oranžové ap.), nevonné květy, které jsou opylovány kolibříky. U řady druhů se vyvinula specializace na opylování netopýry. Tyto druhy mají bledě zbarvené a čpavě vonící květy, které se otevírají na noc. Druh Siphocampylus sulfureus je zajímavý tím, že jeho žlutě zbarvené květy jsou opylovány jak kolibříky, tak i netopýry a vykazují znaky na přechodu mezi oběma způsoby opylování.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Siphocampylus je v rámci čeledi Campanulaceae řazen do podčeledi Lobelioideae. Mezi blízce příbuzné rody náleží Burmeistera a Centropogon. Oba tyto rody se od rodu Siphocampylus odlišují typem plodů (bobule versus tobolka). Výsledky fylogenetických studií ukázaly, že rody Centropogon a Siphocampylus jsou v současném pojetí parafyletické a jejich oddělování na základě typu plodů je nepřirozené, neboť k vývoji bobule došlo ve vývojovém stromu dané skupiny u několika různých linií. U některých druhů dokonce došlo k reverzi od bobule zpět k tobolce. Výše zmíněné rody proto vyžadují taxonomickou revizi.[4]

Význam[editovat | editovat zdroj]

O hospodářském významu rostlin rodu sifokampylus není nic známo. Nejsou uváděny ze žádné české botanické zahrady.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KADEREIT, J.V.; JEFFREY, C. (eds.). The families and genera of vascular plants. Vol. 8. Berlin: Springer, 2007. ISBN 978-3-540-31050-1. (anglicky) 
  2. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky) 
  3. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c LAGOMARSINO, Laura P. et al. Phylogeny, classification, and fruit evolution of the species-rich Neotropical bellflowers (Campanulaceae: Lobelioideae). American Journal of Botany. 2014, čís. 101(12). 
  5. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]