Sibiřské baroko
Sibiřské baroko (rusky сибирское барокко) je nejobecnější označení chrámové architektury Sibiře 18. století. V roce 1803 bylo na Sibiři napočítáno 115 kamenných chrámů. Převážná většina z nich patřila k provinciální variantě ruského baroka, která byla pod vlivem baroka ukrajinského a (v některých případech) také místních buddhistických dekorů. Největší množství památek sibiřského baroka se dochovalo v Irkutsku, Tobolsku a Tomsku. Původní interiéry se však kvůli ničení chrámů v sovětském období dochovaly pouze v jediném objektu - chrámu povýšení kříže v Irkutsku.
Sibiřské kostely 18. století, podobně jako většina barokních kostelů i ruských chrámů 17. století, nejsou podepírány žádnými sloupy. Ze západní strany k nim přiléhají refektáře a zvonice. Pro barokní památky Sibiře je typická tendence k dekorativnímu hromadění postupně se zmenšujících prvků (slovy A. J. Kaptikova: „barokní vyumělkovanost formy“). Dekorativní systém sibiřského baroka používá prvky, u nichž se předpokládá původ ve východních kulturách (hrotité římsy připomínající plameny, hmoždířovité formy či buddhistické kolo dharmy).[1]
Zdroje a inspirace
[editovat | editovat zdroj]V 17. století vznikaly kamenné stavby pouze v Tobolsku a Abalaku. Byly to staroruské stavby s prvky typickými pro tehdejší ruskou architekturu. V duchu naryškinského baroka byla vystavěna nejstarší kamenná stavba Ťumeně - Blagoveščenský chrám (Благовещенская церковь, 1700-1704, v sovětských dobách zbořen, nyní znovu postaven). Klášter svaté trojice v Ťumeni (Троицкий монастырь), který následoval, má mnoho společného s ukrajinským barokem, což se dá vysvětlit ukrajinským původem tehdejších sibiřských biskupů. Další sibiřské chrámy si také udržely některé prvky ukrajinského baroka, konkrétně řešení kleneb. V literatuře se připomíná podobnost nejstarších tobolských památek s uralskými chrámy počátku 18. století, například s Dalmatovským klášterem (Далматов монастырь) a chrámem ve Verchoturje.
K prvním kamenným stavbám východní Sibiře patří Něrčinský Klášter Zesnutí přesvaté Bohorodice (Нерчинский Успенский монастырь, 1712), Posolský klášter spásy a proměnění (Посольский Спасо-Преображенский монастырь, 1718), spasský chrám (Спасская церковь, 1710) а chrám Zjevení (Собор Богоявления, 1746) v Irkutsku, chrám zjevení (Богоявленская церковь) a vévodský dům v Jenisejsku, Spasský klášter (Спасский монастырь) v Jakutsku.
Výzkumy
[editovat | editovat zdroj]Nejosobitější památkou sibiřského baroka je chrám povýšení kříže v Irkutsku (1747-58) - buddhistickými prvky své výzdoby přitahoval pozornost už předrevolučních badatelů. Unikátní památka byla spojována s bohatými kamennými vzory chrámů v Solikamsku a Solvyčegodsku. Ruský teoretik umění Igor Grabar viděl v tomto kostelu pozdní provinciální pokračování tradičního ruského stylu 17. století s jeho touhou přezdobovat. „Naivní spojení ozvěn Moskvy a Ukrajiny se bizarně spletlo do hustě vzorovaného koberce, se svérázným přízvukem sousedního Východu,“ napsal.
Termín sibiřské baroko zavedl roku 1924 irkutský regionalista D. A. Bodyrev-Kazarin, který psal o chrámu povýšení kříže jako o „orgiálním šílenství“, kdo kterého se dopracovali při práci na stěnách místní mistři. Bodyrev-Kazarin také vyjádřil domněnku, že na stavitelských pracích se podíleli místní Burjati, neboť v tradiční chrámové architektuře se zde projevují některé detaily mongolské a čínské architektury, podobně jako v Išimu, Jalutorovsku či Taře jsou evidentní prvky chantijské, tatarské a bucharské.
Problematika východních a ukrajinských vlivů na sibiřské stavitelství 18. století zajímala i sovětské badatele. Hovořilo se o „burjatském dekoru“ irkutských chrámů a podobnosti jejich dispozice s řešením použitým v severoruských městech Toťma a Velikij Usťug. Podle T. S. Proskurjavské je třeba rozlišovat dva subregionální typy rané sibiřské chrámové architektury - západosibiřský (Tobolsk, Ťumeň, Zauralsko) a východosibiřský (Irkutsk).
Chrámy ve stylu sibiřského baroka
[editovat | editovat zdroj]Neúplný výčet chrámů postavených ve stylu sibiřského baroka.
- Chrámy zatím bez náhrady zbořené či zcela přestavěné jsou označeny šedou barvou.
- Chrámy zbořené a obnovené jsou označeny zelenou barvou.
Název | Český název | Město | Postaveno | Obrázek | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
Богоявленская церковь | Chrám zjevení Páně | Tomsk | 1784 | V letech 1947–1994 se zde vyráběly gumáky. Roku 1995 vrácen v dezolátním stavu pravoslavné církvi. Na náklady Tomské oblasti problěhla rozsáhlá rekonstrukce a roku 2003 byl chrám slavnostně vysvěcen. | |
Богоявленский собор | Chrám zjevení Páně | Išim | 1793 | Od roku 1930 zde fungoval sklad obilí, v 60. letech byla uvnitř zbudována železobetonová nádrž. Rekonstrukce začala již v roce 1989, roku 1992 kostel předán pravoslavné církvi.[2] | |
Владимирская церковь | Vladimirský chrám | Irkutsk | 1790 | Kostel byl roku 1938 uzavřen a poté zcela přestavěn, věže odstraněny atd. Po navrácení církvi bylo rozhodnuto, že nebude přistoupeno k renovaci, v budově bývalého kostela tak vzniklo pravoslavné ženské gymnázium. | |
Вознесенская церковь | Chrám nanebevstoupení | Irkutsk | 1767 | Chrám byl součástí Voznesenského kláštera, který byl v roce 1933 téměř celý zbourán. Chrám nanebevstoupení se tak nedochoval.[3] | |
Воскресенский военный собор | Vojenský chrám vzkříšení | Omsk | 1773 | Roku 1927 přeměněn na knihovnu, roku 1959 zbourán. Koncem roku 2016 by měla být k výročí 300 let od založení Omsku dokončena kopie chrámu.[4] | |
Воскресенская церковь | Chrám vzkříšení | Tomsk | 1807 | V sovětských dobách zde byly dílny, sklady a archiv, k rekonstrukci se přistoupilo už v 80. letech. | |
Знаменская церковь | Znamenský chrám | Irkutsk | 1762 | Nachází se v areálu Znamenského kláštera. Budovy kláštera byly ve 30. letech poskytnuty k dispozici přístavu hydroplánů na Angaře, roku 1945 však byly i se Znamenským chrámem vráceny církvi. | |
Знаменская церковь | Znamenský chrám | Tomsk | 1803 | Ve 30. letech byl kostel uzavřen a postupně se zde vystřídal sklad obilí, různé dílny a nakonec i byty. Církvi se kostel navrátil v roce 1992, hlavní rekonstrukce byla dokončena roku 2000. | |
Знаменский собор | Znamenský chrám | Ťumeň | 1800 | V letech 1929–1933 byl kostel zrušen a využíván k různým jiným účelům. V roce 1933 byl však věřícím vrácen. V letech 1941-45 sloužil jako provizorní kasárna, po válce opět začal sloužit věřícím. | |
Ильинская церковь | Ilinský chrám | Omsk | 1785 | V roce 1936 byl chrám zbořen a na jeho místě vystavěn v 50. letech Leninův pomník. Existují úvahy o obnovení chrámu, tomu však brání především zastánci setrvání Leninovy sochy na stávajícím místě.[5] | |
Казанский храм Богородице-Алексеевского мужского монастыря | Kazanský chrám Alexejevského kláštera Bohorodičky | Tomsk | 1789 | V klášteře fungovala v sovětských dobách škola, kostel tak nebyl vážně poškozen, byl pouze neudržován. K rekonstrukci tak došlo až v roce 2013 (prioritu měly vážně poškozené památky). | |
Крестовоздвиженская церковь | Chrám povýšení kříže | Irkutsk | 1760 | Kostel nebyl na rozdíl od mnohých jiných v sovětských dobách nijak dotčen, je tak jediným sibiřským kostelem, ve kterém se zachoval interiér z 18. století. Je zcela unikátní tím, že jeho výzdoba zahrnuje také prvky buddhistické architektury. | |
Крестовоздвиженская церковь | Chrám povýšení kříže | Tobolsk | 1790 | Chrám byl ve 30. letech uzavřen a hospodářsky využíván. V 50. letech se z věže pokoušeli odstranit kříž pomocí lana a traktoru. Lano však v mrazivém počasí prasklo a vymrštěné srazilo dělníka, který je na kříž upevnil, ze střechy. Muž pád nepřežil, několik dalších lidí bylo zraněno, a tak kříž zůstal, byť nakloněný, na střeše dodnes. Roku 2004 byl chrám zakonzervován pro budoucí rekonstrukci, ke které zatím nedošlo (2016).[6] | |
Покровская церковь | Pokrovský chrám | Krasnojarsk | 1795 | Ve 30. letech uzavřen a předán armádě, na konci války opět otevřen, v 60. letech opět uzavřen. Ještě na začátku 21. století byl chrám jasně červený, dnes má zpět historickou bílou barvu.[7] | |
Свято-Одигитриевский кафедральный собор | Odigitrijevská katedrála | Ulan-Ude | 1785 | Ve 30. letech zde bylo otevřeno Protináboženské muzeum, po válce potom muzeum vlastivědné. Jako významná památka byla restaurován již v 60. letech, roku 1992 vrácena pravoslavné církvi. | |
Свято-Троицкий собор | Chrám svaté trojice | Kansk | 1804 | V sovětských dobách chrám postupně sloužil místnímu aeroklubu, divadlu a naknec jako muzeum. Od roku 1992 je zpět v rukou pravoslavné církve. | |
Собор Богоявления | Chrám Zjevení | Irkutsk | 1746 | Po říjnové revoluci byla v chrámu zřízena pekárna a ubytovna. V roce 1960 přijela z Moskvy architekta Galina Oranska, aby stvrdila záměr města srovnat chrám-pekárnu se zemí. Architektka však namísto toho zajistila zápis chrámu mezi kulturní památky a zasadila se o rekonstrukci. Dnes chrám opět slouží věřícím. | |
Спасо-Преображенский собор | Chrám spásy a proměnění | Novokuzněck | 1835 | V roce 1919 byl zpustošen anarchisty. V roce 1935 jej pro změnu zpustošili místní komsomolci. Později zde fungovala pekárna a existovaly plány přestavět jej na restauraci. Roku 1989 však byl chrám u příležitosti tisíciletého výročí svěcení Rusi navrácen pravoslavné církvi. | |
Спасо-Преображенский собор | Chrám spásy a proměnění | Posolskoje | 1778 | Chrám je nedílnou součástí stejnojmenného kláštera. V sovětských dobách klášter sloužil jako klub, škola a psychiatrická léčebna pro děti, od roku 1995 opět slouží svému původnímu účelu. Je to jeden z nejstarších kostelů Burjatska.[8] | |
Спасская церковь | Spasský chrám | Irkutsk | 1710 | Současná budova byla postavena v areálu dnes již neexistujícího Irkutského kremlu. Je to jediný chrám Sibiře, který má nástěnné malby na vnější fasádě. V období stalinismu zde byly byty a kanceláře. Již v 60. letech byl zařazen mezi kulturní památky a následně zrekonstruován. | |
Спасская церковь | Spasský chrám | Tara | 1760 | V sovětském období se zde vystřídala sýpka, archiv a muzeum, již v roce 1974 se však chrám dostal pod památkovou ochranu a v roce 1978 přišla generální oprava. Roku 1990 předáno církvi.[9] | |
Спасская церковь | Spasský chrám | Ťumeň | 1819 | V roce 1932 se chystali chrám odstřelit, stejně jako ťumeňský Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Z Lidového komisariátu SSSR však přišlo nařízení kostel zachovat jakožto cennou kulturní památku - ťumeňští tak zbourali pouze samostatně stojící zvonici a z chrámu se stal archiv. Mj. zde byly během 2. světové války uschovány cennosti evakuované ze Simferopolu. Od roku 1946 oficiálně památkově chráněn, zrekonstruován 2006. | |
Сретенский собор | Sretenský chrám | Jalutorovsk | 1837 | Ve 20. letech se zde scházeli komsomolci, v roce 1931 byl chrám odstřelen. V letech 2003–2009 byl znovu postaven u příležitosti 350 let od založení města.[10] | |
Успенский собор | Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice | Jenisejsk | 1818 | Ve 30. letech uzavřen, po skončení války opět otevřen, avšak byly odstraněny všechny věžičky a chrám dostal novou plochou střechu. V 80. letech byla chrámu vrácena jeho původní podoba. | |
Храм Тихвинской иконы Божией Матери | Chrám tichvinské ikony matky Boží | Irkutsk | 1773 | Roku 1932 byl chrám odstřelen a na jeho místě postavena monumentální socrealistická budova firmy Vostsibugol. | |
Троицкая церковь | Chrám svaté trojice | Irkutsk | 1778 | V letech 1949–1986 zde fungovalo planetárium, dnes chrám opět slouží svému účelu. | |
Церковь Захария и Елизаветы | Chrám Zachariáše a Alžběty | Tobolsk | 1776 | Od 30. let využíván k různým, zejména výrobním účelům. Církvi byl navrácen v roce 1995 ve velmi špatném stavu. V roce 2015 byla dokončována kompletní rekonstrukce. | |
Храм Покрова Пресвятой Богородицы | Chrám pokrovu přesvaté Bohorodičky | Chanty-Mansijsk | 1816 | Ve 30. letech kostel postupně rozebrali a materiál použili při stavbě závodu na zpracování ryb. Na místě kostela vzniknul rybářský klub. V letech 1996–2001 byla na základech zbořeného chrámu postavena jeho kopie. | |
Чудотворская церковь | Chrám divotvorců | Irkutsk | 1767 | Chrám byl ve 30. letech zbořen, ulice Divotvorců (Чудотворская), nesoucí jméno chrámu, byla přejmenována podle bolševického revolucionáře Bograda. Na jeho místě vyrostl obytný dům, na kterém je dnes kříž a pamětní deska. Ulice, kde chrám stával, nese od roku 2016 opět jméno Divotvorců. |
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сибирское барокко na ruské Wikipedii.
- ↑ Уильям Крафт Брамфилд. Восточные мотивы в церковной архитектуре Сибири. cultinfo.ru [online]. [cit. 2016-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-18.
- ↑ ИШИМСКИЙ БОГОЯВЛЕНСКИЙ СОБОР - Древо [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Вознесенский монастырь, Иркутск, история. ИРКИПЕДИЯ - портал Иркутской области: знания и новости [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Воскресенский собор восстановят через год - Общество. omskzdes.ru [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Наталья Лебедева. История омских храмов.. www.omsktime.ru [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Официальный сайт Тобольской митрополии. Не действующие храмы Тобольска. Крестовоздвиженская церковь. www.tobolsk-eparhia.ru [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Покровский кафедральный собор, Красноярск — Интернет-энциклопедии Красноярского края. my.krskstate.ru [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-22.
- ↑ Посольское|Посольский Спасо-Преображенский монастырь. sobory.ru [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Спасская церковь (г. Тара) | София. Православный образовательный сайт.. sofia-sfo.ru [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Официальный сайт Тобольской митрополии. Ялуторовск. Сретенский собор г.Ялуторовск. www.tobolsk-eparhia.ru [online]. [cit. 2016-08-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu sibiřské baroko na Wikimedia Commons