Sellrain

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sellrain
Sellrain – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška908 m n. m.
StátRakouskoRakousko Rakousko
Sellrain
Sellrain
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha62 km²
Počet obyvatel1 324 (2020)[1]
Hustota zalidnění21,4 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.sellrain.tirol.gv.at
E-mailgemeinde@sellrain.tirol.gv.at
Telefonní předvolba05230
PSČ6181
Označení vozidelIL
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sellrain je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko v okrese Innsbruck-venkov. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Obec náleží pod soudní okres Innsbruck.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Sellrain je hlavní obcí údolí Sellraintal, které odbočuje z údolí Inntal.

Obec leží na úpatí hory Fotscher Windegg (2577 m n. m.) v severní části Stubaiských Alp a jejím centrem protéká řeka Melach.[2]

Obec má rozlohu 62 km² z toho 36,7 % zaujímají vysokohorské (alpské) louky, 32,4 % tvoří lesy, na zemědělskou půdu připadá 4,6 %. Z celkové rozlohy je 5,7 % území osídleno.[3]

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Sellrain se skládá z rozptýlených sídel. Devět rozdílných části obce spojuje 36 mostů.

Části obce:

  • Elmau
  • Rothenbrunn
  • Tannrain
  • Gasse
  • St. Quirin
  • Perfall
  • Tanneben
  • Au
  • Tauegert
  • Innere Zehent
  • Duregg
  • Grubach

Sousední obce[editovat | editovat zdroj]

Oberperfuss
Gries

im Sellrain

Grinzens
Sankt Sigmund

im Sellrain

Neustift

im Stubaital

Historie[editovat | editovat zdroj]

Údolí bylo využíváno breonskými a římskými osadníky z Inntalu jako pastviny. K trvalému osídlení ve středověku došlo zásluhou kláštera Frauenchiemsee, kdy z jeho podnětu vznikaly rozptýlené usedlosti. První písemná zmínka o obci Serllaein (Saelrain) pochází z roku 1289 v relaci podkomořího Konráda von Friedberg tyrolskému panovníkovi. V průběhu 13. a 14. století v údolí Serllaintalu vznikaly četné schwaighofe(statky). Podle urbářů kláštera Frauenchiemsee z let 1374–1410 a rejstříku pozemkové renty proboštství Ambras z let 1463–1468 zde byly dva statky v Ellmau, jeden statek na Birchebenu, jeden statek na Kniepiß, šest statků v Innerzehentu, jeden statek v Perfallu, čtyři statky v St. Quirin (s Haslachem a Gmoade), osm statků na Gasse, jeden statek v Egge, jeden statek v Grube a tři statky v Tannebenu, které pravděpodobně vytvořily základ trvalého osídlení. Do roku 1654 zde vzniklo (dělením nemovitostí) šedesát statků a po roce 1856 se počet rozrostl na 71 statků.[4]

Nejstarší písemná zmínka o osadě, která vznikla kolem železitého léčivého pramene, Rothenbrunn je z roku 1460. Pramen byl již od středověku využívali innsbručtí šlechtici a měšťané. V době Ferdinanda II, který zde lovil jeleny, byl pramen navštěvován knížaty.[4]

Původ názvu Sellrain je sporný. Může vycházet ze starobylého pomístního jména *selia („Sennhütte“). V každém případě je název z doby předřímské.[5]

Znak[editovat | editovat zdroj]

Blason: Ve štítu barvy stříbrná a zelená dělené šikmo. Ve stříbrném poli černý gotický kostel.[6]

Ve znaku obce Sellrain je černý kostel stojící na zeleném strmém svahu, který představuje nejstarší kultovní místo obce a celého údolí, zasvěcené svatému Kvirinovi.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sellrain na německé Wikipedii.

  1. a b Dostupné online.
  2. a b Tirol Atlas tiroLexikon / Alpenmodul, Sellrain. tirolatlas.uibk.ac.at [online]. [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. 
  3. Ein Blick auf die Gemeinde Sellrain. Statistik Austria [online]. 2020-01-01 [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. 
  4. a b Gemeindechronik. Sellrain [online]. [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. (německy) 
  5. ANREITER, Peter; CHAPMAN, Christian; RAMPL, Gerhard. Die Gemeindenamen Tirols: Herkunft und Bedeutung. Innsbruck: Wagner, 2009. 650 s. (Veröffentlichungen des Tiroler Landesarchivs). ISBN 978-3-7030-0449-0. S. 206. 
  6. Tiroler Wappen: Sellrain. wappen.tiroler-landesmuseen.at [online]. [cit. 2023-09-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]