Völs (Tyrolsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Völs
Völs
Nákupní a skladová čtvrť Völsu
Nákupní a skladová čtvrť Völsu
Völs – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška574 m n. m.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátRakouskoRakousko Rakousko
Spolková zeměTyrolsko
OkresInnsbruck-venkov
Völs
Völs
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha5,6 km²
Počet obyvatel6 938 (2020)[1]
Hustota zalidnění1 234,5 obyv./km²
Správa
StarostaPeter Lobenwein
Oficiální webwww.voels.at
E-mailgemeinde@voels.tirol.gv.at
Telefonní předvolba0512
PSČ6176
Označení vozidelIL
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Völs je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko ve správním i soudním okrese Innsbruck-venkov.

K 1. lednu 2021 zde žilo 6963 obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Völs leží v nadmořské výšce 574 m v údolí řeky Inn a na západě sousedí s Innsbruckem. Völs má rozlohu 5,62 km². Z toho37 % tvoří lesy, 24 % orná půda adevět procent zahrady. Z celkové rozlohy je 62,4 % území obydleno.[2]

Sousední obce[editovat | editovat zdroj]

Völs sousedí s obcemi Birgitz, Götzens, Innsbruck, Kematen in Tirol, Natters, Zirl.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstaršími doklady osídlení jsou nálezy kamenných seker z 3. tisíciletí př. n. l. Z římského období pocházejí nálezy mincí a bronzová figurka závaží, zvaná Völský Bakchus (výška 10 cm, váha 1,38 kg) z 1. století našeho letopočtu, považovaná za jeden z nejvýznamnějších nálezů té doby a svého druhu v Tyrolsku.[4]

První písemné zmínky o majiteli osady pocházejí z let 1183–1188 z pamětní knihy benediktinského kláštera Benediktbeuern; jmenoval se Heinricus de Velles. Jeho hrad Vellenburg se v písemných pramenech objevuje od roku 1164 a leží v blízkosti Völsu na katastru obce Götzen.[5] V roce 1312 se Völs stal samostatnou obcí. V roce 1954 si obec zavedla znak s polovinou koně, převzatý z erbu pánů z Völsu.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Do poloviny 20. století převažovala zemědělská výroba, nyní velkou plochu zaujímají hypermarkety a skladové haly. V roce 2001 byl Völs z tohoto důvodu povýšen na tržní město. V současnosti Völs s Innsbruckem spojuje rychlodráha (Schnellbahn) č. 1, 2 a obec plní roli jeho nákupního a skladového centra. Mnozí obyvatelé pracují jako pendleři ve spedici.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jodoka a Lucie
Emauzský kostel
  • Farní kostel sv. Jodoka a Lucie se hřbitovem, pozdně gotický z roku 1494, průčelí a věž jsou barokní
  • Kostel Ježíše Krista v Emauzích, moderní betonová stavba architekta Josefa Lacknera z let 1965–1967
  • Kaple sv. Blažeje na vrchu Blasienberg, ze 17. století, uvnitř poutní obraz Panny Marie Pomocné
  • Křížová cesta s výklenkovými kaplemi
  • Pomník obětem první světové války
  • Museum Thurnfels – archeologická sbírka nálezů z doby bronzové a římské[6]

Znak[editovat | editovat zdroj]

Blason: Ve stříbrném štítě červená přední polovina koně se zlatou uzdou skákající doprava.[7]

Obecní znak, udělený v roce 1954, vychází z pečeti šlechticů z Völsu, jejichž hrad stál na Blasienbergu a kteří se také nazývali rytíři z Blasienbergu[8].[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Völs (Tirol) na německé Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Fläche und Flächennutzung bzw. Bevölkerungsdichte. www.statistik.at [online]. Statistik Austria [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  3. Völs. tirolatlas.uibk.ac.at [online]. Tirol Atlas [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  4. Geschichte Tirol, Bezirk Innsbruck-Land, No. 195 Völs
  5. BITSCHNAU, Martin; OBERMAIR, Hannes. Tiroler Urkundenbuch. 2,2, Abt. 2, Die Urkunden zur Geschichte des Inn-, Eisack- und Pustertals ; Bd. 2, 1140 bis 1200. Svazek 2,2. Innsbruck: Landesmuseum Ferdinandeum, 2012. 579 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7030-0485-8, ISBN 3-7030-0485-1. OCLC 796252057 S. 311–312. 
  6. https://voels.riskommunal.net/Leben_in_Voels/Der_Ort/Museum_Thurnfels
  7. Landesgesetzblatt Tirol. alex.onb.ac.at [online]. ÖNB-ALEX [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. 
  8. WIDMOSER, Eduard. Tiroler Wappenfibel. Innsbruck: Tyrolia-Verl, 1978. 80 s. Dostupné online. ISBN 3-7022-1324-4, ISBN 978-3-7022-1324-4. OCLC 8195510 S. 28. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]