Přeskočit na obsah

Salome Zurabišviliová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Salome Zurabišviliová
5. prezidentka Gruzie
Úřadující
Ve funkci od:
16. prosinec 2018
Předseda vládyMamuka Bachtadze
Giorgi Gacharija
Irakli Garibašvili
PředchůdceGiorgi Margvelašvili
Stranická příslušnost
ČlenstvíGeorgia's Way (2006–2010)

Rodné jménoSalomé Nino Zourabichvili
Narození18. března 1952 (72 let)
15. obvod
ChoťNicolas Gorjestani (1981–1992)
J̌anri Kašia (1993–2012)
RodičeLevan Zurabishvili a Zeinab Kedia
DětiTeymouraz Gorjestani
Kethevane Gorjestaniová
PříbuzníOthar Zourabichvili (sourozenec)
Alma materPařížský institut politických věd
Kolumbijská univerzita
School of International and Public Affairs, Columbia University
Profesediplomatka, státnice a politička
NáboženstvíGruzínská pravoslavná církev
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (2003)
rytíř Národního řádu za zásluhy
Řád za zásluhy Polské republiky
Knight of the Order of the Star of Italian Solidarity
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku
… více na Wikidatech
PodpisSalome Zurabišviliová, podpis
Webová stránkasalome.ge
CommonsSalome Zurabishvili
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salome Zurabišviliová (nepřechýleně Zurabišvili; gruzínsky სალომე ზურაბიშვილი18. března 1952, Paříž) je francouzsko-gruzínská politička a diplomatka, od prosince 2018 prezidentka Gruzie. V letech 2004 až 2005 byla ministryní zahraničních věcí Gruzie.[1] Je první ženou v úřadu prezidenta Gruzie.[p. 1]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Kariéru v Gruzii začala na postu velvyslankyně Francouzské republiky (2003–2004). 20. března 2004 prezident Gruzie Michail Saakašvili jmenoval bývalou (uvolněna na žádost gruzínských úřadů[2]) francouzskou diplomatku Salome Zurabišviliovou ministryní zahraničních věcí Gruzie. V té době byla ještě francouzskou občankou, takže jí prezident ve stejný den udělil zvláštním nařízením gruzínské občanství. Jako ministryně zahraničí byla hlavním vyjednavačem, který dosáhl dohody o stažení ruských základen (v Batumi a Achalkalaki) z Gruzie.[3] V roce 2005 ji prezident z funkce odvolal, ale bývalá ministryně byla rozhodnuta politiku neopustit a již na podzim 2005 oznámila vznik Hnutí Salome Zurabišviliové, které se stalo jádrem nové strany Gruzínská cesta.[4] Její opoziční subjekt získal ve volbách 2006 pouhých 2,7% hlasů a po dalším neúspěchu v prezidentských volbách r. 2008 a zklamání z významu opozice (v dubnu a květnu 2009 byla jedním z iniciátorů nových protestů požadujících rezignaci Michaila Saakašviliho[5]) opět Gruzii na dva roky na podzim 2010 opustila.[6]

V roce 2013 po návratu kandiduje na prezidenta Gruzie, ale její kandidatura nebyla přijata, článek 29 odst. 11 Ústavy zakazuje osobě s dvojím občanstvím zastávat tento úřad. Proti zamítnutí kandidatury byla podána žaloba na základě právního výkladu, že jmenovaný článek nehovoří o samotné kandidatuře, jen o vykonávání úřadu.[7]

V říjnu 2016 byla zvolena jako nezávislá kandidátka do parlamentu, už v dubnu příštího roku oznámila, že „není vyloučena“ její účast v prezidentských volbách v roce 2018. V srpnu 2018 se v souvislosti s opětovnou kandidaturou na prezidentský úřad Salome Zurabišvili vzdala francouzského občanství a 9. září ji pro prezidentské volby 2018 podpořila strana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišvili. Vyhrála ve druhém kole celkovým ziskem 1 147 625 hlasů a mandát prezidentky Gruzie jí započal inaugurací dne 16. prosince 2018.[8]

V červnu 2019, když v Tbilisi během návštěvy ruských poslanců vypukly protivládní a protiruské demonstrace, Zurabišviliová, která začala o patnáct let dříve svoji kariéru snahou o sbližování s Ruskem a kritikou ultranacionalistů, označila severního souseda za „nepřítele a okupanta“ a naznačila, že stojí za rozpoutáním protestů. „Pátá kolona, kterou řídí, může být nebezpečnější než otevřená agrese,“ uvedla.[9][10]

  1. Zcela první ženou v čele země byla Nino Burdžanadzeová v letech 2003–2004 a 2007–2008, tehdy šlo ale jen o dočasný mandát v rámci funkce šéfky parlamentu.[1]
  1. a b ire. Gruzie má první prezidentku v historii. Prosazuje vyvážený vztah k Rusku i Západu. ČT24.cz [online]. 2018-11-29 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. 
  2. სალომე ზურაბიშვილის ინტერვიუ FRANCEINFO-სთან. president [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. 
  3. https://factcheck.ge/ka/story/37516-rusethis-jarebi-saqarthvelodan-me-gaviqhvane
  4. Civil.Ge | სალომე ზურაბიშვილის პარტია დამფუძნებელ ყრილობას მართავს. old.civil.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. 
  5. მიხეილ სააკაშვილის პრეზიდენტობის ორგვარი შეფასება. რადიო თავისუფლება [online]. 2009-03-17 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (gruzínsky) 
  6. ბიოგრაფია. president.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. 
  7. აქვს თუ არა ორმაგ მოქალაქეს უფლება, მონაწილეობა მიიღოს 2013 წლის საპრეზიდენტო არჩევნებში? | ISFED. isfed.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ROTT, Lukáš. Zločinná fraška. Lidé v Gruzii protestovali proti výsledkům prezidentských voleb. Deník.cz [online]. 2018-12-02 [cit. 2018-12-14]. Dostupné online. 
  9. Putin zakázal ruským aerolinkám létat do Gruzie, v zemi vypukly protivládní a protiruské protesty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-6-21. Dostupné online. 
  10. 'Russia is our enemy and occupier,' says Georgia president, amid violent protests. CBC News [online]. 2019-6-21. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]