Saint-Ursanne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Saint-Ursanne
Saint-Ursanne – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška440 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonJura
OkresPorrentruy
ObecClos du Doubs
Saint-Ursanne
Saint-Ursanne
Saint-Ursanne, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha11,46 km²
Počet obyvatel870 (2010)
Hustota zalidnění75,9 obyv./km²
Správa
Oficiální webclosdudoubs.ch
PSČ2882
Označení vozidelJU
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saint-Ursanne (zastarale německy St. Ursitz) je bývalá samostatná obec a malé historické město ve švýcarském kantonu Jura. Od 1. ledna 2009 je součástí politické obce Clos du Doubs. Žije zde 870 obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Fontána a radnice v centru městečka

Saint-Ursanne leží v nadmořské výšce 440 metrů, vzdušnou čarou 8 kilometrů jihovýchodně od hlavního města okresu, Porrentruy. Historické město leží v úzkém údolí řeky Doubs, na pravém břehu řeky, mezi masivy Jura Lomont nebo Mont Terri na severu a oblastí Clos du Doubs na jihu.

Rozloha 11,5 km² rozsáhlého, široce rozvětveného území bývalé obce zahrnuje hluboce zaříznuté údolí Doubs mezi oběma zmíněnými masivy Jury v oblasti velkého oblouku Clos du Doubs. Dno údolí řeky je většinou široké jen 100 až 200 m a obklopují ho strmé, většinou zalesněné svahy, které jsou místy protkány skalními římsami. Na západě se oblast rozprostírala po údolí až k osadě Bellefontaine a na jihu až ke svahu Fin du Teck (až 760 m n. m.). Na severu sahala oblast obce až k průsmyku Sur la Croix (789 m n. m.) na hřebeni Lomont. Na východě sahalo území Saint-Ursanne až ke svahu pohoří Mont-Russelin, kde se nacházel nejvyšší bod obce (860 m n. m.). Saint-Ursanne zahrnovalo také dvě exklávy: jedna zahrnovala strmý svah Haute Côte napravo od Doubs jižně od Montmelonu, druhá se nacházela na východním svahu Chêtelat (až 800 m n. m.) nalevo od Doubs. V roce 1997 tvořila 6 % rozlohy obce zastavěná plocha, 72 % lesy a lesní porosty, 19 % zemědělské plochy a asi 3 % neproduktivní půda.

V Saint-Ursanne se nachází řada samostatných zemědělských podniků. Sousedními obcemi byly Seleute, Ocourt, Montmelon, Asuel, Montenol, Saint-Brais a Epauvillers.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověké vyobrazení městečka
Místodržitelství Saint-Ursanne na mapě basilejského knížecího biskupství

Saint-Ursanne se nachází na místě, kde pravděpodobně v letech 612–619 působil poustevník Ursicinus, společník svatého Kolumbána. Svatý Wandregisel a další mniši založili nad Ursicinovým hrobem klášter, který byl poprvé zmíněn v listině z roku 849 jako Cella ... in honourem Sancti Ursicini confessoris[1] a patřil do diecéze Besançon.[2] V 11. století bylo postaveno nové opatství, zatímco starý klášterní kostel byl přestavěn na farní. V roce 1139 se místo připomíná jako Sancti Ursicini. Ve 12. století bylo opatství přeměněno na kanonii, která od roku 1210 spadala pod jurisdikci basilejského knížecího biskupství a zahrnovala celou oblast Clos du Doubs. Malé středověké městečko, které vyrostlo kolem opatství, získalo v roce 1338 tržní práva. Zemětřesení v Basileji v roce 1356 způsobilo škody také v Saint-Ursanne.

Letecký pohled (1955)

V letech 1793–1815 patřilo Saint-Ursanne k Francii a zpočátku bylo součástí départementu du Mont-Terrible, od roku 1800 bylo připojeno k départementu Haut-Rhin. V roce 1803 byl klášter sekularizován a bývalý klášterní kostel je od té doby farním kostelem.[3]

V důsledku rozhodnutí Vídeňského kongresu připadlo městečko v roce 1815 ke kantonu Bern, přičemž severní část Clos du Doubs byla přiřazena k okresu Porrentruy a jižní část k okresu Franches-Montagnes. Byly podniknuty kroky ke sjednocení území bývalého proboštství a jeho povýšení na okres, což však kanton zamítl. K 1. lednu 2009 byla jednota oblasti Clos du Doubs obnovena, když se Saint-Ursanne spojilo s Epauvillers, Epiquerez, Montenol, Montmelon, Ocourt a Seleute do nové obce tohoto jména.[2]

S otevřením železniční trati Glovelier-Porrentruy v roce 1877 se Saint-Ursanne poprvé dostalo z izolace. Začala industrializace a výstavba nových domů za městskými hradbami.

Dne 3. února 1977 byla v opatství Saint-Ursanne Ústavní radou přijata kantonální ústava nového kantonu Jura.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Petra
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1850 1900 1910 1930 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2008
Počet obyvatel 726 828 999 1147 1277 1304 1073 918 870 769 689

91,2 % obyvatel hovoří francouzsky, 2,9 % německy a 2,0 % srbochorvatsky (stav v roce 2000). Počet obyvatel Saint-Ursanne do roku 1960 neustále rostl. Od té doby byl zaznamenán pokles o více než 40 % v důsledku silného vystěhovalectví.

Obraz města[editovat | editovat zdroj]

Historické centrum

Saint-Ursanne je po Delémontu a Porrentruy třetím historickým městem v kantonu Jura a vyznačuje se středověkým městským rázem s měšťanskými domy ze 14. až 16. století. Na jižním břehu řeky Doubs se nachází soubor čtrnácti domů postavených v roce 1918 pro dělníky továrny Thécla, několik novějších domů, hřbitov a na konci údolí místní čistírna odpadních vod.[5]

V roce 2023 bylo Saint-Ursanne (spolu s obcí Morcote v kantonu Ticino) zařazeno na seznam „nejlepších turistických vesnic“ Světové organizace cestovního ruchu OSN.[6]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelé Saint-Ursanne jsou zaměstnáni především v sekundárním a terciárním sektoru. Dnes opuštěná osada Bellefontaine pochází z období industrializace. V 18. a 19. století zde byla železárna s vysokou pecí, dnes zde zůstala pouze nepoužívaná elektrárna. K průmyslovému odvětví patřila vápenka Fabrique de chaux de Saint-Ursanne (1907–1993) a zápustková kovárna barevných kovů Thécla SA (1920–2015), v minulosti byla ještě významná výroba hodinkových pouzder, např. u rodiny Stouderových až do poloviny 70. let 20. století. Dnes jsou možnosti výdělku v pohostinství a hotelnictví. Další pracovní příležitosti poskytují dílna, truhlářské dílny, pekárny, mlékárna, pošta a pobočky Raiffeisen, kiosek, turistická kancelář, ubytovna pro mládež, domov pro seniory a domov pro osoby se zdravotním postižením. V Saint-Ursanne sídlí také kantonální úřad pro životní prostředí. Vedle bývalé vápenky nad železniční stanicí Saint-Ursanne se nachází horninová laboratoř Mont Terri.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice

Do Saint-Ursanne se lze dostat po hlavní silnici 249 a od otevření prvního úseku dálnice A16 v roce 1998 také stejnojmenným sjezdem z Porrentruy i Delémontu. V obci se nachází jižní portál tunelu Mont Terri (4 km) a severní portál tunelu Mont Russelin (3,5 km).

Dne 30. března 1877 byla otevřena železniční trať Glovelier–Porrentruy se stanicí východně od Saint-Ursanne. Náročný reliéf v oblasti Saint-Ursanne si vyžádal výstavbu pěti tunelů a několika mostů.

Centrum města je s nádražím spojeno autobusovou linkou Postauto. Další autobusové linky jezdí do Soubey a až do La Motte u Ocourtu.

Saint-Ursanne leží na turistické stezce Trans-Swiss-Trail, turistické stezce Via Jura-Regio DelémontBasilej. Pro cyklisty je zde dálková cyklostezka Route du Jura BasilejNyon.

Partnerská obec[editovat | editovat zdroj]

Obec je od roku 1983 partnerskou obcí s francouzskou obcí La Motte v oblasti Provence.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint-Ursanne na německé Wikipedii.

  1. PÉPIN, Nicolas. Saint-Ursanne JU (Porrentruy). In: KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Stuttgart/Vídeň: Verlag Huber, 2005. ISBN 3-7193-1308-5. S. 786. (německy)
  2. a b c PRONGUÉ, Jean-Paul. Saint-Ursanne (Dorf) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2020-05-18 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (německy) 
  3. STEHLIN, Karl. Die Inschrift über dem Kirchenportal zu Saint-Ursanne. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy) 
  4. Der Kanton Jura ist bereit. Walliser Bote. 1977-02-04, roč. 1977, s. 3. (německy) 
  5. Arts et monuments. République et Canton du Jura. Bern: Marcel Berthold, 1989. (francouzsky) 
  6. UNWTO Names its Best Tourism Villages 2023 [online]. UNWTO, 2023-10-19 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]