Svatý Kolumbán
| sv. Kolumbán | |
|---|---|
 |
|
| Narození | cca 540 |
| Úmrtí | 23. listopadu 615, Bobbio |
| Svátek | 23. listopadu |
| Pohřben | klášter Bobbio |
Svatý Kolumbán či Kolumbán z Bobbia nebo také Kolumbán mladší (cca 540 – 23. listopadu 615) byl iroskotským misionářem na evropské pevnině, zejména ve Francii a Itálii. Papež Jan Pavel II. jej oficiálně prohlásil za patrona motocyklistů, dále je také vzýván proti záplavám a duševním onemocněním. Jeho atributy jsou holubice, kniha, medvěd, pramen, Slunce.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Kolumbán mladší se narodil přibližně v roce 540 (některé prameny uvádějí dokonce data 525-530, některé 543) v jihovýchodním Irsku v provincii Leinster. Nejprve obdržel domácí vzdělání a jeho učitelé jej pak poslali studovat tzv. svobodná umění, kde se stal obdivovatelem Senecy, Horatia, Ovidia nebo Vergilia. Vzdělal se v gramatice, rétorice, geometrii, studoval Bibli.
Ve dvaceti letech se rozhodl vzdát světských radostí a začal žít klášterním životem. Nejprve vstoupil do kláštera Cluan-Inis, kde se vzdělával pod vedením opata Sinella, poté do kláštera Bаngor na východním pobřeží Severního Irska, kde byl opatem asketický mnich Comgall. V tomto klášteře byl Kolumbán, po letech věnovaných modlitbám, askezi a studiu, vysvěcen na kněze. Od svých padesáti let působil jako misionář ve Francii, Germánii a Itálii. V Itálii vystoupil proti arianismu.
Zemřel 23. listopadu 615 v Bobbiu, klášteře, který sám založil.[2].[3]
Misijní činnost[editovat | editovat zdroj]
V roce 590 se Kolumbán vydal s dvanácti průvodci na misijní cestu do Evropy. Nejprve působil jako misionář v Bretani, Galii a Burgundsku, potom se přemístil do Vogéz. Zde postavil několik klášterů, vytvořil pravidla pro život v nich, zavedl zpověď a pokání. První kláštery vznikly na území Francie, v Annegray, v Luxeuil, ve Fontaine. Kolumbánův způsob života a jeho řehole do nich lákaly velké množství mladých lidí, což mělo za následek zvýšenou potřebu výstavby nových a nových klášterů. Například z Fontaine bylo později založeno na padesát nových klášterů, které se řídily Kolumbánovou řeholí.
V Luxeuil žil Kolumbán skoro dvacet let. Dostal se do konfliktu s francouzskými biskupy, protože se snažil o zavedení irské tradice, např. co se týkalo data Velikonoc, a byl kvůli tomu roku 603 předvolán před synodu. Do konfliktu se dostal také s králem Theoderichem a jeho babičkou Brunhildou, a to za kritiku nemravného života na královském dvoře. Theodorich jeho i ostatní mnichy irského původu dekretem z roku 610 vyhostil ze země, místo do Irska však Kolumbán odjel do Německa, odtud do Itálie, kde byl roku 612 přijat langobardským králem. Od něho dostal pozemky v údolí Trebbia a zde založil svůj nejvýznamnější klášter Bobbio.[2].[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Regula monachorum – řádová pravidla (o správném chování mnichů; tato pravidla byla nějakou dobu rozšířenější než pravidla Benediktova)
- Regula coenobialis – doplněk k řádovým pravidlům (trestní zákoník, zabývající se řešením přestupků mnichů)
- De poenitentiarum misura taxanda – Kolumbán zavedl v Evropě zpověď a pokání a tento spis je upravuje
- latinské básně
- příručka latinské gramatiky
Citáty[editovat | editovat zdroj]
„Nehledáme Boha, který přebývá někde daleko od nás, ale toho, kterého máme uvnitř v sobě, jestliže si to ovšem zasloužíme.“[1]
„Hledej nejvyšší vědění ne ve slovní disputaci, ale v dokonalém dobrém životě, ne jazykem, ale vírou, která vychází z prostého srdce a nezakládá se na dohadech učené bezbožnosti.“[1]
„Pravá láska se neprojevuje jen slovem, ale činem, doopravdy. Vracejme tedy Bohu, našemu Otci, jeho obraz neporušený – svou svatostí, neboť on je svatý a říká: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. Vracejte mu ho svou láskou, neboť on je láska... Vracejte ho svou dobrotou a pravdivostí, neboť on je dobrota a pravda. Nemalujme obraz, který s ním nemá nic společného.“[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d http://catholica.cz/?id=4851
- ↑ a b BENEDIKT XVI. Velké postavy středověké církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011, s. 54-59.
- ↑ a b FRANZEN, August a Bedřich SMÉKAL. Malé církevní dějiny. 2. opr. a dopl. vyd. Praha: Zvon, 1995, s. 100-101.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BENEDIKT XVI.. Velké postavy středověké církve. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2011. 414 s. ISBN 978-80-7195-527-6. S. 54-59.
- FRANZEN, August; BEDŘICH, Smékal. Malé církevní dějiny. 2. opr. a dopl. vyd.. Praha : Zvon, 1995. 358 s. ISBN 80-7113-119-9. S. 100-101.
