Rosslyn Wemyss

Admirál Rosslyn Wemyss
Admirál Rosslyn Wemyss
	Portrét ze sbírek Národní portrétní galerie
První námořní lord
	Ve funkci:; 10. ledna 1918 – 1. prosince 1919
Předchůdce	Sir John Jellicoe
Nástupce	David Beatty, 1. hrabě Beatty
Narození	12. dubna 1864; Londýn
Úmrtí	24. května 1933 (ve věku 69 let); Cannes
Choť	Victoria Morier (od 1903)
Rodiče	James Hay Erskine Wemyss a Milicent Kennedy-Erskine
Děti	Alice Erskine-Wemyss
Profese	námořní důstojník a politik
Ocenění	velkokříž Řádu lázně; velkokříž Královského řádu Viktoriina; společník Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Commons	Rosslyn Wemyss, 1st Baron Wester Wemyss
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rosslyn Wemyss, 1. baron Wester Wemyss (Rosslyn Erskine Wemyss, 1st Baron Wester Wemyss) (12. dubna 1864, Londýn, Anglie – 24. května 1933, Cannes, Francie) byl britský admirál. Jako příslušník významné skotské šlechtické rodiny rychle postupoval v hodnostech a sloužil v různých lokalitách britské koloniální říše. Aktivně se zúčastnil bojů za první světové války, v letech 1917–1919 zastával funkci prvního námořního lorda. Za Velkou Británii podepsal v listopadu 1918 příměří v Compiėgne, v roce 1919 dosáhl v námořnictvu nejvyšší hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V roce 1919 zároveň s titulem barona vstoupil do Sněmovny lordů. Za zásluhy během první světové války obdržel vyznamenání ve Francii, Itálii, Rumunsku a USA.

Životopis

Pocházel ze starobylého skotského šlechtického rodu Wemyssů^[1], narodil se jako čtvrtý syn poslance Jamese Haye Wemysse (1829–1864), po matce pocházel z významného skotského klanu Erskine, po otci byl vnukem admirála Jamese Erskine Wemysse (1789–1854) a po babičce z matčiny strany patřil mimo jiné k nemanželskému potomstvu krále Viléma IV. Vyrůstal na rodovém sídle Wemyss Castle ve Skotsku, jako kadet vstoupil do služeb Royal Navy v roce 1877. Po cestě do severní Ameriky a Karibiku sloužil ve Středomoří a Lamanšském průlivu, ve třiadvaceti letech byl jmenován poručíkem. V roce 1901 doprovázel vévodu z Yorku na cestě do Austrálie, kde se zúčastnil slavnostního zahájení zasedání parlamentu, téhož roku byl povýšen na kapitána a získal Viktoriin řád. V dalších letech působil mimo jiné na admiralitě a zastával také funkce u dvora, od roku 1910 byl námořním pobočníkem krále Jiřího V. a v roce 1911 byl povýšen na kontradmirála, téhož roku obdržel Řád sv. Michala a sv. Jiří. V letech 1909–1911 byl s krátkou přestávkou velitelem loděnic v Devonportu^[2]

Aktivně se zúčastnil počátečních operací za první světové války, původně sloužil v Lamanšském průlivu, později byl přítomen neúspěšné akci vylodění v Dardanelách. Od ledna 1916 byl vrchním velitelem v Indickém oceánu a inicioval boje na Blízkém východě, v prosinci 1916 byl povýšen na viceadmirála a jako rytíř Řádu lázně získal šlechtický titul. Od podzimu 1917 působil v Londýně, kde zastával funkci druhého námořního lorda. Nakonec byl v letech 1917–1919 prvním námořním lordem. Na tomto postu úzce spolupracoval s ministrem námořnictva Ericem Geddesem, ale počínal si obezřetně ve snaze vyhnout se konfliktům s vládou. Za Velkou Británii podepsal v listopadu 1918 příměří z Compiègne, kterým skončila první světová válka. Téhož roku byl neúspěšným kandidátem ve volbách do Dolní sněmovny za liberální unionisty. V roce 1919 dosáhl hodnosti admirála a byl reprezentantem britského námořnictva na mírové konferenci v Paříži, svého postavení se ale nakonec vzdal ve prospěch admirála Beattyho^[3]. V listopadu 1919 byl povýšen na velkoadmirála a s titulem barona vstoupil do Sněmovny lordů. Poté žil v soukromí, působil ale v několika obchodních společnostech a uplatnil se také jako spisovatel (The Navy in the Dardanelles Campaign, 1927, naposledy vydáno 2010). Často pobýval ve Francii, zemřel v Cannes a byl pohřben na rodovém sídle Wemyss Castle. Za zásluhy během první světové války získal několik zahraničních vyznamenání, byl nositelem francouzského Řádu čestné legie (1917) a Válečného kříže (1919), velkodůstojníkem Řádu italské koruny (1917) a držitelem velkokříže Řádu rumunské koruny (1919). V roce 1918 byl též dekorován velkokřížem Řádu lázně.

V roce 1903 se oženil s Victorií Morier (1864–1945), dcerou významného diplomata Sira Roberta Moriera (1827–1893). Z jejich manželství pocházela jediná dcera Alice Erskine-Wemyss (1906–1994), která se provdala za majora Francise Cunnacka.

Odkazy

Reference

↑ Rodokmen rodu hrabat z Wemyssu dostupné online Archivováno 26. 11. 2011 na Wayback Machine.
↑ Profesní kariéra admirála Rosslyna Wemysse dostupné online
↑ Admirál Rosslyn Wemyss na webu firstworldwar.com dostupné online

Literatura

HEATHCOTE, T. A.: British Admirals of the Fleet 1734–1995. A Biographical Dictionary; Londýn, 2008; ISBN 978-0850528350
CHURCHILL, Winston: Světová krise 1911–1918. Kniha I. 1911–1914; Praha, 1932
WEMYSS, Rosslyn: The Navy in the Dardanelles Campaign; 2010 ISBN 978-1845748265

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rosslyn Wemyss na Wikimedia Commons
Admirál Rosslyn Wemyss na webu thepeerage dostupné online

[1] Rodokmen rodu hrabat z Wemyssu dostupné online Archivováno 26. 11. 2011 na Wayback Machine.

[2] Profesní kariéra admirála Rosslyna Wemysse dostupné online

[3] Admirál Rosslyn Wemyss na webu firstworldwar.com dostupné online

[1]

[2]

[3]