Eric Geddes

Eric Campbell Geddes
Eric Campbell Geddes
	Portrét z roku 1920 ze sbírek Skotské národní galerie
Ministr dopravy Spojeného království
	Ve funkci:; 19. května 1919 – 7. listopadu 1921
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	William Peel, 2. vikomt Peel
První lord admirality
	Ve funkci:; 20. července 1917 – 10. ledna 1919
Předchůdce	Edward Carson
Nástupce	Walter Hume Long
Stranická příslušnost
Členství	Konzervativní strana
Narození	26. září 1875 ; Britská Indie
Úmrtí	22. června 1937 (ve věku 61 let)
Choť	Ada Gwendolen Stokes (od 1900)
Rodiče	Acland Campbell Geddes a Christina Helen McLeod Anderson
Děti	Acland Mackay Geddes; Magnus Mackay Geddes; Reay Geddes
Příbuzní	Jobyna Mackay Geddes a Erica MacKay Agace Geddes (vnoučata)
Alma mater	Merchiston Castle School; Oxford Military College
Profese	politik a podnikatel
Ocenění	rytíř velkokříže Řádu britského impéria; velkokříž Řádu lázně; Knight Bachelor
Commons	Eric Campbell Geddes
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Eric Campbell Geddes (26. září 1875, Ágra, Britská Indie – 22. června 1937, Albourne Place, Sussex, Anglie) byl britský podnikatel a politik. Jako potomek staré skotské obchodnické rodiny se uplatnil v podnikání, prosadil se jako úspěšný manažer v oblasti železniční dopravy. Za první světové války se díky svým aktivitám v dopravě uplatnil i v politice, byl členem vlády ve funkci ministra námořnictva (1917–1919) a ministra dopravy (1919–1921).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z původně skotské rodiny, která se od 18. století prosazovala v podnikání a obchodě. Narodil se jako druhý ze sedmi potomků Sira Aucklanda Campbella Geddese (1832–1908), který působil jako inženýr v Indii. Středoškolské vzdělání získal v Edinburghu a na vojenské škole v Oxfordu, poté se věnoval obchodu, podnikal v jižní a Severní Americe a později v Indii vynikl především v železniční dopravě. Po návratu do Anglie byl ředitelem North Eastern Railway (NER)^{[pozn. 1]} a jako manažer přední železniční společnosti získal vliv za první světové války. Začal spolupracovat s vládou, zastával funkce v dopravě a muničním zásobování. Jako organizátor vojenské dopravy na Západní frontě získal dočasnou hodnost brigádního generála. V letech 1917–1922 byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, téhož roku byl povolán do vlády jako první lord admirality (ministr námořnictva, 1917–1919), od roku 1917 byl též členem Tajné rady. Po rekonstrukci Lloyd Georgovy vlády byl krátce ministrem bez portfeje (1919) a nakonec ministrem dopravy (1919–1921).^{[pozn. 2]} V této době byl zároveň předsedou Výboru pro národní výdaje a byl předním iniciátorem razantních škrtů ve státním rozpočtu. Jeho aktivity v zájmu snížení válečných dluhů vstoupily do historie pod názvem Geddes Axe (Geddesova sekyra).^[2] Lloyd Georgovu vládu opustil předčasně kvůli střetu zájmů, kdy opozice kritizovala přesun státních železnic pod správu soukromých společnosti. Do roku 1922 zůstal poslancem Dolní sněmovny, poté se nadále věnoval funkcím v různých dopravních společnostech. Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu britského impéria (1917) a Řádu lázně (1919), získal čestný doktorát na univerzitě v Sheffieldu. Během vojenské služby za první světové války obdržel také francouzský Válečný kříž a Řád čestné legie.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Zemřel na svém venkovském sídle Albourne Place v Sussexu. Po kremaci byl jeho popel rozptýlen z letadla nad kanálem La Manche.

V roce 1900 se v Indii oženil s Adou Stokes (1877–1945), dcerou anglikánského kněze. Z manželství se narodili tři synové.

Jeho mladší bratr Auckland Campbell Geddes (1879–1954) byl lékařem, ale za první světové války a krátce po ní se také uplatnil v politice. Byl mimo jiné ministrem obchodu (1919–1920), pak velvyslancem v USA (1920–1924) a v roce 1942 s titulem barona vstoupil do Sněmovny lordů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

↑ Jako ředitel železniční společnosti North Eastern Railway pobíral původně roční plat 500 liber, během let došlo k navýšení až na 5 000 liber ročně a nakonec při odchodu z vedení společnosti obdržel tzv. zlatý padák ve výši 50 000 liber.
↑ Během první světové války bylo v prosinci 1916 zřízeno ministerstvo námořní dopravy (Ministry of Shipping), které fungovalo jako nižší vládní úřad nezávisle na admiralitě. Jeho působnost zůstala zachována ještě nějakou dobu po skončení války. Mezitím v rámci reorganizace státní správy vzniklo v květnu 1919 ministerstvo dopravy, které ve svých kompetencích mimo jiné reflektovalo razantní rozvoj automobilismu. Ministr dopravy měl titul státního sekretáře a pod jeho správu v březnu 1921 přešly i kompetence zrušeného ministerstva národní dopravy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
↑ PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006; s. 287–288 ISBN 80-7309-346-4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006; 677 s. ISBN 80-7309-346-4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eric Geddes na Wikimedia Commons
Eric Campbell Geddes in: International Encyclopedia of the First World War
Eric Geddes na webu thepeerage
Životopis Erica Cambpella Geddese

[2] Jako ředitel železniční společnosti North Eastern Railway pobíral původně roční plat 500 liber, během let došlo k navýšení až na 5 000 liber ročně a nakonec při odchodu z vedení společnosti obdržel tzv. zlatý padák ve výši 50 000 liber.

[3] Během první světové války bylo v prosinci 1916 zřízeno ministerstvo námořní dopravy (Ministry of Shipping), které fungovalo jako nižší vládní úřad nezávisle na admiralitě. Jeho působnost zůstala zachována ještě nějakou dobu po skončení války. Mezitím v rámci reorganizace státní správy vzniklo v květnu 1919 ministerstvo dopravy, které ve svých kompetencích mimo jiné reflektovalo razantní rozvoj automobilismu. Ministr dopravy měl titul státního sekretáře a pod jeho správu v březnu 1921 přešly i kompetence zrušeného ministerstva národní dopravy.

[3913844e06e055e8cd81608f22bad0e604d89d2d-1] Darryl Roger Lundy: The Peerage.

[4] PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006; s. 287–288 ISBN 80-7309-346-4

[1]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[2]