Roklanský potok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Roklanský potok
Roklanský potok
Základní informace
Délka toku13,8[1] km
Plocha povodí47,7[1] km²
Průměrný průtoku ústí 1,66 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-08-01-006
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Plzeňský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Otava, Vydra, Modravský potok
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roklanský potok (též Mlýnský potok) je jedním ze tří potoků, jejichž soutokem vzniká šumavská řeka Vydra, proslulá svým kamenitým řečištěm s množstvím tzv. obřích hrnců.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Roklanský potok pramení v Národním parku Šumava v těsné blízkosti státní hranice České republiky se Spolkovou republikou Německo, asi 0,5 km severozápadně od Blatného vrchu (1367 m) v nadmořské výšce 1264 m[1] a 4 km jihovýchodně od vrcholu hory Roklan, podle níž dostal potok své jméno. Jeho tok od pramene směřuje k severu, protéká Roklanskou slatí, bývalou Roklanskou nádrží a asi 1 km jižně od osady Javoří Pila se stáčí směrem na východ. Tímto směrem teče až k soutoku s Modravským potokem u Modravy v nadmořské výšce 978 m.[1]

Roklanský potok je téměř 14 km dlouhý a odvodňuje území o rozloze 48 km². Od Javoří Pily až k Modravě vede podél jeho toku trasa červené turistické značky.

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Jeho významnými přítoky jsou Rokytka (4,4 km) sbírající vody z Rokyteckých (Weitfällerských) slatí, Novohuťský potok (3,5 km) protékající Novohuťskými močály a Javoří potok (5,6 km) protékající Javoří slatí s levostranným přítokem Tmavým potokem (3,7 km) odvádějícím vodu ze svahů Poledníku (1315 m) a Jezerního hřbetu.

Soutokem s potoky Modravským a Filipohuťským tvoří počátek řeky Vydry.

Využití[editovat | editovat zdroj]

V povodí Roklanského potoka u Javoří pily byly na šesti lokalitách nalezeny stopy nejvýše položeného pravěkého osídlení v Česku. Zanechali je zde tlupy lovců a sběračů pozdního paleolitu a mezolitu (z doby osm tisíc let před naším letopočtem), které sem každoročně na několik týdnů mířily za obživou – táhnoucími pstruhy a lososy a plody (brusinky, borůvky a lískové oříšky). Ryby lovily na udici, zvěř lukem a šípy, případně do pastí. Hroty šípů, čepele zbraní nebo háčky na ryby vyráběly z kamenných čepelí, jejichž úlomky zde byly nalezeny.[2]

Roklanský potok byl (jako celé povodí Otavy) využíván k plavení dřeva. První zprávy o plávce dříví v oblasti Vydry a jejích přítoků pocházejí ze 16. století. Rozmach těžby a plavení dřeva v této oblasti nastal poté, co v roce 1799 koupil prášilské panství od hraběte Filipa Kinského kníže Josef II. Schwarzenberg.[3] K těžbě a zpracování dřeva sloužily v povodí Roklanského potoka Roklanská hájovna a Javoří pila.

V letech 1949–1950 byl zpracován Generální návrh využití Vydry a přítoků u Modravy se zvláštním ohledem na stávající vodní elektrárnu na Vydře, podle kterého měla být 450 m pod soutokem Roklanského a Modravského potoka vybudována hráz o výšce 45,5 m či dokonce 60 m. Vzdutí vodní nádrže mělo sahat 5 km proti proudu Roklanského potoka, téměř až k Javoří pile. Zatopená plocha by činila 290 ha (ve větší variantě 450 ha) a zaplavila by část Modravských slatí. Realizace projektu měla být zahájena v 60. letech 20. století, k čemuž nedošlo.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d RUDA, Pavel. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Vodstvo na Šumavě, s. 110. 
  2. JANOUŠ, Václav. Pravěcí lovci žili i hluboko v horách Šumavy, ukázal objev archeologů. idnes.cz [online]. 2013-08-16. Dostupné online. 
  3. LANDA, Miroslav. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Plavení dřeva na Šumavě, s. 583–584. 
  4. DOMANICKÝ, Pavel. Šumava: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. Kapitola Vodní elektrárny na Šumavě, s. 669. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]