Rodoljub Roki Vulović

Rodoljub Roki Vulović
Rodoljub Roki Vulović
Narození	1. května 1955 (68 let); Bijeljina
Povolání	zpěvák a hudební skladatel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodoljub "Roki" Vulović (* 1. květen 1950, Bijeljina, Jugoslávie) je srbský spěvák. Působil též jako profesor a rektor na Zemědělské a zdravotnické vysoké škole v Bijeljine.

Životopis

Rodoljub se narodil 1. května 1950 v Bijeljine. Svou kariéru hudebníka započal v roce 1972, kdy zveřejnil své prvé dvě písne "Kristina" a "Napustićeš me ti". V roce 1988, po vydání alba "Paša", cestoval evropskými zeměmi s vysokým zastoupením srbského obyvatelstva. Po vydání alba "Paša" vydal dalších 6 alb. Jeho sedmý album (prvý mu vyšel, když měl 16 let) vyjde na začátku roku 2017. Vulović je již na důchodu.

Válka

V průběhu války v Jugoslávii bylo centrum města Bijeljina úplně zničené, rovněž tak i Vulovićův dům, který stál na Ulici Gavrila Principa. Vulović byl dobrovolníkem v První lehké pěší Semberské brigádě, odkud pochází název jeho alba "Semberski junaci". Některé písně byli věnovány jeho přátelům, některé jeho druhům ve zbrani a některé jeho velitelům. Celý zisk z prodeje alba věnoval na léčbu zranených vojáků. Po úspěchu jeho prvního alba vstoupil Vulović do Prvé bijeljinské lehké pěší brigády, zvané Garda Panteri. Zde, z iniciativy svého velitele Pera Čoliće, vydal v roce 1993 další album. Tento album se ukázal jako nenahraditelný: vojakům dodával sílu a motivaci k boji, zatím co Rokiho přeslavil.

Crni bombarder (1995) byl posledný vojnový album, po kterém Roki vydal milostný album "Zbog tebe".

Diskografie

Kristina (1972)
Paša (1988)
Semberski junaci (1992)
Garda Panteri (1993)
Junaci Kozarski (1994)
Crni bombarder (1995)
Zbog tebe (1997)
Otadžbini na dar (2001)

Osobní život

Rokiho otec se zůčastnil Druhé světovej války, v roce 1941 padl do zajetí a byl deportován do nacistického Německa, odkud se po válce vrátil. Rokiho starý otec byl z Černé Hory.

Rokiho manželka, Jelica (jazykovědec), je spoluautorkou mnohých jeho písní. Roki má dvě děti – syna a dceru. Mluví plynule italsky a francouzsky, také se domluví německy.

V průběbu jeho života a mnohých turné navštívil mnohé země západní Evropy - jediná věčší země západní Evropy, ktorou dosud nenavštívil, je Španělsko. Jeho snem byla návšteva Ruska.

Za zmínku též stojí, že v průběhu deavadesátých let byli několik krát zamítnuty jeho žádosti o americký pas. Jedním z důvodů, dle amerického velvylsanectví, byla skutečnost, že spíval revoluční a anti-NATO písně.

Postoje

Vulović věří, že nejvěčší přátelé Srbska jsou Rusové a Řekové. Také řekl, že Bosňáci jsou ve všobecnosti dobří lidé, pokud je nedráždíte. Myslí si, že jako Četnici, tak i jugoslávští partyzáni jsou hrdinové Druhé světové války, ovšem obě tyto skupiny se dopouštěli zločinů vůči civilnímu obyvatelstvu.

Josip Broz Tito a Vladimír Putin jsou jedni z těch, které velice respektuje. Nepodporuje vstup Srbska do Evropské unie, a říká, že ani jeden ze srbských prezidentů, Tadić ani Nikolić nikdy nebrali v úvahu postoj lidí k této otázce.

Hrdinové v písních

Hrdinové v písních nebyli jenom známí srbští hrdinové, ale také Rokiho druhové ve zbrani a velitelé.

Velitel Druhého praporu, major Zoran Lopandić (píseň Zorane, Zorane)
Velitel Kikor (píseň Hej Kikore)
Velitel Vlado (Junaci iz 1. Semberske brigade)
Mirko, velitel vojskového oddělení Mitara Maksimoviće (Mirko vojvoda)
Velitel Druhé semberské brigády, major Gavrilović (Gavrina brigada)
Kapitán Ljubiša "Mauzer" Savić (Panteri (Mauzer))
Plukovník Pero Čolić (Pukovniče Čoliću)
Generál Ratko Mladić (Generale, generale)

Reference