RhB řada Ge 4/4 I

Elektrická lokomotiva řady Ge 4/4I
	Lokomotiva číslo 606 ve stanici Thusis
Základní údaje
Výrobce	SLM, BBC, MFO
Výroba v letech	1947, 1953
Počet vyrobených kusů	10
Provozovatel	RhB
Období provozu	1947–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě	(původně) 47 000 kg ; (po rekonstrukci) 48 000 kg
Délka přes spřáhla	12 100 mm
Rozchod	1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	Bo´ Bo´
Trvalý výkon	1 180 kW
Trvalá tažná síla	142 kN
Maximální povolená rychlost	(původně) 75 km/h ; (po rekonstrukci) 80 km/h
Napájecí soustava	11 kV 16,7 Hz AC
Typ trakčního motoru	8 SW 570
Regulace výkonu	spínání odboček transformátoru
Průměr hnacích dvojkolí	1 070 mm
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Vysvětlivky pojmů v infoboxu.; Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Lokomotivy řady Ge 4/4^I (přezdívané Bobo 1) jsou čtyřnápravové elektrické lokomotivy, vyrobené ve spolupráci firem SLM (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik), BBC (Brown, Boveri & Cie.) a MFO (Maschinenfabrik Oerlikon) ve dvou sériích v letech 1947 a 1953 pro společnost Rhétské dráhy (RhB) v kantonu Graubünden ve východní části Švýcarska. Celkem bylo vyrobeno 10 kusů, které jsou v provozu označeny čísly 601–610. Lokomotivy jsou koncipovány jako univerzální, tedy pro dopravu osobních i nákladních vlaků.

Vznik a dodávky

Během 2. světové války bylo potřeba doplnit a rozšířit lokomotivní park Rhétské dráhy, který se skládal převážně ze starších lokomotiv předválečných konstrukcí. Nákladní dopravu zajišťovala zejména řada Ge 6/6^I (tzv. „krokodýl“), avšak nedostávalo se moderních lokomotiv pro rychlou osobní dopravu. V roce 1944 tak RhB objednala u konsorcia SLM / BBC / MFO čtyři lokomotivy nové řady Ge 4/4^I. Šlo o vůbec první traťové elektrické lokomotivy u RhB bez spojnicového pohonu dvojkolí.

Lokomotivy byly dodány během července a srpna 1947 pod inventárními čísly 601–604 a nasazeny do osobní dopravy. Vzhledem ke spokojenosti provozovatele bylo doobjednáno dalších 6 kusů (605–610), které byly dodány v první polovině roku 1953. Jako první v historii Rhétské dráhy byly všechny lokomotivy pojmenovány, a to podle hor a pohoří, nacházejících se v okolí tratí RhB. Výjimku tvoří stroje 607 a 610, pojmenované podle údolí.

Technický popis

Lokomotiva je skříňového uspořádání, se dvěma stanovišti strojvedoucího na obou koncích rámu. Pojezd je tradičně členěn do dvou dvounápravových podvozků (s rozvorem 2 500 mm, uspořádání Bo´ Bo´). Mechanická část je dílem strojíren SLM ve Winterthuru a MFO v Curychu-Oerlikonu. Celkem čtyři trakční elektromotory (pro každé dvojkolí jeden, označení 8 SW 570) vyrobila firma BBC, která je také výrobcem celé elektrické části lokomotivy. Regulace výkonu je provedena jako odbočková. Odběr proudu z trakčního vedení zajišťují dva pantografy, umístěné na střeše lokomotivní skříně. Původně byly klasického uspořádání, po rekonstrukci v roce 1997 byly nahrazeny modernějšími polopantografy. Po modernizaci (viz níže) lokomotivy umožňují provoz ve dvojčlenném řízení i s řídicími vozy.

Z výroby byly všechny lokomotivy opatřeny tmavě zeleným nátěrem. Od druhé poloviny 80. let docházelo k jejich postupnému přetírání do nového korporátního schématu RhB s dominantní červenou barvou na lokomotivní skříni, tmavě šedým rámem a světle šedou střechou. V tomto barevném provedení jezdí zbývající lokomotivy do současnosti.

Provoz

V počátcích provozu byly lokomotivy určeny především na prestižní vlaky Glacier Express a Bernina Express, které dopravovaly mezi Churem a Disentisem, respektive Svatým Mořicem / Pontresinou / Davosem. Kromě nich vozily i běžné osobní vlaky na tratích Chur – Disentis a Landquart – Davos. Na těchto vlacích se objevovaly až do 70. let; dodávka sedmi nových šestinápravových lokomotiv řady Ge 6/6^II v letech 1958 a 1965 jejich pozici příliš nezměnila, jelikož tyto byly určeny pro nákladní dopravu. V roce 1973 ale byly dodány nástupnické lokomotivy řady Ge 4/4^II, které je z pozic v osobní dopravě vytlačily. Vzhledem k všeobecnému nedostatku lokomotiv a nižšímu výkonu však zůstaly Ge 4/4^I nasazovány primárně na osobních vlacích na trati Albula do Sv. Mořice, resp. Disentisu.

Mezi lety 1986–1991 prošly všechny lokomotivy modernizacemi. Ty spočívaly zejména v úpravách kabin strojvedoucího (zrušení prostředních přechodových dveří a úprava na dvě čelní okna namísto tří), dosazení dvojčlenného řízení a kabeláže pro možnost provozu ve vratných soupravách s řídicími vozy. Mírně narostla služební hmotnost lokomotivy (z 47 na 48 tun) a maximální rychlost (z 75 na 80 km/h).

I přes provedené modernizace však po více než 40 letech provozu lokomotivy řady Ge 4/4^I přestaly na čím dál těžší osobní vlaky jak výkonově, tak rychlostně stačit, RhB se proto rozhodla roku 1989 objednat zcela nové lokomotivy. Řada Ge 4/4^III byla objednána a určena právě jako jejich přímá náhrada na trati Albula. První lokomotiva byla předána v závěru roku 1993 a od konce roku následujícího již bylo v provozu všech 9 objednaných kusů. Další tři doobjednané stroje (kvůli provozu v novém tunelu Vereina) byly zařazeny do služby v roce 1999. Nové lokomotivy nabídly dvojnásobný výkon (2 400 kW vs. 1 180 kW), maximální rychlost 100 km/h a výkonnou brzdovou soustavu; dosluhující Ge 4/4^I tak brzy nahradily. Ty přešly do zálohy, či jako stroje pro dopravu objednaných vlaků. V zimním období slouží také jako pohon sněžných fréz.

Koncem roku 2010 začala Rhétská dráha stroje této řady definitivně odstavovat. Důvodem byla jejich nadbytečnost ve spojitosti s dodávkami nových elektrických jednotek Allegra (řada ABe 8/12) a vysoký věk. 6 z 10 vyrobených lokomotiv tak bylo v krátkém časovém odstupu vyřazeno a sešrotováno. Lokomotiva 602 byla na jaře 2012 dlouhodobě zapůjčena do expozice dopravního muzea v Lucernu. Zbylé tři (čísel 603, 605 a 610) zůstaly v provozuschopném stavu jako záložní.

Narůstající potřeba lokomotiv vedla k předčasnému ukončení zápůjčky stroje 602, který se tak na konci roku 2015 vrátil z Lucernu zpět do depa Landquart. Zde proběhlo jeho opětovné zprovoznění a od léta 2016 opět slouží na tratích RhB.

Současnost

V současnosti (2021) slouží zbývající lokomotivy řady Ge 4/4^I zejména jako stroje pro mimořádné a výletní vlaky, případně jako provozní záloha. Zvláštním nasazením je doprava pracovních vlaků na staveniště nového Albulatunnelu u obce Preda, budovaného od roku 2015. Zde lokomotivy slouží pro dopravu stavebního materiálu a strojů, odvoz suti apod. Po dokončení stavby tunelu by měly být zachovány pouze lokomotivy čísel 602 a 605 jako muzejní; lokomotiva 603 bude předána muzeu Bahnpark v německém Augsburgu.

Přehled lokomotiv řady Ge 4/4^I

Inventární číslo	Jméno	Datum převzetí	Stav
601	Albula	08.07.1947	sešrotována v listopadu 2010
602	Bernina	21.07.1947	od března 2012 do listopadu 2015 zapůjčena dopravnímu muzeu v Lucernu; 16. listopadu 2015 vrácena RhB a od 13. července 2016 opět v provozu
603	Badus	13.08.1947	provozní, po vyřazení bude předána Bahnparku v Augsburgu
604	Calanda	23.08.1947	sešrotována v březnu 2011
605	Silvretta	12.03.1953	provozní
606	Kesch	15.06.1953	sešrotována v dubnu 2011
607	Surselva	24.04.1953	sešrotována v březnu 2011
608	Madrisa	15.06.1953	sešrotována v březnu 2011
609	Linard	13.05.1953	sešrotována v květnu 2011
610	Viamala	03.07.1953	provozní

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku RhB Ge 4/4 I na německé Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu RhB řada Ge 4/4 I na Wikimedia Commons