Přeskočit na obsah

RhB řada Ge 4/4 I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elektrická lokomotiva řady Ge 4/4I
Lokomotiva číslo 606 ve stanici Thusis
Lokomotiva číslo 606 ve stanici Thusis
Základní údaje
VýrobceSLM, BBC, MFO
Výroba v letech1947, 1953
Počet vyrobených kusů10
ProvozovatelRhB
Období provozu1947–dosud
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve službě(původně) 47 000 kg
(po rekonstrukci) 48 000 kg
Délka přes spřáhla12 100 mm
Rozchod1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezduBo´ Bo´
Trvalý výkon1 180 kW
Trvalá tažná síla142 kN
Maximální povolená rychlost(původně) 75 km/h
(po rekonstrukci) 80 km/h
Napájecí soustava11 kV 16,7 Hz AC
Typ trakčního motoru8 SW 570
Regulace výkonuspínání odboček transformátoru
Průměr hnacích dvojkolí1 070 mm
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotivy řady Ge 4/4I (přezdívané Bobo 1) jsou čtyřnápravové elektrické lokomotivy, vyrobené ve spolupráci firem SLM (Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik), BBC (Brown, Boveri & Cie.) a MFO (Maschinenfabrik Oerlikon) ve dvou sériích v letech 1947 a 1953 pro společnost Rhétské dráhy (RhB) v kantonu Graubünden ve východní části Švýcarska. Celkem bylo vyrobeno 10 kusů, které jsou v provozu označeny čísly 601–610. Lokomotivy jsou koncipovány jako univerzální, tedy pro dopravu osobních i nákladních vlaků.

Vznik a dodávky

[editovat | editovat zdroj]
Lokomotiva 604 v původním provedení i nátěru ve stanici Bergün

Během 2. světové války bylo potřeba doplnit a rozšířit lokomotivní park Rhétské dráhy, který se skládal převážně ze starších lokomotiv předválečných konstrukcí. Nákladní dopravu zajišťovala zejména řada Ge 6/6I (tzv. „krokodýl“), avšak nedostávalo se moderních lokomotiv pro rychlou osobní dopravu. V roce 1944 tak RhB objednala u konsorcia SLM / BBC / MFO čtyři lokomotivy nové řady Ge 4/4I. Šlo o vůbec první traťové elektrické lokomotivy u RhB bez spojnicového pohonu dvojkolí.

Lokomotivy byly dodány během července a srpna 1947 pod inventárními čísly 601–604 a nasazeny do osobní dopravy. Vzhledem ke spokojenosti provozovatele bylo doobjednáno dalších 6 kusů (605–610), které byly dodány v první polovině roku 1953. Jako první v historii Rhétské dráhy byly všechny lokomotivy pojmenovány, a to podle hor a pohoří, nacházejících se v okolí tratí RhB. Výjimku tvoří stroje 607 a 610, pojmenované podle údolí.

Technický popis

[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva je skříňového uspořádání, se dvěma stanovišti strojvedoucího na obou koncích rámu. Pojezd je tradičně členěn do dvou dvounápravových podvozků (s rozvorem 2 500 mm, uspořádání Bo´ Bo´). Mechanická část je dílem strojíren SLM ve Winterthuru a MFO v Curychu-Oerlikonu. Celkem čtyři trakční elektromotory (pro každé dvojkolí jeden, označení 8 SW 570) vyrobila firma BBC, která je také výrobcem celé elektrické části lokomotivy. Regulace výkonu je provedena jako odbočková. Odběr proudu z trakčního vedení zajišťují dva pantografy, umístěné na střeše lokomotivní skříně. Původně byly klasického uspořádání, po rekonstrukci v roce 1997 byly nahrazeny modernějšími polopantografy. Po modernizaci (viz níže) lokomotivy umožňují provoz ve dvojčlenném řízení i s řídicími vozy.

Z výroby byly všechny lokomotivy opatřeny tmavě zeleným nátěrem. Od druhé poloviny 80. let docházelo k jejich postupnému přetírání do nového korporátního schématu RhB s dominantní červenou barvou na lokomotivní skříni, tmavě šedým rámem a světle šedou střechou. V tomto barevném provedení jezdí zbývající lokomotivy do současnosti.

V počátcích provozu byly lokomotivy určeny především na prestižní vlaky Glacier Express a Bernina Express, které dopravovaly mezi Churem a Disentisem, respektive Svatým Mořicem / Pontresinou / Davosem. Kromě nich vozily i běžné osobní vlaky na tratích Chur – Disentis a Landquart – Davos. Na těchto vlacích se objevovaly až do 70. let; dodávka sedmi nových šestinápravových lokomotiv řady Ge 6/6II v letech 1958 a 1965 jejich pozici příliš nezměnila, jelikož tyto byly určeny pro nákladní dopravu. V roce 1973 ale byly dodány nástupnické lokomotivy řady Ge 4/4II, které je z pozic v osobní dopravě vytlačily. Vzhledem k všeobecnému nedostatku lokomotiv a nižšímu výkonu však zůstaly Ge 4/4I nasazovány primárně na osobních vlacích na trati Albula do Sv. Mořice, resp. Disentisu.

Mezi lety 19861991 prošly všechny lokomotivy modernizacemi. Ty spočívaly zejména v úpravách kabin strojvedoucího (zrušení prostředních přechodových dveří a úprava na dvě čelní okna namísto tří), dosazení dvojčlenného řízení a kabeláže pro možnost provozu ve vratných soupravách s řídicími vozy. Mírně narostla služební hmotnost lokomotivy (z 47 na 48 tun) a maximální rychlost (z 75 na 80 km/h).

Setkání všech čtyř zbývajících lokomotiv (602, 603, 605, 610) v Samedanu

I přes provedené modernizace však po více než 40 letech provozu lokomotivy řady Ge 4/4I přestaly na čím dál těžší osobní vlaky jak výkonově, tak rychlostně stačit, RhB se proto rozhodla roku 1989 objednat zcela nové lokomotivy. Řada Ge 4/4III byla objednána a určena právě jako jejich přímá náhrada na trati Albula. První lokomotiva byla předána v závěru roku 1993 a od konce roku následujícího již bylo v provozu všech 9 objednaných kusů. Další tři doobjednané stroje (kvůli provozu v novém tunelu Vereina) byly zařazeny do služby v roce 1999. Nové lokomotivy nabídly dvojnásobný výkon (2 400 kW vs. 1 180 kW), maximální rychlost 100 km/h a výkonnou brzdovou soustavu; dosluhující Ge 4/4I tak brzy nahradily. Ty přešly do zálohy, či jako stroje pro dopravu objednaných vlaků. V zimním období slouží také jako pohon sněžných fréz.

Koncem roku 2010 začala Rhétská dráha stroje této řady definitivně odstavovat. Důvodem byla jejich nadbytečnost ve spojitosti s dodávkami nových elektrických jednotek Allegra (řada ABe 8/12) a vysoký věk. 6 z 10 vyrobených lokomotiv tak bylo v krátkém časovém odstupu vyřazeno a sešrotováno. Lokomotiva 602 byla na jaře 2012 dlouhodobě zapůjčena do expozice dopravního muzea v Lucernu. Zbylé tři (čísel 603, 605 a 610) zůstaly v provozuschopném stavu jako záložní.

Narůstající potřeba lokomotiv vedla k předčasnému ukončení zápůjčky stroje 602, který se tak na konci roku 2015 vrátil z Lucernu zpět do depa Landquart. Zde proběhlo jeho opětovné zprovoznění a od léta 2016 opět slouží na tratích RhB.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

V současnosti (2021) slouží zbývající lokomotivy řady Ge 4/4I zejména jako stroje pro mimořádné a výletní vlaky, případně jako provozní záloha. Zvláštním nasazením je doprava pracovních vlaků na staveniště nového Albulatunnelu u obce Preda, budovaného od roku 2015. Zde lokomotivy slouží pro dopravu stavebního materiálu a strojů, odvoz suti apod. Po dokončení stavby tunelu by měly být zachovány pouze lokomotivy čísel 602 a 605 jako muzejní; lokomotiva 603 bude předána muzeu Bahnpark v německém Augsburgu.

Přehled lokomotiv řady Ge 4/4I

[editovat | editovat zdroj]
Inventární číslo Jméno Datum převzetí Stav
601 Albula 08.07.1947 sešrotována v listopadu 2010
602 Bernina 21.07.1947 od března 2012 do listopadu 2015 zapůjčena dopravnímu muzeu v Lucernu; 16. listopadu 2015 vrácena RhB a od 13. července 2016 opět v provozu
603 Badus 13.08.1947 provozní, po vyřazení bude předána Bahnparku v Augsburgu
604 Calanda 23.08.1947 sešrotována v březnu 2011
605 Silvretta 12.03.1953 provozní
606 Kesch 15.06.1953 sešrotována v dubnu 2011
607 Surselva 24.04.1953 sešrotována v březnu 2011
608 Madrisa 15.06.1953 sešrotována v březnu 2011
609 Linard 13.05.1953 sešrotována v květnu 2011
610 Viamala 03.07.1953 provozní

V tomto článku byl použit překlad textu z článku RhB Ge 4/4 I na německé Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]