Revoluční demokratismus
Revoluční demokratismus je ideologie, která se rozvíjela v Rusku, Polsku, Bulharsku, Srbsku, v Čechách a na Slovensku, v Maďarsku a v Rumunsku v 19. století a v Číně koncem XIX. a počátkem XX. století, i v řadě jiných zemí.[1] Formování a vývoj revolučně demokratické ideologie v Rusku jsou spojeny se jmény Bělinského, Gercena, Ogarjova, Černyševského, Dobroljubova, Pisareva a dalších činitelů ruského osvobozenského hnutí. Revoluční demokraté byli přívrženci a hlasateli idejí utopického rolnického socialismu.[2]
Utopický socialismus ruských revolučních demokratů se podstatně liší od utopických socialistických teorií západoevropských myslitelů — Thomase Mora, Campanelly, Saint-Simona, Fouriera a Owena. Ruští revoluční demokraté s k vědeckému komunismu přiblížili více než tito myslitelé. V protikladu k západoevropským utopickým socialistům, typiským reformistům, byli ruští materialisté XIX. století revolucionáři.[3] Podle přesvědčení Gercena, Ogarjova, Černyševského a Dobroljubova musí socialismus vyrůst bezprostředně po revolučních přeměnách v zemi z rolnických občin a z „pracovních družstev“.[2]
Teoretickými zdroji filozofie ruských revolučních demokratů byly Lomonosovův, Radiščevův a Feuerbachův materialismus a Hegelova dialektika.[4] Při vysvětlování přírodních jevů ruští revoluční demokraté vystupovali jako materialisté a dialektici. Nejdůkladněji zkritizoval idealismus u jeho nejvýraznějšího představitele — Hegela — N. G. Černyševskij.[5] Ruští revoluční demokraté nevedli v otázce poměru mezi materiálnem a duchovnem nesmiřitelný boj jen s idealisty, nýbrž i s vulgárními materialisty, kteří odmítali aktivní úlohu vědomí a snažili se redukovat psychické jevy na hmotné fyzikální a chemické procesy.[6]
Ruští revoluční demokraté dobře znali učení západoevropských utopických socialistů. Při kritickém přepracování těchto učení dospěli k závěru, že socialismus vyžaduje zásadní revoluční přeměny.[7] Ideje utopického socialismu se tak u nich spojovaly s výzvou k sociální revoluce.[8]
Představiteli revolučně demokratického hnutí na Ukrajině byli Taras Ševčenko, Lesja Ukrajinka, Ivan Franko aj.[9] Pod vlivem ruských revolučních demokratů se vytvořil světový názor K. Kalinowského v Bělorusku.[10] Nejvýznamnějším stoupencem ruských revolučních demokratů v Arménii byl Mikael Nalbanďan.[11] K revolučním demokratům patřili také Antanas Mackevičius v Litvě,[11] Petr Ballod v Lotyšsku,[12] Edward Dembowski v Polsku,[13] Svetozar Marković v Srbsku[14] atd.
Karl Marx a Friedrich Engels ve svých raných pracích také zastávali pozice revolučního demokratismu.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dějiny filosofie, s. 376.
- ↑ a b Dějiny filosofie, s. 313.
- ↑ Makarov, s. 190.
- ↑ Makarov, s. 178.
- ↑ Makarov, s. 179.
- ↑ Makarov, s. 180.
- ↑ Dějiny filosofie, s. 313–314.
- ↑ Dějiny filosofie, s. 314.
- ↑ Dějiny filosofie, s. 354.
- ↑ Dějiny filosofie, s. 356.
- ↑ a b Dějiny filosofie, s. 357.
- ↑ Dějiny filosofie, s. 363.
- ↑ Dějiny filosofie, s. 364.
- ↑ Dějiny filosofie, s. 369.
- ↑ Ojzerman 1978.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DOLANSKÝ, Julius, 1964. Ruští revoluční demokraté. Praha: Lidová demokracie. 140 s. (Politická knihovna Čs. strany lidové / sv. 63).
- MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7). Kapitola „Filosofie ruských revolučních demokratů XIX. stol.”, s. 178–192.
- OJZERMAN, Teodor Il'jič, 1978. Utváření marxistické filozofie (původním názvem: Formirovanije filosofii marksizma). Redakce : Odpovědná redaktorka Jarmila Oborská; překlad z ruského originálu: Milena Manová; ilustrace : Obálku navrhl a graficky upravil Jan Solpera. 1. vyd. Praha: Svoboda. 580 s.
- ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofie revolučních demokratů v Rusku i v jiných zemích (XIX. století). In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 309–376.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- revoluční demokratismus [online]. Encyklopedie Vševěd [cit. 2023-05-13]. Dostupné online.
