Přeskočit na obsah

Svatý Auracián

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý Auracián
mučedník
Narození2. až 3. století
Úmrtí2. až 3. století
Řím
Svátek3. srpen
Místo pohřbeníKalixtovy katakomby (Řím), od roku 1643 kostel sv. Anny v Č. Budějovicích, od 4. srpna 1670 katedrála svatého Mikuláše v Č. Budějovicích
Uctíván církvemiřímskokatolická církev
Atributyznázorňován jako mladý voják, s palmovou ratolestí a mečem
Patronemměsta České Budějovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Auracián (též svatý Auratian, svatý Auratianus) je světec uctívaný v Českých Budějovicích jako patron města a českobudějovické diecéze.

Život a osudy ostatků

[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě není nic známo, jediným pramenem kultu je římská autentika identifikující ostatky jako ostatky světce-mučedníka.[1] Předpokládá se, že žil ve 2. nebo 3. století. Původně byl pohřben v tzv. Kalixtových katakombách v Římě[2], nejde však o katakomby dnes takto označované. V 17. století se takto označoval celý komplex katakomb, který se dnes rozděluje na řadu různě pojmenovaných podzemních pohřebišť. Srov.[3] Roku 1643 daroval papež Urban VIII. jeho ostatky provinciálu řádu kapucínů v Čechách a na Moravě Ludvíku z Rosenheimu s tím, že nesmí být rozděleny.[pozn. 1] Následujícího roku byly přepraveny z Říma do Čech a uloženy v kapucínském klášteře sv. Anny. 4. srpna 1670 pak byly slavnostně přeneseny do farního (od roku 1785 katedrálního) kostela sv. Mikuláše a darovány městu. Zde má tento světec v závěru severní lodi svoji kapli. Kaple je vyzdobena oltářem sv. Anny od sochaře Leopolda Huebera z roku 1771. V kostele se též nachází pamětní destička, upomínající na přenesení ostatků tohoto světce. Je napsána v latinském jazyce a umístěna pod kazatelnou na rozhraní hlavní lodi a presbytáře. Každoročně se v českobudějovickém chrámu světí Auraciánův svátek 3. srpna. Od r. 2016[5] se při této příležitosti uděluje po světci pojmenovaná medaile za zásluhy o diecézi.

Vyobrazení

[editovat | editovat zdroj]

Tento svatý je nejčastěji zobrazován ve vojenském šatě, s nepokrytou hlavou, s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem.

Oltář svatého Auraciána

[editovat | editovat zdroj]

České Budějovice 8. února 1666 objednaly u řezbářského mistra Johanna Woratha z Aigen-Schläglu oltář zdobený pěti sochami, dvěma sloupy a prostorem pro světcův obraz o rozměrech asi 12 stop na výšku a 8 stop na šířku.[6] Sochy měly podle původní objednávky reprezentovat svatého Auraciána, svatého Floriána, svaté Kosmu a Damiána a svatou Veroniku a Dorotu. Namísto svatého Floriána však vznikla socha svatého Václava, snad na základě pozdější dohody mezi městem a řezbářem.[7] V roce 1667 Worath oltář na sedmi vozech přivezl a v chrámu sestavil za celkem 400 zlatých, 15 krejcarů, 18 zlatých litkup, 3 zlatých na stravu a 3 zlatých na pivo pro tovaryše.[8] Oltářní obraz objednaný 30. března 1666[9] u Matyáše (Matthäuse) Mannagetty za 118 rýnských zlatých, jako náhrada ztraceného stříbrného obrazu, byl malířem dodán ještě v říjnu téhož roku.[8][10] Vladimír Denkstein, který hodnotil již pouze ohořelé torzo tohoto obrazu zachycující stětí světce, jej popisoval následovně: „Než přece i v tomto fragmentu, diagonálně rozděleném ústřední postavou rozkročeného polonahého ozbrojence tasícího meč, vzadu vyplněném temnými silhouetami židovských starců a v popředí oživeném poskakujícím a štěkajícím psíkem, přece i v tomto zlomku tušíme okrajový výsek vzrušené scény s komposicí dynamickou a dramaticky pohnutou. Dobovou značkou obrazu je jeho barevné zladění s tradičním temnosvitem a teplým koloritem, o němž byl autor poučen malířstvím italským a zvláště benátským, ovlivňujícím v polovině XVII století většinu rakouských umělců.“[9] 4. srpna 1670 pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberku přenesl ostatky světce z kapucínského kostela svaté Anny na nový oltář.[8] Jako památka těchto událostí vznikla stříbrná destička 23 × 20 cm zasazená do temně červeného mramoru umístěná původně na stěnu pod kazatelnou směrem k presbytáři.[8] Na základě svolení konzistoře objednala městská rada u Woratha relikviářovou sochu svatého Auraciána určenou k použití při procesích a poprvé použitou 19. srpna 1672.[8] Oltář a obraz byly zničeny požárem 24.–25. března 1911,[3] zachránit se podařilo pouze sochy následně uložené v městském muzeu.

Dochované sochy

[editovat | editovat zdroj]

Štukovaná socha od Tomáše Zeisla z roku 1644 je umístěna v nice průčelí katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Kamenná socha vznikla jako součást Mariánského sousoší na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, jejíž originál z roku 1716 od Josefa Dietricha je dnes umístěn v křížové chodbě kláštera v Borovanech; na náměstí stojí kopie (od Ivana Tláška) z roku 1991. Světce také znázorňuje reliéf na plášti největšího českobudějovického zvonu Bumerin na Černé věži. Ve sbírkách Jihočeského muzea je uložena socha světce, pocházející z někdejšího Worathova oltáře sv. Auraciána.[1]

Dochované obrazy

[editovat | editovat zdroj]

V kartuši na votivním obrazu Panny Marie Budějovické od neznámého autora (1641–1677) je zachycen jako jeden z pětice světců-patronů města. Malba z konce 18. století zdobí vrchol hlavního oltáře katedrály. Roku 1912 zhotovil velkoformátový obraz František Bohumil Doubek, umístěn byl na oltář zhotovený roku 1913 v souvislosti s rekonstrukcí katedrály pod vedením architekta rytíře Richarda Klenky z Vlastimilu. Od 80. let 20. století je tento obraz umístěn na stěně v pravé (jižní) kapli.[11] Doubkův obraz podle Karla Rebana „znázorňuje mladistvého římského legionáře bohatýrské postavy, tváře sluncem sžehlé, jež snivě zírá k nebesům; v pravici třímá palmu mučednickou, v levici meč; s nebe na jeho hlavu snáší se vínek vavřínový“.[12]

Zaniklá a ztracená díla

[editovat | editovat zdroj]

Vůbec nejstarším vyobrazením sv. Auraciána byl stříbrný obraz, snad reliéf, pořízený Ludvíkem z Rosenheimu nedlouho po obdržení světcových ostatků. Ohledně námětu je známo jen to, že na něm byl světec vyobrazen s palmovou ratolestí a mečem. Obraz byl uložen v kapucínském klášteře ve Vídni, odkud byl r. 1645 kvůli obavám z válečného plenění odeslán do úschovy do Štýrského Hradce.[1] Podle úředního vážení v Augšpurku dosahoval hmotnosti 51 hřiven, 2 loty a ½ kvintlíku, takže jen použitý materiál dosahoval dobové hodnoty přes 1300 zlatých.[6] Když v roce 1666 zástupci města po obraze pátrali, dostali pouze informace, že podobně jako jiné památky byl státem zabaven a použit k ražbě mincí.[8] V roce 1666 byl budějovickému malíři Hanuši Jakubu Wirthovi uhrazen menší obraz svatého Auraciána v hodnotě 10 zlatých rýnských.[12]

Na původním Worathově oltáři sv. Auraciána v katedrále byl oltářní obraz od vídeňského malíře Matouše Mannagetty z roku 1666,[1] zobrazující scénu světcova stětí. Většina obrazu shořela při požáru roku 1911, zachovala se jen část s postavou kata a psíkem.[13]

Mimo České Budějovice

[editovat | editovat zdroj]

V ikonografickém programu sochařské výzdoby terasy na Svaté Hoře u Příbrami je jižní strana věnována českým zemským patronům. Mezi nimi nečekaně figuruje i socha římského vojáka s palmovou ratolestí v ruce. Libor Černý navrhuje číst ji jako sochu svatého Auraciána.[14][15]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • kartuše z obrazu P. M. Budějovické se sv. Auraciánem, 17. stol.
    kartuše z obrazu P. M. Budějovické se sv. Auraciánem, 17. stol.
  • vpravo na Mariánském sousoší od J. Dietricha (1716)
    vpravo na Mariánském sousoší od J. Dietricha (1716)
  • socha od J. Woratha (1667)
    socha od J. Woratha (1667)
  • obraz na hlavním oltáři katedrály, 18. stol.
    obraz na hlavním oltáři katedrály, 18. stol.
  • obraz od F. B. Doubka (1912)
    obraz od F. B. Doubka (1912)
  • socha na Svaté Hoře
    socha na Svaté Hoře

Datum svátku

[editovat | editovat zdroj]

O světci nejsou známy žádné životopisné údaje, a to ani úmrtní den. Jeho svátek se v Českých Budějovicích slaví jako výročí přenesení ostatků z kapucínského kostela sv. Anny do farního kostela sv. Mikuláše (4. srpna 1670).[13] Svátek byl nejprve slaven (podle povolení pražské arcibiskupské konzistoře z 14. listopadu 1670) o třetí neděli v srpnu,[13] a to až do josefínských reforem, kdy bylo od jeho slavení upuštěno.[13]

Patrně až v nedávné minulosti (cca od roku 2014[16]) bylo slavení svátku obnoveno, a to 3. 8. - pravděpodobně protože to byl v liturgickém kalendáři nejbližší volný den okolo výročí přenesení ostatků 4. 8.

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Od dob přenesení ostatků do českých zemí se začíná toto jméno objevovat i jako křestní, nejprve u obyvatel v Českých Budějovicích,[17] později i jinde. Příkladem je soukenický mistr Auratianus Etmayer, jehož náhrobní deska z roku 1797 byla umístěna na Staroměstském hřbitově.[8]

V roce 2015 (u příležitosti 750. výročí založení Českých Budějovic) byla jménem sv. Auraciána pojmenována planetka 16709 (toto číslo v sobě nese rok slavnostního uložení ostatků v kostele sv. Mikuláše 1670), objevená v roce 1995 Janou Tichou z Observatoře Kleť. Tím se sv. Auracián dostal též na astronomické nebe.

Průzkum ostatků

[editovat | editovat zdroj]

V letech 2014–15 byly kosti zkoumány odborníky, kteří konstatovali, že ostatky skutečně pochází z doby Římské říše, lebka však vykazuje spíše ženské rysy. Protože je ale připevněna k relikviáři, mohl její výzkum probíhat pouze pomocí zrcátek, a tak nebylo možné zhodnotit všechny potřebné znaky.[18] V oblouku horní čelisti byl nalezen kořen vmezeřeného zubu (mesiodens), což je genetická vada vyskytující se častěji u mužů. Tato anomálie svědčí o tom, že ostatky patřily mladému dospělému jedinci, výšku postavy nebylo možné vzhledem k chybějícím dlouhým kostem určit. To vše se pozoruhodně shoduje s faktem, že mnozí pozdější umělci zobrazovali sv. Auraciána jako mladého muže s velmi jemnými, takřka ženskými[zdroj?] obličejovými rysy. Už v barokní době byly kosti s výjimkou lebky ve snaze o konzervaci navoskované a ozdobené plátkových zlatem (jméno „Auratianus“ je odvozeno z latinského „aurus“, tedy „zlatý“, což může poukazovat na ryzost víry jeho nositele), lebka je ozdobena věncem z kovových drátků, textilie, lístků a perel. Rohy relikviáře jsou vyplněny prosklenými malými pyramidami se zlomky dalších ostatků.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SÚA Praha, ŘK, sign. 25, Listina Urbana VIII. Papež Urban VIII. na žádost provinciála kapucínského řádu v Čechách Ludvíka z Rosenhaimu, který obdržel tělo sv. Auratiana a dal je vystavit v kapucínském kostele v Českých Budějovicích (Putnais), zakazuje komukoli oddělit z jakéhokoli důvodu část tohoto těla. Opis tohoto zákazu má být vyvěšen na vrata kostela. Tato listina byla sepsána 2. října 1643 v Římě. Srov. v Příloze č. 6: Ad futuram rei memoriam. In:[4]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Čes. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 7+8, s. 427–430, 434–436. Dostupné online. 
  2. ↑ SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie, 2006. Dostupné online. S. 64. Diplomová práce. 
  3. ↑ a b ADÁMEK, Jan. Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2015. S. 133, 229. 
  4. ↑ ADAM, Petr. Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích v 18. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita České Budějovice, Historický ústav Jihočeské univerzity, 2001. S. 84. Diplomová práce. 
  5. ↑ BÍNA, Miroslav. Čtyři osobnosti oceněny za přínos diecézi. Biskupství českobudějovické [online]. 2018-08-03 [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b REBAN, Karel. Čtvrt tisíciletí ostatků sv. Auraciána mezi námi. Hlas lidu. 16.. srpen 1920, čís. 86., s. 2. 
  7. ↑ DENKSTEIN, Vladimír. Dějiny kathedrálního kostela sv. Mikuláše. Farní věstník pro Č. Budějovice a okolní osady. 1.. leden 1934, roč. IV., čís. 1., s. 5. 
  8. ↑ a b c d e f g REBAN, Karel. Čtvrt tisíciletí ostatků sv. Auraciána mezi námi. Hlas lidu. 23.. srpen 1920, čís. 88., s. 2–3. 
  9. ↑ a b DENKSTEIN, Vladimír. Dějiny kathedrálního kostela sv. Mikuláše. Farní věstník pro Č. Budějovice a okolní osady. 3.. únor 1935, roč. V., čís. 2., s. 21. 
  10. ↑ DENKSTEIN, Vladimír. Dějiny kathedrálního kostela sv. Mikuláše. Farní věstník pro Č. Budějovice a okolní osady. 27.. srpen 1933, čís. 9., s. 4. 
  11. ↑ HANSOVÁ, Jarmila. Svatý Auracián - patron Českých Budějovic. In: sv. Auracián v českobudějovické katedrále. Č. Budějovice: Děkanství u sv. Mikuláše, 2015. S. 14.
  12. ↑ a b REBAN, Karel. Čtvrt tisíciletí ostatků sv. Auraciána mezi námi. Hlas lidu. 9.. srpen 1920, čís. 84., s. 2. 
  13. ↑ a b c d REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 531–532, 542-545. Dostupné online. 
  14. ↑ ČERNÝ, Libor. Ikonografický program jezuitů v barokní sochařské výzdobě Svaté Hory u Příbrami. [s.l.]: [s.n.], 2014. Dostupné online. S. 79. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. 
  15. ↑ Socha svatého Auraciána (?) na balustrádě kolem baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. 
  16. ↑ svatý Auratian [Auracián] | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ KOVÁŘ, Daniel. Budějovický poutník, aneb Českými Budějovicemi ze všech stran. Praha: Miloš Uhlíř - Baset, 2006. ISBN 80-7340-089-8. S. 63. 
  18. ↑ Byl Auracián ženou? Vědci zkoumali kosti budějovického patrona

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ADÁMEK, J. [et al.], Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, České Budějovice 2015, s. 131–153.
  • K. REBAN, Po stopách sv. Auratiana, patrona Českých Budějovic, ČKD (59), 84, 1918, s. 422–437, 530–545.
  • Dějiny řádu kapucínského se zřetelem na českomoravskou provincii, b.m., b.r.
  • F. MARDETSCHLÄGER, Kurz gefasste Geschichte des Bisthums und der Diöcese Budweis zur Jubiläumsfeier ihres hundertjährigen Bestehens nach historischen Quellen bearbeitet, Budweis 1885, s. 186–187.
  • V. RABAS, Prvopočátky řádu kapucínského, ČKD (71) 96, 1930, s.63–71, 596–609.
  • V. RABAS, Řád kapucínský a jeho působení v Čechách v 17. století, Praha 1938.
  • Sv. Auracián v českobudějovické katedrále, České Budějovice 2015.
  • P. ADAM, Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích [diplomová práce], České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity 2001.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Auracián&oldid=24140524“