Přeskočit na obsah

Píďalka podzimní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPíďalka podzimní
alternativní popis obrázku chybí
Píďalka podzimní - sameček
alternativní popis obrázku chybí
Píďalka podzimní, ilustrace
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďpíďalkovití (Geometridae)
RodOperophtera (Operophtera )
Binomické jméno
Operophtera brumata
(Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Píďalka podzimní, též vlnopásník ovocný nebo píďalka zimní menší, Operophtera brumata, je drobný motýl, jehož housenky poškozují listy dřevin žírem při rašení. Housenky vyžírají v listech zpočátku drobné otvory, které se postupně zvětšují a dochází až ke skeletaci listů.[1] Píďalka podzimní je polyfág. Živí se na ovocných stromech, ale i na okrasných listnáčích, například dubech a jilmech, ale vezme zavděk i lišejníkem.[2] Podle dostupných informací způsobuje příležitostně několikaleté holožíry.

Pro organismus s označením píďalka podzimní je používáno více rozdílných názvů, například Cheimatobia brumata nebo Phalaena brumata.

Zeměpisné rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Areál rozšíření píďalky podzimní zahrnuje Asii, Evropu a Severní Ameriku.[3] V Evropě je běžným druhem, stejně tak i v ČR. Vyskytuje se v dubových lesích, parcích a v zahradách.

Dospělci píďalky podzimní se vyznačují výrazným sexuálním dimorfismem. Samci jsou křídlatí, samice mají křídla redukovaná v pahýly. Rozpětí křídel samce je asi 30 mm, křídla jsou světle hnědá s tmavší kresbou. Délka těla samic je 8–10 mm, barva samic je šedohnědá.[4] Housenky jsou zelenavé až hnědozelené, mají na hřbetě mají tmavý proužek a na bocích 3 žlutavě bílé pruhy.[1] Vajíčka jsou oválná, zprvu světle zelená, později červenožlutá, nakonec šedá.[2]

Páření.

Druh má v roce jen jednu generaci.[5] Imaga se vyskytují od října do prosince, přes den odpočívají na kmenech stromů a s večerem aktivují. Samci vyhledávají čerstvě vylíhnuté samičky, které se s nimi páří a ihned po oplodnění kladou vajíčka do štěrbin kůry.[4]

Přezimujícím stádiem je vajíčko. Housenky se líhnou v době rašení pupenů – v dubnu a květnu. Okusují květy, pupeny a listy, později ožírají i plody. Listy i květenství spřádají a zdržují se uvnitř smotků. Pro housenky je typický píďalkovitý pohyb.[L 1] Žír zakončují v průběhu června a spouštějí se na vláknech na zem, kde se v hloubce kolem 5–10 cm kuklí, obvykle v řídkém zápředku.[1][2]

Píďalka podzimní je široký polyfág: Napadá ovocné dřeviny (např. třešně, meruňky, slivoně, jabloně), ale i mnoho rodů okrasných nebo lesních dřevin: dub (Quercus spp.), habr (Carpinus), buk lesní (Fagus sylvatica), lípy (Tillia spp.), javor, břízu, jilm a mnoho dalších.

Housenky píďalky podzimní jsou jedněmi z nejvýznamnějších škůdců ovocných dřevin a lesních porostů listnatých stromů, především dubů.[5] Způsobují odlistění dřeviny v květnu a červnu, poškození květů a plodů ovocných dřevin.[L 1] Poškození se může několik let opakovat. Jsou známy škody na porostech u domácích pěstitelů marihuany (konopí seté).

Na napadených dřevinách je patrný žír na listech, květních poupatech, květech i plodech. V listech jsou vykousané drobné otvory, jež housenky postupně zvětšují, až zůstávají jen ohlodaná žebra listu.[1]

Ochrana rostlin

[editovat | editovat zdroj]
Vajíčka Operophtera brumata na buku.

Ochrana rostlin je možná pomocí biologického boje užitím bakterií Bacillus thuringiensis, dále se používají lepové pásy.[L 1] Vhodná je podpora množství sýkor přezimujících v sadech vyvěšováním hnízdních ptačích budek.[5]

Použitelnými insekticidy jsou:[1]

  • DIMILIN 48 SC
  • EXPLICIT PLUS
  • NURELLE D
  • STEWARD
  • STOCKER
  • TREBON 10 F
  • TREBON 30 EC

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 
  1. a b c d e agromanual.cz
  2. a b c ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-06. 
  3. eol.org, mapa
  4. a b HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. S. 352. 
  5. a b c www.jikl.cz. www.jikl.cz [online]. [cit. 2013-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-15. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]