Psychiatrická nemocnice Bohnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Administrativní budova u hlavního vchodu v pohledu z ulice
Administrativní budova u hlavního vchodu v pohledu z areálu

Psychiatrická nemocnice Bohnice (do 30. června 2013 Psychiatrická léčebna Bohnice)[1] se nachází v Praze-Bohnicích (městská část a městský obvod Praha 8).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ústav byl založen počátkem 20. století (na průčelí vchodové budovy je uveden rok 1909) a byl tehdy společně s vídeňským ústavem nejmodernějším a největším obdobným ústavem v Rakousku-Uhersku. Oba ústavy měly dokonce stejného architekta Václava Roštlapila (mj. tvůrce monumentální Strakovy akademie v Praze-Klárově a Akademie výtvarných umění v Praze-Letné).[2]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Jako samostatný právní subjekt byla Psychiatrická nemocnice Bohnice založena roku 1990. V centru její pozornosti je psychiatrická léčba a ošetření nebo vyšetření jedinců, kteří jsou v rámci duševní choroby nebezpeční sobě nebo okolí.

V lidové řeči je slovo „Bohnice“ užíváno jako symbolické obecné označení blázince nebo psychiatrického ústavu.[3]

Ústav má mnoho oddělení, mimo jiné tzv. centrum krizové intervence (včetně linky důvěry s poradenskou službou), několik oddělení pro léčbu klasických duševních chorob, oddělení gerontopsychiatrie, odd. léčby závislostí (alkohol, drogy, gamblerství) a také terapeutické dílny (keramika, pletení košíků, výroba svíček, knihvazačství, dřevařská dílna aj.). Pro hospitalizované pacienty je také možnost návštěvy muzikoterapie, hipoterapie atd. V areálu nemocnice se nachází divadlo Za plotem, otevřené po rekonstrukci v roce 1991, sloužící pacientům i veřejnosti. Pravidelně se v nemocnici konají nejen hudební festival Babí léto a divadelní festival Mezi ploty, ale i koncerty v klubu V. kolona.

Rehabilitační a resocializační projekty ústavu jsou částečně financovány z prostředků EU. Na hospitalizaci některých pacientů může navazovat v rámci resocializačního programu i možnost chráněného či komunitního bydlení.

V areálu nemocnice sídlí a působí i další instituce, například Psychiatrické centrum Praha (bývalý Výzkumný ústav psychiatrický) a Linka bezpečí pro děti.

Primariáty[editovat | editovat zdroj]

  • Akutní péče I (Centrální příjem pacientů v samostatné budově, Příjmové oddělení a Oddělení pro léčbu afektivních poruch, pavilon 27, primářka Věra Strunzová)
  • Akutní péče II (pro ženy i muže v pavilonu 23 a pro ženy i muže v pavilonu 26, primářka Zdeňka Vyhnánková, staniční Viktor Horák)
  • Akutní péče III (příjmové oddělení v pavilonu 1, denní stacionář v pavilonu 3, koedukované, primář Milan Šindlář)
  • Závislosti ženy (příjmové oddělení v pavilonu 8, následná režimová péče v pavilonu 7, primářka Otilie Bartáková, emeritní primář Václav Dvořák)
  • Závislosti muži (příjmové oddělení v pavilonu 31, režimová péče v pavilonu 18, režimové oddělení v pavilonu 35, primářka Hana Karbanová, emeritní primář Karel Nešpor)
  • Ochranné léčby (režimové sexuologické oddělení v pavilonu 5, příjmové oddělení psychiatrické, protialkoholní, protitoxikomanické v pavilonu 17, primář Jiří Švarc)
  • Následná péče I (pro muže v pavilonu 20, koedukované v pavilonu 21, pro nemocné v pavilonu 30, primářka Milena Lochmannová)
  • Následná péče II (kombinace s mentálním postižením v pavilonu 14, dlouhodobá resocializace v pavilonu 15, pro muže s mentálním postižením v pavilonu 33, primářka Eva Michlová)
  • Následná péče III (tři resocializační oddělení: pro muže v pavilonu 11, pro ženy v pavilonu 12, pro muže v pavilonu 13, primářka Michaela Štochlová)
  • Gerontopsychiatrie akutní péče (pavilony 29 a 32, primář Richard Krombholz)
  • Gerontopsychiatrie následná péče (pro ženy v pavilonu 9, v pavilonu 10 přízemí pro muže a patro koedukované, v pavilonu 24 přízemí pro ženy a patro koedukované, primářka Zuzana Barboríková)
  • oddělení zdravotně sociální péče (v pavilonu 34, vedoucí lékař neuveden)
  • Dětské oddělení (v pavilonu 28, primář Michal Považan)
  • Interní oddělení (interní oddělení v pavilonu 22, léčebna dlouhodobě nemocných v pavilonu 25, primář Jan Hajíček)
  • Komunitní péče (centrum krizové intervence, komunitní terénní centrum v zadním traktu divadla, centrum terapeutických aktivit, centrum psychosociálních služeb v pavilonu 4, ambulance a denní stacionář, primář Petr Příhoda)
  • Rentgenologie (radiologické oddělení v pavilonu 6, detašované pracoviště na interně v pavilonu 22, primář neuveden, prezentaci podepsala MUDr. Jana Havelková)
  • Rehabilitace (psychosomatická rehabilitace a fyzioterapie, fyzioterapie v zadním traktu divadla, hipoterapie v areálu farmy, kinezioeterapie v prostorách tělocvičen i jinde, vede Michaela Zahrádka Köhlerová)

Památková ochrana[editovat | editovat zdroj]

Mapa všech zeměpisných souřadnic z článku na OSM
Mapa všech zeměpisných souřadnic z článku na Google Maps
Export všech souřadnic v článku ve formátu KML

Celý areál je chráněn jako kulturní památka České republikykulturní památka.[4] V roce 1964 byly jako památky zapsány kostel a zámeček, později byla ochrana rozšířena na celý areál nemocnice s výjimkou některých novějších staveb.

Chráněné budovy a parcely:

Léčebna měla vlastní hřbitov, založený roku 1909 přibližně 700 metrů západním směrem od hospodářského dvora. Hřbitov je zpustlý, veřejně nepřístupný a není součástí kulturní památky areálu léčebny.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • MUDr. Jan Cimický - v letech 1981 - 1996 primář socioterapeutického a rehabilitačního oddělení – pavilon č. 4, popularizátor psychiatrie.
  • MUDr. Cyril Höschl - český psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog. Po roce 1989 byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 ředitel Psychiatrického centra Praha, jehož základnou byly pavilony č. 19 a 23, a přednosta Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze.
  • MUDr. Karel Nešpor - primář oddělení následné péče a léčby závislostí, popularizátor psychiatrie.
  • MUDr. Petr Rákos (1956-1994) – bývalý primář, spoluzakladatel a vedoucí lékař Centra krizové intervence (původně pavilon č. 3), autor knihy „Korvína čili Kniha o havranech“. Z jeho iniciativy byl roku 1982 realizován divadelní projekt „Bohnická divadelní společnost“ na pomezí psychiatrie a divadla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÁLKOVÁ, Hana. Z psychiatrických léčeben budou nemocnice. Zmizí doléčování, varuje lékař. iDNES.cz [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-07-28]. Dostupné online.  
  2. Psychiatrická nemocnice Bohnice: Historie nemocnice. Josef Tichý, 2015. Dostupné z WWW.
  3. OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého. Třetí, doplněné s rozšířené vydání. Praha : Paseka, nakladatelství a vydavatelství, 2005. ISBN 80-7185-638-X. S. 29.  
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2016-10-21]. Katalogové číslo 152683 : Nemocnice - psychiatrická léčebna. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2016-10-21]. Katalogové číslo 156725 : Činžovní dům - hospoda Štrasburk. Památkový katalog. MonumNet: [3]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [4].  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°8′1″ s. š., 14°25′26″ v. d.