Pověst

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Pověsti)
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Mathauser, Praotec Čech na hoře Říp, obraz na motivy české pověsti

Pověst je epický útvar lidové slovesnosti, obvykle definovaný jako krátké, fantasticky zabarvené vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase a o jehož pravdivosti jsou vypravěč i posluchači přesvědčeni. Ač není tato charakteristika zcela přesná umožňuje postihnout její klíčová kritéria. Akademicky se pověstmi zabývá především folkloristika. Ve své původní podobě je pověst kromě samotného obsahu vyprávění charakteristická osobností vypravěče, posluchačů, situací při které je vyprávěna a je doprovázena mimikou, změnami hlasu, dotazy posluchačů a projevy jejich emocí.[1]

Jako legenda se v českém odborném diskursu označuje církevní vyprávění o světcích, ale v běžném jazyce jsou pověst a legenda synonyma. Českému pověst také odpovídá anglické legend, francouzské légende a německé Legende. Úzce souvisí také s pohádkou, která však není chápána jako pravdivé vyprávění, a mýtem.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Ve světové folkloristice je dlouhodobě užíváno rozdělení pověstí na tyto druhy:

  • pověsti démonologické
  • pověsti historické
  • pověsti etiologické

V české a slovenské folkloristice se tradičně používalo dělení na pověsti v užším slova smyslu, které zahrnovali pověsti místní a historické, a na takzvané pověrečné povídky, odpovídajícím pověstím démonologickým. Bez ohledu na způsob třídění pověstí však dochází k překrývání druhů.([2]

Démonologické pověsti[editovat | editovat zdroj]

Démonologické pověsti či pověrečné povídky[pozn. 1] vypráví o setkání s nadpřirozenými silami, zpravidla vzbuzujícími bázeň. Mívají často podobu memorátu, ale zároveň se vyznačují ustáleným syžetem podobně jako pohádky. Mezi démonologické pověsti patří i některé městské legendy, například o setkání s mimozemšťany.

Historické pověsti[editovat | editovat zdroj]

Historické pověsti vypráví o dějinných událostech a postavách, ale fakta přizpůsobují lidové mentalitě, vyloučeny nejsou ani nadpřirozené motivy.

Etiologické pověsti[editovat | editovat zdroj]

Etiologické pověsti vysvětlují původ objektů či jevů. Řadí se mezi ně například:

Místní pověsti[editovat | editovat zdroj]

Místní pověsti se vypráví o určitém místě a lze je řadit podle tématu do výše uvedených druhů.

Legendární pověsti[editovat | editovat zdroj]

Legendární pověsti vypráví o světcích či sakrálních stavbách. Ač jsou spjaty s působením křesťanských církví pronikali do nich často lidové motivy.(Luffer, s. 9)

Městské pověsti[editovat | editovat zdroj]

Městské či současné pověsti (z anglického urban/contemporary legend) představují různorodou skupinu vyprávění, která nevznikla v kultuře lidové, ale současné. Často splývají s fámami a hoaxy.

Forma[editovat | editovat zdroj]

Pověst je ústní útvar s vysokou variabilitou, která umožňuje přizpůsobení prostředí a podmínkám. Zpravidla je krátká, ale může mít podobu vyprávění s více epizodami. Typický je odkaz na skutečnou osobu, která pověst původně vyprávěla či byla dokonce účastníkem vyprávěného děje, což má potvrzovat věrohodnost pověsti. Časté je opakování určitých slov pro zvýšení expresivnosti, hyperbolizace nebo archaismů, kterým vypraveč nerozumí, ale slyšel je když mu byla pověst vyprávěna. Typická jsou také ustálená slovní spojení, především při užití přímé řeči. Živý přednes umožňuje také odlišení řeči nadpřirozených bytostí, například zvýšením hlasu či šišláním. Při sbírání pověstí byl na jejich formu oproti obsahu kladen velmi malý důraz, a často se jednalo pouze o zapsání několika stručných vět, které byli případně použity pro převyprávění příběhů.[3]

Vývoj zaznamenávání pověsti a názory na ně[editovat | editovat zdroj]

Pověsti zaznamenávali již od počátku literárního vývoje kronikáři a legendisté. Mezi nejoblíbenější pověsti 14. až 17. století patřily pověsti erbovní (např. Kronika o Bruncvíkovi, zpracovaná později jako knížka lidového čtení), které mezi lidmi zpopularizoval kronikář Dalimil a později Václav Hájek z Libočan. Zvláště Hájek z Libočan, jehož kronika pronikla do širokých lidových vrstev, je znám svými svéráznými přístupy k historickým faktům. Ze smyšlenek a nepodložených pověstí ho v 18. století usvědčil P. Gelasius Dobner, který věnoval své životní dílo kritickému vyvracení Hájkových historických polopravd a lží v 6dílném komentovaném vydání Hájkovy kroniky.

Osvícenství obecně mělo k pověstem negativní postoj a všemožní osvícenci se snažili pověsti objasňovat v realistickém duchu a bojovat tak proti pověrčivosti lidu.

Představitelé romantismu měli na problematiku zcela opačný názor. Chápali význam pověstí jako svědectví lidové paměti o dějinných událostech a povýšili je na významného činitele národního uvědomění. V prvních dvou desetiletích 19. století byla po písni a pohádce pověst v největším zájmu obrozenců a badatelů. V českých zemí mezi význačné sběratele pověstí patří August Sedláček a Alois Jirásek, autor Starých pověstí českých.

České pověsti[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší české pověsti lze nalézt v Kristiánově legendě z konce 10. století a Kosmově kronice z počátku 12. století. Jejich motivy byly rozvíjeny v dílech pozdějších jako je Dalimilova kronika z počátku 14. století a Hájkově kronice z poloviny 16. století, kde se objevovali také pověsti nové. Na konci 19. století získaly tyto příběhy kanonickou podobu vydáním Starých pověsti českých Aloise Jiráska.

Významnou sbírkou českých pověstí je veršovaná sbírka Kytice Karla Jaromíra Erbena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tyto pověsti jsou také nazývány mytologické či numinózní, místo termínu pověrečná povídka se také používá označení věrská povídka, strašidelná povídka, démonologická povídka a pověrečná pověst.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUFFER, Jan. Katalog českých démonologických pověstí. Praha : Academia, 2014. ISBN 987-80-200-2383-4. S. 7.  
  2. LUFFER, Jan. Katalog českých démonologických pověstí. Praha : Academia, 2014. ISBN 987-80-200-2383-4. S. 8.  
  3. LUFFER, Jan. Katalog českých démonologických pověstí. Praha : Academia, 2014. ISBN 987-80-200-2383-4. S. 9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]