Knížky lidového čtení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titulní list německého vydání Fortunata z roku 1509.
Historia von D. Johan Fausten, frontispiece vydání z roku 1587.

Knížky lidového čtení je pojmenování pro zábavnou četbu (hlavně pro různé dobrodružné, hrůzostrašné a sentimentální příběhy, v nichž děj probíhal bez úvah a bez motivace a končil šťastným rozuzlením na způsob pohádky), která byla v souvislost s rozšířením knihtisku v době baroka (tj. zhruba od 16. století), distribuována v jednodušší úpravě a s dřevorytovými ilustracemi do širokých lidových vrstev. Zatímco v jiných zemích, např. v Německu (zde nesly označení Volksbücher) šlo o triviální četbu bez větší umělecké hodnoty, v našich podmínkách úpadku českého jazyka a literatury v 1. polovině 18. století byly vedle kramářské písně a nábožensky výchovné literatury jedinou česky vydávanou literaturou. Knížky lidového čtení tak představovaly neodmyslitelnou součást české slovesné kultury. Jejich náměty pevně vrostly do naší literární tradice, v níž se i dále vyvíjely.

Záslužnou práci ve vydávaní knížek lidového čtení vykonalo v počátcích českého národního obrození nakladatelství Česká expedice, které založil roku 1790 Václav Matěj Kramerius.

Některé knížky měly i osvětovou funkci, neboť v nich byla zachycena celá řada praktických zkušeností, které byly často formulovány jako rýmovačky: „Když jsou při západu slunce na nebi červánka, dočkáme se nejspíš krásného ránka.“

Dochované exempláře knížek lidového čtení jsou dnes velkou vzácností. Ve své době byly tak běžnou součástí denního života, že jim jejich majitelé nevěnovali žádnou zvláštní pozornost a péči, takže se některé z nich nedochovaly vůbec nebo jen v jednom exempláři.

Náměty knížek lidového čtení[editovat | editovat zdroj]

Ve většině případů šlo o dobrodružně fantastická vyprávění cizího původu, často velmi stará, společná s jinými evropskými literaturami. Některé příběhy však byly i umělého původu, například povídky od Prokopa Šedivého (17641810) (České Amazonky o dívčí válce nebo rytířský příběh Mnislav a Slavětína). Jako nejčastější náměty knížek lidového čtení lze jmenovat:

Dostupná vydání a literatura[editovat | editovat zdroj]