Till Eulenspiegel
| Till Eulenspiegel | |
 | |
| Narození |
1300 Kneitlingen |
|---|---|
| Úmrtí |
1350 (ve věku 49–50 let) Mölln |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Till Eulenspiegel nebo Ulenspiegel (česky Enšpígl, niz. Tijl Uilenspiegel) byl legendární lidový šprýmař vycházející z dolnoněmeckého folkloru, zřejmě součást středověké tradice písemně zachycené poprvé v knížkách lidového čtení na počátku 16. století. Oblíbený byl zejména na území dnešního Německa, Nizozemska a Francie.
Obsah
Ohlasy v kultuře[editovat | editovat zdroj]
Česká literatura[editovat | editovat zdroj]
Česky byla Enšpíglova čtveráctví vícekrát zpracována, např.:
- Jan Horecký: Enšpigl, Veselé příběhy ze života lidového šaška (vydal Rudolf Štorch, Praha 1912)
- Eliška Krásnohorská: in Pohádky naší babičky (poprvé Josef R. Vilímek, Praha 1901)
- Jiří Kolář, Josef Hiršal: Enšpígl (ilustrace Kamil Lhoták, vydal SNDK 1968, Albatros 1992)
Světová literatura[editovat | editovat zdroj]
Charles de Coster[editovat | editovat zdroj]
Známé literární zpracování pochází od belgického spisovatele Charlese de Costera z 19. století, který v díle Hrdinné, veselé i slavné příhody Thylberta Ulenspiegela a Lamma Goedzaka ve Flandřích a jinde (1867) představil mladíka z města Damme ve Vlámsku, syna uhlíře Klaase, který byl později za kacířství upálen, a Soetkin, která po Klaasově smrti žalem umřela.
Autor transformoval příběh do 16. století, kdy se Nizozemsko ocitlo pod nadvládou Španělska s všudypřítomnou inkvizicí a pronásledováním protestantů. Spolu s ostatními geuzy a svým věrným přítelem Lammem Goedzakem pod velením Viléma Oranžského burcoval prostý lid v boji proti Španělům.
Román česky vydaly Národní listy (1910), Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (1922, překlad Otakara Hanuše, jméno ilustrátora neuvedeno), Družstevní práce (1933 a 1949, s ilustracemi Vojtěcha Sedláčka).
Daniel Kehlmann[editovat | editovat zdroj]
Daniel Kehlmann v románu Tyll (2017, česky 2019) přesadil příběh do třicetileté války. Tento Tyll je „zlomyslnější a krutější, nepřináší žádné poselství a nevede protiválečné agitky“.[1]
Hudba[editovat | editovat zdroj]
- Richard Strauss složil symfonickou báseň Till Eulenspiegels lustige Streiche (Enšpíglova šibalství, 1895). Národní divadlo uvádělo Straussova Enšpíglova šibalství jako balet v letech 1972–1974.[2]
- Operu Otakara Jeremiáše Enšpígl uvedlo v roce 1949 Národní divadlo a v roce 1964 Divadlo J. K. Tyla v Plzni.[3]
Jiné[editovat | editovat zdroj]
- Časopis Eulenspiegel vychází v Německu.[4] Stejnojmenný časopis vycházel již v NDR.
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Jméno Eulenspiegel pochází z něm. Eulen (sova) + spiegel (zrcadlo). Na obrázcích je Till někdy zobrazován se sovou v pravé ruce (moudrost) a zrcadlem v levé ruce (nastavuje lidem zrcadlo jakožto symbol reflexe). Lem suknice je ozdoben stylizovanými dubovými listy – symbol Německa.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Thyl Ulenspiegel (dřevoryt, 1515)
Till Eulenspiegel (Mölln)
_-_Till_Eulenspiegel_Fountain_(well).JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MATĚJČKOVÁ, Tereza. Z antihrdiny hrdina. Lidovky.cz [online]. 2018-03-14 [cit. 2019-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Archiv Národního divadla: Enšpíglova šibalství
- ↑ Archiv Národního divadla: Enšpígl
- ↑ Časopis Eulenspiegel (webová stránka, německy)
