Numen
Numen je latinské označení pro moci a vůle božstva. Výraz vychází nejspíše z rekonstruovaného výrazu *nuō „kývat (hlavou) doplněného o příponu -men která slouží k vytváření neuter. Tato etymologie se objevila už 1. století př. n. l. u Varra, který toto slovo spojil s nūtus „kývnutí, příkaz, vůle“, které má obdobný původ. Před vznikem římského císařství se výraz vždy užíval společně s genitivem jména božstva ke kterému naležel a hovořilo se tak například o „numen Jova“.[1][2]
Výraz numen byl také užíván od 2. století př. n. l. pro božskou moc vyvolávající posvátnou bázeň či děs. V době počátku císařství se slovo numen také počalo používat jako synonymum pro slovo deus. Ještě později pak byly jako numen označovány různé duchovní bytosti, ale použití toho slova v kontextu starších dob je anachronické.[3]
Numen bylo také srovnáváno s polynéskou manou, a v duchu animatismu, s dalšími údajnými neosobními, předteistickými koncepty, které měly stát na počátku náboženství. Mezi zastánce takového výkladu patřil například klasičtí učenci Hendrik Wagenvoort, Herbert Jennings Rose a Kurt Latte nebo antropolog James Frazer a historik William Warde Fowler. V tomto duchu označuje numen za „božstva okamžiku“ historik Bořek Neškudla, který je považuje za pozůstatek animistické fáze římského náboženství.[4] Pozdější badatelé, například klasičtí historici Michael Grant a Robert Schilling nebo lingvista Georges Dumézil však takovou souvislost i existenci nějaké animistické fáze v římské náboženství odmítli.[1][2][3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b SCHILLING, Robert. Numen. In: JONES, Lindsay. Encyclopedia of Religion. [s.l.]: Macmillan Reference USA, 2004. ISBN 978-0028657332. S. 6753–6754. (anglicky)
- ↑ a b SCHEID, John. Numen [online]. Oxford Classical Dictionary [cit. 2021-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GRANT, Michael. Roman Religion [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2021-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie bohů a mýtů starověkého Říma a Apeninského poloostrova. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-264-3. S. 8.
