Poschiavo
| Poschiavo | |
|---|---|
 Poschiavo v zimě | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°19′30″ s. š., 10°3′25″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1 014 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Bernina |
  Poschiavo Poschiavo, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 191,01 km² |
| Počet obyvatel | 3 516 (2017)[1][2] |
| Hustota zalidnění | 18,4 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7742 Poschiavo 7710 Ospizio Bernina 7710 Alp Grüm 7741 San Carlo 7745 Li Curt 7746 Le Prese |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poschiavo (německy Puschlav, lombardsky Pus’ciav) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Bernina. Leží ve stejnojmenném údolí u jezera Lago di Poschiavo na řece Poschiavino[3] v nadmořské výšce 1014 metrů nad mořem. Žije zde přibližně 3 500[1][2] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Poschiavo se nachází asi 15 kilometrů jižně od průsmyku Bernina, který spojuje údolí Engadin s Valtellinou. Obec zahrnuje horní část údolí Val Poschiavo včetně bočních údolí a rozkládá se od rozvodí na severu údolí, které je tvořeno mimo jiné skupinou Bernina a pohořím Forcola di Livigno, až po jižní konec jezera Lago di Poschiavo (německy Puschlaversee) v nadmořské výšce 962 metrů. Nejvyšším bodem území, které je na západě a východě ohraničeno horskými hřebeny, je centrální vrchol Piz Palü (3901 m n. m.).
Stálá sídla se většinou nacházejí podél údolní cesty nebo v její blízkosti a jsou rozdělena do tří skupin (squadri):
- Squadra del Borgo, která se skládá z hlavní vesnice (borgo, Poschiavo v užším slova smyslu) a vesnice Cologna;
- Squadra di Aino na severu, která se skládá z vesnice San Carlo a vesnic Somaino, Angeli Custodi, Percosta a Permunt;
- Squadra di Basso na jihu, kterou tvoří Sant'Antonio s Campiglione, Li Curt a La Rasiga, Prada s Annunziatou a Le Prese s Cantone, Pagnoncini a částí Miralago.
Na území obce se nachází také velké množství vysokohorských pastvin a osad.
Rozlohou jde čtvrtou největší obec kantonu, a jednu z nejhustěji zalesněných ve Švýcarsku. V roce 1997 bylo 19,8 % území obce využíváno pro zemědělství, 32,1 % pro lesy a 1,8 % bylo zastavěno. Neproduktivní půda tvořila 46,2 %.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Význam nálezů z údolí z doby římské nebyl dosud jednoznačně objasněn. Jisté je, že půda tohoto údolí byla Valtellině odebrána v raném středověku. Vesnice Postclave a její křtitelnice, pravděpodobně pozdější kolegiátní kostel San Vittore, jsou v listinách zmiňovány v roce 824. Osídlení Poschiava se zintenzivnilo v 11. století. Z té doby pocházejí kostely San Pietro u Poschiava a San Romerio nad jezerem Poschiavo.[4] Ve 13. století se Poschiavo objevilo jako feudální panství biskupa z Churu. Po střídání úřadů se údolí dostalo v roce 1350 pod milánskou nadvládu, z níž bylo násilně vymaněno v roce 1406. Cumün (údolní obec včetně Brusia), která nyní vždy vystupovala jako jeden celek, požádala biskupa o ochranu a 29. září 1408 se připojila ke Gotteshausbundu. Odkoupením biskupských práv bylo v roce 1494 dosaženo plné nezávislosti jako vrchnostenského soudu v rámci Gotteshausbundu.[4]
Protestantský sbor byl založen v roce 1547 uprchlíky z Itálie. V následujících desetiletích využívaly kolegiátní kostel obě vyznání, dokud se protestantům nepodařilo postavit vlastní kostel v důsledku nepokojů v kantonu, vraždy ve Valtellině v roce 1620, útěku v roce 1623 a arbitrážního rozhodnutí Drei Bünden v roce 1642. Katolíci z Poschiava podléhali až do roku 1870 diecézi Como, ačkoli politicky patřilo údolí ke Gotteshausbundu a později ke Graubündenu.[4]
V roce 1547 založil Dolfino Landolfi v Poschiavu první tiskárnu v Graubündenu. V roce 1549 vydal první významná tištěná díla, včetně stanov Valtelliny, prvního protestantského katechismu v italštině od Pietra Paola Vergeria a papežského seznamu zakázaných knih. V roce 1620 bylo mnoho Landolfiho tisků zničeno, ale Landolfiho tiskárna existovala s přestávkami až do roku 1720.
Po bouřlivé fázi vřavy v Graubündenu během třicetileté války se Poschiavo rozvíjelo spíše klidně, především díky dopravě přes průsmyk Bernina a zemědělství. Od 17. do 19. století mnoho obyvatel Poschiava emigrovalo, nejčastěji do Španělska, Portugalska a Francie, někteří také do Ameriky nebo Austrálie, kde provozovali kavárny a cukrárny.
Současné rozdělení se samostatnými obcemi Poschiavo a Brusio existuje od roku 1851. S výstavbou Berninské dráhy a vodních elektráren Bernina (dnes součást nadnárodního koncernu Repower, jenž má v Poschiavu své sídlo) v letech 1904–1912 se údolí vymanilo z izolace. Počet obyvatel se stabilizoval a cestovní ruch se postupně rozvíjel jako důležité hospodářské odvětví.
V létě roku 1987 byla velká část obce poničena silnou bouří. Rozsáhlé škody byly postupně opraveny.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[4] | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1860 | 1870 | 1900 | 1910 | 1950 | 1980 | 1990 | 2000 | 2010 | 2017 | ||
| Počet obyvatel | 2888 | 2741 | 2890 | 3102 | 3676 | 4034 | 3294 | 3178 | 3225 | 3506 | 3516 | ||
V roce 2022 v Poschiavu žilo 3460 obyvatel.[5] Po první velké vlně vystěhovalectví v letech 1850–1860 počet obyvatel nepřetržitě rostl až do roku 1950 (mezi lety 1850–1950 nárůst o 39,68 %). K výraznému nárůstu došlo zejména v letech 1900 až 1910, kdy byla dokončena Berninská dráha. Druhá vlna emigrace v letech 1950–1990 vedla do průmyslových center a turistických letovisek (úbytek o 21,22 %). Od té doby počet obyvatel opět mírně roste (1990–2005: +9,72 %).
Jazyky[editovat | editovat zdroj]
Poschiavo je jednou z převážně italsky mluvících obcí v kantonu Graubünden. Úředním jazykem je zde italština, kterou hovoří velká většina obyvatel. Používán je alpský lombardský dialekt, tzv. Pus'ciavin. V roce 1900 jím mluvilo 96,45 % obyvatel. Méně než desetina obyvatel používá primárně také němčinu, především díky turistickému ruchu. Ke konci 20. století se podíl italsky mluvících obyvatel pohyboval okolo 90 %, jak ukazuje následující tabulka:
| Jazyky v Poschiavu | |||||||||
| Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
| Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
| Italština | 3 028 | 91,92 % | 2 858 | 89,93 % | 2 917 | 90,45 % | |||
| Němčina | 208 | 6,31 % | 255 | 8,02 % | 255 | 7,91 % | |||
| Rétorománština | 24 | 0,73 % | 22 | 0,69 % | 14 | 0,43 % | |||
| Počet obyvatel | 3 294 | 100 % | 3 178 | 100 % | 3 225 | 100 % | |||
Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]
Z 3 487 obyvatel na konci roku 2005 bylo 3 246 (93,09 %) švýcarských státních příslušníků.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Wolfgang Hildesheimer (1916–1991), německo-židovský spisovatel a dramatik, od roku 1957 žil a zemřel v Poschiavu; je pohřben na místním hřbitově[6]
- Matteo Badilatti (* 1992), švýcarský cyklista, pochází z Poschiava
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel Sv. Viktora -
Evangelický kostel -
Die Torre Comunale -
Palazzo de Bassus-Mengotti, dnes muzeum -
Kostel sv. Marie -
Náměstí -
Náměstí -
Via Palazzi
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poschiavo na německé Wikipedii.
- ↑ a b Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach institutionellen Gliederungen, Staatsangehörigkeit (Kategorie), Geschlecht und demographischen Komponenten. Dostupné online. [cit. 2019-01-12]
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11]
- ↑ HOFMANN, Jaroslav. Poschiavo. Země světa. 1.3.2022, roč. 21, čís. 3, s. 60–64. Dostupné online.
- ↑ a b c d LANFRANCHI, Arno. Poschiavo (Gemeinde) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2015-07-30 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie, Geschlecht und Gemeinde, definitive Jahresergebnisse, 2022 [online]. Bundesamt für Statistik BFS, 2023-08-24 [cit. 2024-01-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ZELLER, Rosmarie. Wolfgang Hildesheimer [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2009-08-03 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poschiavo na Wikimedia Commons - (německy) [1] – oficiální stránky
