Brusio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brusio
Brusio s ikonickým kruhovým viaduktem
Brusio s ikonickým kruhovým viaduktem
Brusio – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška780 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonGraubünden
OkresBernina
Brusio
Brusio
Brusio, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha46,3 km²
Počet obyvatel1 120 (31.12.2020)
Hustota zalidnění24,2 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.brusio.ch
PSČ7743 Brusio
7744 Campocologno
7747 Viano
7748 Campascio
Označení vozidelGR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brusio (německy Brüs, lombardsky Brüsc) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Bernina. Leží v údolí Val Poschiavo v nadmořské výšce 780 metrů nad mořem a má přibližně 1 100 obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na centrum obce

Založení bratrstva San Romerio, o němž je první zmínka z roku 1055, sehrálo trvalou roli v osídlování a rozvoji této oblasti. Brusio je poprvé zmíněno v listině z roku 1106. Význam názvu místa je nejistý, je možné, že vychází z keltského brŏga, tedy "oblast, hranice", které bylo rozšířeno latinskou příponou -ūsǐum. V roce 1222 bylo zmíněno jako samostatná obec, kterou navenek zastupoval děkan. Od 14. století tvořila obec spolu s Poschiavem velkou údolní farnost (Cumün), která se v roce 1408 připojila ke Gotteshausbundu.

Od roku 1501 měla obec vlastní katolickou farnost a po roce 1590, v době reformace, byla založena evangelická farnost. Poté byli katolíci a protestanti zastoupeni téměř rovnoměrně. V době protireformace, během nepokojů v Graubündenu, v úterý 22. července 1620, vpadli militantní katoličtí valtelliniáni pod vedením Giacoma Robustelliho také do farnosti Poschiavo, kde s nimi spolupracovala část místního katolického vedení. Tato událost byla součástí vraždy ve Valtellině. V Brusiu zahynulo asi 30 reformovaných, velká část protestantské komunity však byla varována a mohla se stáhnout na planinu Cavaglia a odtud uprchnout do Engadinu. Rozhodnutí rozhodčího soudu v Graubündenu z roku 1642 umožnilo protestantům postavit si v roce 1645 vlastní kostel. V důsledku těchto událostí a zvýšené emigrace reformovaných klesl jejich podíl na obyvatelstvu do roku 1990 na 9 %.

Teprve v roce 1851 se Brusio odtrhlo od svazku s Poschiavem. Dřívější snaha o autonomii se neobešla bez jistého nechtěného humoru. Například v roce 1615 začali obyvatelé Brusia používat vlastní nově zhotovenou obecní pečeť, ale církev jim vzápětí sdělila, že na takovou pečeť nemají nárok.

Zprovoznění elektrárny Brusio (dnes součást koncernu Repower) v roce 1906 a Berninské dráhy v letech 1908–10 vedly ve 20. století k hospodářskému rozmachu.

Cavaione[editovat | editovat zdroj]

Vesnici Cavaione postoupila Itálie Švýcarsku až v roce 1867 státní smlouvou a přidělila ji k obci Brusio. Státní hranice v údolí Val dal Saent byla stanovena až v roce 1863 a definitivně v roce 1876. Kromě otázky Dappentalu a Verenahofu (dnes součást obce Büttenhardt) se jedná o jedinou významnější úpravu územních hranic Švýcarska od roku 1815.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Vesnice Viano, jedna z částí obce

Obec se rozkládá na dolním toku řeky Poschiavino a sahá od jižního konce jezera Lago di Poschiavo až k italské hranici u Piattamaly, která je nejnižším bodem obce s nadmořskou výškou 517 m. Nejvyšším bodem je 2 901 m vysoký Piz Combul.

Na dně údolí se nachází hlavní obec Brusio (780 m) a pod ní vesnice Campascio (637 m) a Campocologno (553 m) a vesnice Zalende. Na úzkých terasách nad údolními svahy, které se vyznačují suťovými svahy a volnými kaštanovými háji, leží vesnice Viano (1 281 m) a Cavaione, roztroušené na extrémně strmých svazích v nadmořské výšce 1 300 až 1 550 m. K obci patří také část Miralago a několik dalších usedlostí a horských osad.

V roce 1997 bylo 16,6 % území obce využíváno pro zemědělství, 54,1 % lesů a 2,3 % zastavěných ploch. Neproduktivní plocha činila 27,0 %.

Obec je ze tří stran obklopena italským územím. Sousedními obcemi kromě Poschiava jsou Grosotto, Vervio, Tirano, Villa di Tirano, Bianzone, Teglio a Chiuro, které patří do provincie Sondrio.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel
Rok 1850 1880 1900 1910 1941 1950 1980 2005 2010 2017
Počet obyvatel 1 000 1 158 1 199 1 320 1 470 1 528 1 258 1 198 1 123 1 135

Za sto let mezi lety 1850 a 1950 se počet obyvatel výrazně zvýšil o 528 (52,8 %). V následujících třech desetiletích však opět prudce poklesl v důsledku stěhování do průmyslových center a turistických letovisek (mezi lety 1950–1980 úbytek -17,67 %). Tento vývoj pokračuje v mírnější podobě až do současnosti, takže v roce 2005 zde žil stejný počet obyvatel jako v roce 1900.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Brusio je jednou z převážně italských obcí v kantonu Graubünden. Úředním jazykem je zde italština, kterou hovoří velká většina obyvatel. Používán je alpský lombardský dialekt, tzv. Pus'ciavin. V roce 1900 jím mluvilo 96,16 % obyvatel. Od té doby se podíl jednotlivých jazyků téměř nezměnil, jak ukazuje následující tabulka:

Jazyky v Brusiu
Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000
Počet Podíl Počet Podíl Počet Podíl
Němčina 43 3,42 % 45 3,69 % 64 5,32 %
Rétorománština 15 1,19 % 12 0,98 % 8 0,67 %
Italština 1 191 94,67 % 1 150 94,26 % 1 111 92,43 %
Počet obyvatel 1 258 100 % 1 220 100 % 1 202 100 %

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Z 1 198 obyvatel na konci roku 2005 bylo 1 108 (92,49 %) švýcarských státních příslušníků.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kruhový viadukt Brusio.
Kruhový viadukt v Brusiu

Na území obce se nachází známý kruhový viadukt, postavený v letech 1907–1908 na Berninské trati, spojující Svatý MořicTiranem. Stavba smyčky, při které vlak nadjíždí sám sebe, umožnila zmírnit prudké klesání na trati bez nutnosti použití ozubnice či stavby nákladných tunelů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brusio na německé Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]