Plochá Země

Tzv. Flammarionův dřevoryt (Paříž 1888), zobrazující poutníka na okraji světa

Plochá Země je vyvrácená kosmologická a pseudovědecká hypotéza, podle níž Země není koule, ale rovinatá plocha. Tato představa byla běžná ve starověkých mýtech a mytologiích, kde se svět chápal jako pevná plocha obklopená nebeskou klenbou. S rozvojem astronomie a fyziky byla teorie ploché Země postupně nahrazena vědeckým pojetím Země jako koule. V novověku byla hypotéza o ploché Zemi jednoznačně vyvrácena a dnes je považována za příklad konspirační teorie a pseudovědy.

Lidé původně neznali principy gravitace, setrvačnosti ani mechaniku pohybu kosmických těles. Země se jim z běžného pozorování jevila jako nehybná a plochá, zatímco Slunce, Měsíc a hvězdy se pohybovaly po nebeské klenbě. Tento obraz byl pro většinu starověkých kultur přirozený, ale s rozvojem astronomického poznání se začal postupně měnit.

Starověké civilizace

V mnoha starověkých kulturách měla Země podobu disku, oválu či obdélníku, plovoucího na vodě nebo podpíraného zvířaty, například slony či želvami. Tento pohled byl typický pro starověký Orient, kde se svět zobrazoval jako deska obklopená oceánem, často s nebeskou klenbou nad sebou.

V hinduismu byla Země chápána jako lotosový květ rozprostírající se kolem posvátné hory Méru, která tvořila osu světa. Čínská mytologie považovala Zemi za čtvercovou a nebe za polokouli, která ji překrývá, přičemž středem světa byla Čína sama. Podobné pojetí sdílely i civilizace předkolumbovské Ameriky, kde byla Země často vnímána jako plochý disk rozdělený na čtyři světové strany, odpovídající čtyřem živlům nebo božstvům. V severské mytologii představoval Midgard (svět lidí) plochý kruhový obklopený oceánem, s nímž byl propojen světovým stromem Yggdrasil spojujícím všechny úrovně vesmíru.

Myšlenka Země jako roviny nebo pevné desky byla tedy univerzálním výchozím bodem pro většinu raných civilizací, než se začala prosazovat představa Země jako koule v antickém Řecku.

Antika

Hekataiova mapa světa (6. století př. n. l.)

Ve starověkém Řecku zobrazovali svět jako desku obklopenou oceánem předsokratovští filosofové Thales z Milétu a Anaximenés, který napsal: „Země je plochá, vznáší se na vzduchu a podobně též Slunce, Měsíc i všechna ostatní tělesa nebeská, jež jsou ohnivá, vznášejí se na vzduchu pro svoji plochost.“ Středem kruhového světa byl pro Řeky omfalos v Delfách, který byl považován za „pupek světa“.

S myšlenkou sférického tvaru Země přišel jako první v 5. století př. n. l. pythagoreismus, jehož představitelé považovali kouli za nejdokonalejší tvar. Názor na kulovitost Země se v období helénismu obecně prosadil a stal se součástí tehdejší vědecké tradice.

Aristoteles uvedl mezi důkazy například zatmění Měsíce, při němž Země vrhá kruhový stín, nebo postupnou změnu polohy hvězd při cestování na sever či na jih. Ve 3. století př. n. l. Eratosthenés z Kyrény experimentálně určil obvod Země s překvapivou přesností pomocí měření délky stínů v Syéně a Alexandrii.

Klaudios Ptolemaios ve 2. století n. l. vycházel z kulatosti zemského povrchu při sestavování svých map i geocentrického systému a počítal také s existencí protinožců. Jeho dílo Almagest se stalo základním astronomickým spisem až do počátku novověku.

Předkládané důkazy o kulatosti Země přijímali a považovali za správné také židovští pisatelé Talmudu a později i raně křesťanští učenci, kteří řeckou astronomii dále rozvíjeli. Znalost kulovité Země se tak stala trvalou součástí antického vědeckého myšlení a přešla i do pozdějšího období středověku.

Pozdní antika a středověk

Makrobiánské schéma kosmu z 9. století se zvěrokruhem, sedmi planetami včetně Slunce a Měsíce a zemským globem uprostřed

Zeměkoule na ilustraci ke spisu Gautiera z Mét (1245)

Církevní otcové křesťanství běžně představu kulaté země neoznačovali za problematickou. Výjimečně ji ale někteří odmítali, především šlo o antiochijskou teologickou školu, která na západní (latinské) myšlení v této oblasti neměla velký vliv. Obě strany si po svém interpretovaly biblické texty. Častěji bylo ale zpochybňováno osídlení nebo vůbec obyvatelnost jižní polokoule a existenci jižního kontinentu. Například církevní otec Lactantius počátkem 4. století prohlásil: „Může být vůbec někdo tak pošetilý, aby věřil, že existují lidé, jejichž nohy jsou výše než hlava, nebo místa, kde věci visí směrem vzhůru, stromy rostou dolů či kapky deště padají nahoru?“ Isidor ze Sevilly Zemi zobrazoval ve formě T mapy, tedy jako kruh rozdělený Středozemním mořem, Donem a Nilem na tři kontinenty, odpovídající rozdělení světa mezi Noemovy syny, s Jeruzalémem uprostřed a rájem na východním konci světa, přičemž se jako první po delší době pokusil vypočítat délku rovníku. Křesťanství popřelo souvislost mezi nebeskými sférami a jejich planetami s (antickými) božstvy a prohlásilo je za pouhé Boží stvoření. Zároveň byl kalendář pro tehdejší dobu již uspokojivě vyřešen. Tím astronomie ztratila na zajímavosti a spolu s jejím mizením bledla i povědomost o kulatosti Země.

Při stěhování národů nabývali v Evropě na významu Germáni a Slované s vlastními ústně předávanými mýty, které řeckou myšlenku o kulové Zemi neobsahovaly. Severská kosmologická představa zahrnovala plochou zemi obkrouženou oceánem a uprostřed protknutou osou světa v podobě sloupu Irminsulu nebo světového stromu Yggdrasilu. Na Blízkém východě zas přišel Kosmas Indikopleustés s představou Země jako dna truhly s vysokou horou, za kterou zapadá Slunce, ale jeho učení nebylo známé (první překlad do latiny byl pořízen až začátkem 18. století) a není dodnes zcela jasné, jak moc vážně své dílo myslel.

Ve středověku nikdo kulatost Země aktivně nezpochybňoval, na konci středověku začaly hromadně vznikat glóby, symbolem panovnické moci se stalo královské jablko. Na křesťanských univerzitách se běžně v rámci sedmi svobodných umění vyučovala astronomie podle Ptolemaiova modelu, každý absolvent tedy o kulatosti země věděl. (Kryštof Kolumbus tedy již nemusel bojovat s představou, že v Atlantiku končí svět, ale s praktickými pochybnostmi, zda jsou tehdejší plavidla schopna západní cestou do Asie doplout.) Z civilizovaných zemí se víra v plochost Země nejdéle dochovala v Číně, kde ji v průběhu 17. století vyvrátila mise Mattea Ricciho.

Novověk a současnost

Novodobá představa ploché Země

V moderní době se objevují teorie o ploché Zemi, mainstreamem řazené mezi pseudovědu. Jejich průkopníkem byl Američan Samuel Rowbotham, který roku 1849 publikoval spis Zetetická astronomie, v němž popsal Zemi jako disk se středem na severním pólu, na okrajích obklopený obrovskou ledovou hradbou známou jako Antarktida. V té době ještě nikdo nedosáhl jižního pólu a proto tento autor navrhoval, že by Země mohla být teoreticky plochá. Slunce je podle něj žhavá koule o průměru okolo padesáti kilometrů, putující po nebi a osvětlující příslušnou část Země.

K Rowbothamovu odkazu se hlásí Flat Earth Society, kterou založil roku 1956 v Doveru písmomalíř Samuel Shenton. Podle této společnosti jsou všechny snímky zeměkoule z vesmíru podvrhy, kterými se vědecká lobby snaží získat financování pro svůj výzkum: jde tedy o případ konspirační teorie.

O aktuálnosti tématu svědčí i diskuse, kterou vyvolal v roce 2016 rapper B.o.B svým twitterovým příspěvkem, vyjadřujícím víru v plochost Země.

V souvislosti s Flat Earth Society položil Elon Musk otázku, proč by Země měla být jedinou plochou planetou ve vesmíru a proč neexistuje například Flat Mars Society.

Zástupci Flat Earth Society na to reagovali, že je to proto, že Mars byl na rozdíl od Země pozorován jako kulatý, ovšem na obrázek Země otáčející se okolo svojí osy reagovali konstatováním, že je pravděpodobné, že fotografie Země jsou výmysly.

Česko a Slovensko

• V roce 2017 vedl astronom a astrofyzik Jiří Grygar v Českém rozhlase debatu se zastáncem hypotézy ploché Země.

• Generální tajemník slovenského ministerstva kultury Lukáš Machala odpověděl v roce 2024 na otázku, zda je Země kulatá, nebo placatá: „Je podložené, že je kulatá? Byli jste ve vesmíru? Nebyli, já také ne. Nevím,“ prohlásil. Možný kandidát na ředitele slovenské televize svým výrokem prohloubil obavy některých Slováků, že vedení nového veřejnoprávního média STVR se ve svém obsahu nebude bránit nejrůznějším konspiračním teoriím a nepodloženým informacím.

• Z průzkumu agentury MNFORCE – Market Research Agency z března 2024, provedeného na reprezentativním vzorku 1000 respondentů z ČR a 1000 respondentů ze SR starších 18 let, vyplynulo, že si 3 % Čechů myslí, že Země je plochá, zatímco na Slovensku tento názor zastává až 20 % populace.

Server Manipulátoři.cz však upozornil, že společnost MNFORCE sice uvádí reprezentativnost vzorku, avšak průzkum byl proveden formou internetových dotazníků a účastníci byli motivováni různými odměnami, což může výsledek zkreslit.

Náboženský rozměr

Některá nová náboženská hnutí se kloní k názoru o ploché Zemi. V některých případech je tato víra spojována s doslovným výkladem náboženských textů, zejména Bible, které jsou interpretovány jako důkaz o pevné nehybné zemi a nebeské klenbě. Podobné výklady se objevují zejména v prostředí konzervativních fundamentalistických skupin v USA, které odmítají astronomické a fyzikální poznatky jako rozporné s náboženským zjevením. Na sociálních sítích a diskusních fórech se tyto postoje mísí s konspiračními teoriemi o utajování „pravdy o tvaru Země“ a o manipulaci ze strany vlád či NASA. Víra v plochou Zemi se tak někdy propojuje s širším nedůvěřivým pohledem vůči vědě a sekulárním institucím.

Fikce

Představy o ploché Zemi se objevují i v literatuře a populární kultuře. Jedním z nejznámějších zpracování je alegorický román Edwina Abbotta Abbotta Plochozemě (1884), který využívá dvourozměrný svět jako metaforu pro omezené lidské vnímání a sociální hierarchii.

Motiv plochého světa rozvinul i britský spisovatel Terry Pratchett v sérii humorných fantasy románů Zeměplocha, zasazené na svět nesený čtyřmi obřími slony stojícími na hřbetě vesmírné želvy Velké A'Tuin.

Plochá Země se objevuje i v dalších dílech moderní kultury – například v satirických či science fiction příbězích, které myšlenku využívají jako obraz dogmatismu nebo omezeného poznání. Občas se motiv objevuje i ve filmech a hrách, které ironizují konspirační teorie.

Odkazy

Související články

• Dutozemě

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plochá Země na Wikimedia Commons
• Informace.top - český web stoupenců zeměplochy
• The Flat Earth Society (en)

Portály: Planetární vědy