Parma obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxParma obecná
alternativní popis obrázku chybí
Parma obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
ŘíšeŽivočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Podtřídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádmáloostní (Cypriniformes)
Čeleďkaprovití (Cyprinidae)
Rodparma (Barbus)
Binomické jméno
Barbus barbus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parma obecná (Barbus barbus; L., 1758) je nedravá sladkovodní ryba z čeledi kaprovitých.

Vzhled a velikost[editovat | editovat zdroj]

Parma je svojí anatomií uzpůsobena k životu v tekoucích vodách, zejména u dna. Má štíhlé, válcovité tělo. Její rypec je poměrně dlouhý, s masitou tlamou ve spodním postavení, která je vybavena čtyřmi vousky. Dorůstá obvykle do délky 50 cm a hmotnosti 1–2 kg. Největší exempláře však mohou měřit až 100 cm a vážit i 10 kg. Parma se může dožít i více než 20 let [2]. Mladé ryby jsou obvykle šedé a skvrnité. Dospělci jsou typicky tmavě hnědí, bronzoví nebo šedí s bledým spodkem těla. U dospělců jsou typicky pozorovatelné charakteristické červené nebo oranžové ploutve. Ocasní laloky jsou asymetrické, spodní lalok je zaoblený a mírně kratší než špičatý horní lalok. O jejím mase se traduje že není dobré, ale hodně záleží na úpravě, má libovější a chutnější maso například než kapr, ale její vnitřnosti jsou jedovaté.

Rozšíření a ekologické nároky[editovat | editovat zdroj]

Parma obývá střední pásma řek (tzv. parmové pásmo), a to úseky s tvrdým kamenitým nebo štěrkovitým dnem. Pravidelně se vyskytuje i v pomalejších řekách a byla úspěšně vysazena do stojatých vod [3]. Lze ji najít v podstatě na celém území České republiky, ačkoliv v některých oblastech je vzácná a celoročně hájená (například na všech revírech Jihočeského územního svazu, na revíru Svitava 1 a nově také na revírech Berounka 1 a 2).

Způsob života a potrava[editovat | editovat zdroj]

Parma obecná žije v početných hejnech a je typickou rybou dna. Žije aktivním způsobem, potravu vyhledává v proudech a při jejím shánění je díky silnému rypci schopná obracet i větší kameny. Parmy jsou aktivní ryby a často překonávají delší vzdálenosti za relativně krátkou dobu. Jednotlivci se mohou přemístit 16 až 68 km za rok, průměrný denní pohyb je u parm poté 26 až 139 metrů [4]. Živí se larvami vodního hmyzu, měkkýši, korýši i drobnými rybami. Důležitou složkou potravy mladých ryb jsou rozsivky pokrývající kameny a larvy komárů. Dospělci obvykle loví v noci, mohou však lovit i během dne v bezpečí hlubších vod. Aktivnější se stává při vyšším stavu vody, kdy sbírá živočichy splavené ze zatopených míst.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samec dosahuje pohlavní dospělosti po 3 až 4 letech, samice po 5 až 8 letech. Tření probíhá mezi květnem a pozdním červnem na většině řek, kdy se skupiny samců shromažďují v mělké vodě ve snaze získat partnerky. Migrace proti proudu k dosažení třecích míst obvykle probíhá mezi březnem a květnem v závislosti na teplotě vody [4]. Samice produkují 8 000 až 12 000 vajec na kilogram tělesné hmotnosti, která jsou oplozena samci při uvolňování a ukládána do mělkých jamek ve štěrku na dně řeky [5]. Líhnou se okolo osmého dne od nakladení [6]. Vysoké množství jemného sedimentu může být škodlivé pro vajíčka a larvy parm, pokud obsah písku přesáhne 30 %, dochází ke zpoždění vylíhnutí [7]. Parmy se mohou třít vícekrát v zajetí [8], a existují i důkazy o vícečetném tření jak jedinců, tak i populace, v divokých řekách [9]. Líhnou se okolo osmého dne od nakladení.[6]

Sportovní význam[editovat | editovat zdroj]

Parma je poměrně ceněnou sportovní rybou, ačkoliv její maso není příliš kvalitní. Je to dáno její velkou bojovností — i malá parma dokáže obratně využívat proudů. Loví se zejména na plavanou, položenou a dnes také na feeder, lze ji chytit také při lovu přívlačí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. TRIGO, Fatima Amat; ROBERTS, Catherine Gutmann; BRITTON, John Robert. Spatial variability in the growth of invasive European barbel Barbus barbus in the River Severn basin, revealed using anglers as citizen scientists. Knowledge & Management of Aquatic Ecosystems. 2017, čís. 418, s. 17. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1961-9502. DOI 10.1051/kmae/2017009. (anglicky) 
  3. "Stillwater Barbel Thrive". Match Fishing Magazine [online]. 24 November 2011. [cit. 2024-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-02. 
  4. a b GUTMANN ROBERTS, Catherine; HINDES, Andrew M.; BRITTON, J. Robert. Factors influencing individual movements and behaviours of invasive European barbel Barbus barbus in a regulated river. Hydrobiologia. 2019-03-01, roč. 830, čís. 1, s. 213–228. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1573-5117. DOI 10.1007/s10750-018-3864-9. (anglicky) 
  5. GUTMANN ROBERTS, Catherine; BAŠIĆ, Tea; BRITTON, J. Robert. Quantifying the habitat and zoogeomorphic capabilities of spawning European barbel Barbus barbus , a lithophilous cyprinid. River Research and Applications. 2020-02, roč. 36, čís. 2, s. 259–279. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1535-1459. DOI 10.1002/rra.3573. (anglicky) 
  6. a b Drobné vodní toky v ČR. Praha: Consult 295 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-905159-0-1, ISBN 80-905159-0-8. OCLC 897868461 
  7. BAŠIĆ, Tea; BRITTON, J. Robert; RICE, Stephen P. Does sand content in spawning substrate result in early larval emergence? Evidence from a lithophilic cyprinid fish. Ecology of Freshwater Fish. 2019-01, roč. 28, čís. 1, s. 110–122. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 0906-6691. DOI 10.1111/eff.12435. (anglicky) 
  8. PONCIN, P. Influence of the daily distribution of light on reproduction in the barbel, Barbus barbus (L.). Journal of Fish Biology. 1992-12, roč. 41, čís. 6, s. 993–997. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/j.1095-8649.1992.tb02726.x. (anglicky) 
  9. GUTMANN ROBERTS, Catherine; BRITTON, J. Robert. Spawning strategies in cypriniform fishes in a lowland river invaded by non-indigenous European barbel Barbus barbus. Hydrobiologia. 2020-11-01, roč. 847, čís. 19, s. 4031–4047. Dostupné online [cit. 2024-02-18]. ISSN 1573-5117. DOI 10.1007/s10750-020-04394-9. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]