Přeskočit na obsah

Papežka Jana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: román Papežka Jana nebo muzikál Papežka.
papežka Jana
NarozeníMohuč
ÚmrtíŘím
Povoláníduchovní a klerik
Nábož. vyznáníkatolicismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Papežka Jana – leták protipapežské kampaně protestantů (16. století)

Papežka Jana (také La Papessa) byla podle středověké legendy žena, která měla v období 855–857 zastávat papežský úřad. Až do poloviny 16. století byla její existence brána jako fakt, první dementi vydal v roce 1562 augustinián Onofrio Panvinio.[1]

Původ legendy

[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně jediným hmotným důkazem její existence by mohla být tzv. sedia stercoraria, zvláštní stolička s otvorem, na kterou měl dotyčný papež usednout a jeho mužství mělo být skrze tento otvor potvrzeno. V současnosti je tato stolička součástí Vatikánských muzeí, ale její skutečný účel není znám.

První zmínka o papežce Janě pochází z kroniky Chronographia tripartita sepsané Anastasiem Bibliothecariem, neúspěšným kandidátem na papeže, v roce 875. Tato zmínka se ovšem stěží dá považovat za spolehlivý zdroj. Zpráva o papežce Janě je totiž uvedena pouze v jednom z několika rukopisů této kroniky, jako poznámka na okraji vytržená z kontextu, vepsána rukopisem jiným než autora celého textu, navíc rukopisem, který nese známky písma z pozdější doby odpovídající době zapsání legendy ve 13. století Martinem z Opavy. Proto ji historici nepovažují za důvěryhodnou.

Příběh papežky Jany je znám také z kroniky Chronicon Pontificum et Imperatorum kronikáře Martina z Opavy (†1274), odlišná verze příběhu je citována také ve spise Sedm darů ducha svatého, kterou napsal dominikán Étienne de Bourbon (†1261). Dále je papežka Jana také zmiňována v listu sv. Fótia kaganovi Askoldovi z roku 863. Zmiňoval se o ní např. i Jan Hus na kostnickém koncilu v roce 1415.

Teorie vzniku legendy

[editovat | editovat zdroj]

Církevní historik Caesar Baronius se domníval, že jde o satiru na papeže Jana VIII. (872–882), kterému byla předhazována změkčilost a přílišná mírnost až zženštilost v jednání s exkomunikovaným konstantinopolským patriarchou Fotiem. Podle jiného vysvětlení může jít o satiru na mocnou římskou šlechtičnu Marozii, která v letech 911931, v době velkého úpadku papežství, dosadila a opět odstranila celkem sedm papežů – mimo jiné také Jana X. a Jana XI.

Jinou teorii představil v 19. století historik Ignaz von Döllinger. Nedaleko Kolosea byla nalezena antická socha ženy s nápisem označujícím, kdo uhradil náklady na její vybudování: „PPP“ (latinská zkratka proprie pecunia possuit – „věnoval vlastní peníze“) a se jménem dárce: „Pap. (snad Papirius) pater patrum“. Pater patrum (otec otců) byl titul velekněze pohanského Mitrova kultu. Archeologové skutečně pod základy nedalekého kostela sv. Klementa v Lateránu odkryli zbytky svatyně boha Mitry.

Nález sochy vnáší světlo do verze příběhu o papežce Janě z pera dominikána Étienne de Bourbon (†1261). Líčí se v něm, že papežka při jedné veřejné akci porodila syna, byla rozhořčeným davem usmýkána a na místě, kde zemřela, byl postaven pomník s latinským nápisem Petre, Pater Patrum, Papisse Prodito Partum (Petře, otče otců, prozraď porod papežky). Možná, že si takto lidová fantazie vyložila latinský nápis v době, kdy socha ještě stála.[2]

Odraz v kultuře

[editovat | editovat zdroj]
Filmy
Muzikál
  • Papežka (Die Päpstin), muzikál Dennise Martina z roku 2011.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pope Joan na anglické Wikipedii.

  1. BOUREAU, Alain. La papesse Jeanne. Paříž: Aubier – Collection historique, 1988. 416 s. ISBN 978-2700722192.
  2. ZAHRADNÍČEK, Pavel. Papežka Jana?. časopis Milujte se!. 2009, čís. 10, s. 26, 28. ISSN 1802-4327.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]