Přeskočit na obsah

Pakůň žíhaný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPakůň žíhaný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádpřežvýkavci (Ruminantia)
Čeleďturovití (Bovidae)
Podčeleďbuvolci (Alcelaphinae)
Rodpakůň (Connochaetes)
Binomické jméno
Connochaetes taurinus
(Burchell, 1823)
Rozšíření pakoně žíhaného (červeně)
Rozšíření pakoně žíhaného (červeně)
Rozšíření pakoně žíhaného (červeně)
Poddruhy
  • Connochaetes taurinus albojubatus
  • Connochaetes taurinus cooksoni
  • Connochaetes taurinus johnstoni
  • Connochaetes taurinus mearusi
  • Connochaetes taurinus taurinus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus) je velký savec z čeledi turovitých (Bovidae), který obývá jižní Keňu až po sever Jižní Afriky (viz mapa).

Pakůň žíhaný

Pakůň žíhaný je zvíře měřící 1,7 až 2,4 metru na délku. Ocas měří 60 až 100 cm. Hmotnost jedince může přesáhnout i 270 kg. Ve své domovině obývá převážně otevřené travnaté krajiny, buše a savany. Srst na těle má nejčastěji šedou, občas světle hnědou barvu a mají úzkou černou hřívu. Na hlavě mají černý tlustý pruh táhnoucí se od rohů až po čenich; jen boční strany hlavy jsou obvykle světlejší. Díky černému obličeji a bílé dlouhé bradce poněkud přihlouplý výraz. Působí sice neohrabaným dojmem, ale jde o celkem rychlého savce, který se pohybuje jakoby koňským cvalem a vydává bručivé zvuky.

Dosahují v běhu rychlosti až 70 km/h.[2]

Pakoně jsou velice pospolní a ve východní Africe lze v období sucha spatřit stáda čítající i několik desítek tisíc jedinců,[3] která podnikají migrace za vodou a pastvou až 1600 km dlouhé.[zdroj?] Stáda v období rozmnožování nemívají více než 150 samic s mláďaty a 1 až 3 samce. Samci hlídkují na okrajích stáda, které udržují pohromadě a brání pásmo kolem něj, a to dokonce i během migrace. Pakoně se téměř výhradně živí trávou a potřebují často pít, proto se zdržují často blízko vody a není výjimkou, když se zdržují ve stádech spolu se zebrami nebo s pštrosy, jelikož využívají vzájemné ostražitosti a upozorní ostatní včas náhlým útěkem. Mezi přirozené a největší nepřátele pakoně patří hlavně lvi, gepardi, psi hyenovití, hyeny a u vody nejčastěji krokodýli.

Pakoni žíhaní během migrace

Rohy mají jak samec, tak samice a obě pohlaví se od sebe liší pouze velikostí (samice je menší). Březost trvá zhruba 8,5 měsíců a samice rodí jedno mládě, které se dokáže během 3 až 5 minut postavit.

Pakoně žíhaného poprvé popsal Burchell ve své publikaci v roce 1833 a pravděpodobně se jednalo o vzorek z Keni. U pakoně žíhaného rozeznáváme celkem pět poddruhů, které obývají území od Keni až po Jižní Afriku. Mezi ně patří:

  • Pakůň žíhaný bělobradý (Connochaetes taurinus albojubatus)
  • Connochaetes taurinus cooksoni
  • Connochaetes taurinus johnstoni
  • Connochaetes taurinus mearusi
  • Pakůň žíhaný modrý (Connochaetes taurinus taurinus)

V současné době nehrozí pakoni žíhanému žádná akutní hrozba vyhubení, ale je závislý na ochraně.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. [1]
  3. Archivovaná kopie. www.kilimanjaro.cz [online]. [cit. 2007-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-12. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]