Přeslička lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPřeslička lesní
alternativní popis obrázku chybí
Přeslička lesní
Vědecká klasifikace
Říše Rostliny (Plantae)
Podříše Zelené rostliny (Viridiplantae)
Oddělení Přesličky (Equisetophyta)
Třída Equisetopsida
Řád přesličkotvaré (Equisetales)
Čeleď přesličkovité (Equisetaceae)
Rod Přeslička (Equisetum)
Binomické jméno
Equisetum sylvaticum
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přeslička lesní (Equisetum sylvaticum L.) je rostlina z oddělení přesličky, jehož jediným recentním rodem je rod přeslička v širším pojetí (Equisetum s.l.).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Přeslička lesní je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká nejčastěji 10-60 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. U přesličky lesní se projevuje sezónní dimorfismus. Na jaře vyrůstá fertilní lodyha, která je zpočátku nevětvená, nezelená, červenohnědé barvy. Později však vyrostou přesleny větví a lodyha zezelená. Kromě toho z oddenků vyrážejí letní sterilní lodyhy, které jsou od počátku zelené a větvené. Lodyhy se přeslenitě větví, a to dokonce vícenásobně (typický znak), větve jsou tenké a celá rostlina působí jemným a hebkým dojmem. Střední dutina zabírá 1/2-2/3 průměru stonku. Jako u ostatních přesliček se v každém uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslenitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. U přesličky lesní se několik zubů vždy spojuje v jednolitý lalok nápadně rezaté barvy. Výtrusnicový klas je solitérní, vrcholový, s tupou špičkou. O životním cyklu přesliček viz přeslička.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Jedná se spíše o stínomilnou vlhkomilnou lesní rostlinu, najdeme ji v podmáčených smrčinách (Equiseto-Piceetum) a některých typech luhů (např. Piceo-Alnetum). Vzácněji ji uvidíme mimo les na rašelinných nekosených loukách.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, Asii a v Severní Americe.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Hojný druh od nížin do hor, ale v suchých teplých nížinách je vzácná a tam kde nemá vhodná stanoviště, může lokálně i chybět.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hrouda L. (1988), In Slavík B. et Hejný S.: Květena České republiky, vol. 1.
  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha