Pétrus Borel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pétrus Borel
Pétrus Borel v roce 1839
Pétrus Borel v roce 1839
Rodné jméno Joseph-Pierre Borel d'Hauterive
Narození 30. června 1809
Lyon
Úmrtí 14. července 1859 (ve věku 50 let)
Mostaganem, Alžírsko
Pseudonym Le Lycanthrope (Vlkodlak)
Povolání básník, prozaik, žurnalista a překladatel
Národnost francouzská
Témata frenetická literatura
Literární hnutí romantismus
Významná díla Champavert, nemorální povídky
Manžel(ka) Gabrielle Claye
Příbuzní André Borel d'Hauterive (sourozenec)
Vliv na prokleté básníky a surrealisty.
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pétrus Borel, vlastním jménem Joseph-Pierre Borel d'Hauterive (30. června 1809, Lyon14. července, 1859, Mostaganem, Alžírsko), byl francouzský romantický básník, prozaik, žurnalista a překladatel, významný člen skupiny „Mladá Francie" a představitel frenetické literatury.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z aristokratické rodiny ožebračené během francouzské revoluce, byl dvanáctý ze čtrnácti dětí. Studoval architekturu v Paříži, pak se chtěl stát malířem, ale nakonec se začal věnovat literatuře. Stal se z něho bohém a radikální republikán. Jeho protest proti měšťácké morálce a společenskému režimu ve Francii po červencové revoluci v roce 1830 jej přivedl do literární skupiny „Mladá Francie" a do jejího kroužku Petit Cénacle (Malý kroužek) u sochaře Jeana Duseigneura jehož členy byli například i Théophile Gautier a Gérard de Nerval. Stal se jedním z vůdčích duchů tohoto kroužku a roku 1832 založil s Duseigneurem umělecký časopis La Liberté, útočící proti akademickému umění.[2]

Se svými básněmi a prózami napsanými v duchu frenetické literatury nebyl však komerčně úspěšný a žil v chudobě. Vrátil se k žurnalismu a se svým bratrem řídil mimo jiné časopisy Le Satan a Le Corsaire. Nakonec jej bída donutila roku 1846 přijmout místo koloniálního inspektora v Alžírsku, které získal na přímluvu svých přátel. Zde se také roku 1847 oženil. Později měl spory s nadřízenými, protože odhaloval různé nešvary, a roku 1856 byl propuštěn. Zůstal v Alžírsku a žil zde na svém malém statku. Roku 1859 zemřel na následky slunečního úpalu.[2].[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

Pétrus Borel se svým psem
Rapsodie, první vydání z roku 1832
Champavert, nemorální povídky, první vydání z roku 1833
  • Les Rapsodies (1832, Rapsodie), jediná Borelova básnická sbírka obsahující verše s vášnivým revoltujícím tónem, jejichž lexikální neobvyklosti a novotvary dodávaly sbírce skandalizující nádech. Rovněž je v nich vyjádřena básníkova trýzeň z hladového života na okraji společnosti. V předmluvě básník vyjádřil své republikánství, požadavek neomezené svobody, pohrdání aristokracií a uhlazenými formami v umění.[4]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Champavert, contes immoraux (1833, Champavert, nemorální povídky), sbírka sedmi povídek, ve kterých autor provokativně kupí monstrózní krutosti a popisuje různé brutální činy. V povídkách se vraždí ze msty nebo pod záminkou anatomického studia a nemilosrdně se znásilňují nevinné dívky. Ctnost je pronásledována a přináší svému nositeli jen neštěstí. Povídky se odehrávají v různých zemích a v různých časových obdobích a jsou spojeny atmosférou zločinu, perverzity a společenské nespravedlnosti. Borel v nich využívá různé stylistické prostředky, sarkasmy, paradoxní pointy a také černý humor a vyjadřuje v nich svůj nihilismus a destruktivní individualismus provázený ironickým výsměchem a mystifikacemi.[2][4] Jednotlivé povídky se jmenují:
    • Monsieur de l'Argentière, l'accusateur (Pan de l'Argentière, žalobce),
    • Jaquez Barraou, le charpentier. La Havane (Jaquez Barraou, tesař. Havana),
    • Don Andréa Vésalius, l'anatomiste. (Madrid. (Don Andréa Vésalius, anatom. Madrid),
    • Three-fingered Jack, l'obi. La Jamaïque. (Three-fingered Jack, obi. Jamajka),
    • Dina, la belle juive. Lyon. (Dina, krásná židovka. Lyon),
    • Passereau, l'écolier. Paris. (Passereau, žák. Paříž),
    • Champavert, le lycanthrope. Paris. (Champavert, lykantrop. Paříž).
  • L'Obélisque de Louqsor (1836, Obelisk z Luxoru), pamflet proti rabování archeologických nalezišť.
  • Madame Putiphar (1839, Paní Putifarka), román odehrávající se v 18. století během panování krále Ludvíka XV., jehož titulní postavou je jeho milenka madame de Pompadour. Borel jej napsal na základě historických pramenů, jako jsou paměti vězňů z Bastily a s využitím témat a prostředků děl markýze de Sade a gotických románů (temné kobky, fantastická podzemí, rituály mučení atp.) Zobrazuje v něm zvrhlost, prodejnost a krutý cynismus vládnoucích vrstev, korupci, násilnictví a zlo přítomné všude v lidech a tajné krutosti lidských praktik, které jsou skryté pod povrchem kultury a jsou vlastní lidské společnosti. Svět v románu je manichejský, existuje pouze zlo a dobro, přičemž zlo triumfuje a nevinnost a ctnost je vystavena příkořím.[2][4]
  • Le Croque-mort (1840), povídka plná sarkasmu a černého humoru, jejíž název je francouzské označení pro majitele pohřebního ústavu.
  • Le trésor de la caverne d'Arcueil (1843, Poklad Arcueilské jeskyně), povídka odehrávající se v 18. století s motivem satanismu.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Daniel Defoe: Robinson Crusoe, překlad obou dílů románu z roku 1836, který je dodnes považován za jeden z nejlepších.
  • Gottfried Wolfgang (1843), převod povídky Washingtona Irvinga The Adventure of the German Student (1824, Dobrodružství německého studenta).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník francouzských spisovatelů, Odeon, Praha 1966, str. 123.
  2. a b c d e Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 150-151.
  3. Ottův slovník naučný, 4. díl, Paseka a Argo, Praha 1997, str. 375.
  4. a b c Jan Otakar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století I., Academia, Praha 1966, S. 341-343.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Paul Hamilton (editor): The Oxford Handbook of European Romanticism, Oxford University Press 2016, Chapter 8 - Frenetic Romantisism.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]